Text přináší analýzu situace kolem udělování licencí pro digitální televizní vysílání.
Vítězství televize Nova ve sporu o platnost udělených licencí pro digitální televizní vysílání je jistě smutná záležitost, ovšem způsob, jakým ho pojala většina českých médií, zcela neodpovídá skutečnosti. Nova (zatím) netorpédovala digitalizaci, dokonce ji možná ani nezdrží. Nové digitální stanice, pokud opět získají oprávnění k vysílání, by dokonce mohly na této soudní při vydělat: nemusely by začít vysílat příští rok v květnu, ale až na podzim. Tedy v době, kdy se digitální signál dostane k nesrovnatelně většímu počtu diváků než na jaře.
Nova totiž prostřednictvím soudu nezrušila celé výběrové řízení, ale pouze napadla jeho průběh, výsledek a především odůvodnění, proč některé projekty uspěly a jiné ne. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se tedy musí znovu vrátit ke všem čtyřiceti žadatelům a vybrat z nich šestici vítězných společností. Je nasnadě, že to budou tytéž, které už licenci získaly letos dubnu. Radní pouze musí lépe zformulovat důvody, proč zvolili právě těchto šest projektů a v čem byly zbylé horší.
Hrozí další arbitráže
Pokud by totiž rada nevybrala opět ty samé společnosti, dotčení provozovatelé by se dozajista obrátili na soud, protože uplynulé čtyři měsíce v dobré víře investovali do finančně náročných projektů s tím, že nejpozději na jaře zahájí vysílání. Protože rada je státní regulační orgán, důsledek by nesl stát. V podstatě by šlo o podobný spor jako v případě mezinárodní arbitráže mezi společností CME a Českou republikou o nedostatečnou ochranu investice do televize Nova. S tím rozdílem, že v tomto případě by byl nárok úspěšných a posléze licence zbavených účastníků výběrového řízení nepopiratelný.
Žaloby jsou až poslední možností, ke které se šestice nových digitálních stanic uchýlí opravdu jen v případě, že by rada nepokračovala v již započatém licenčním řízení a hrozilo by, že jejich licence „neobnoví“ (fakticky by ale šlo o zcela nové udělení). Toho se ale zástupci Asociace digitálních televizí, která sdružuje provozovatele všech šesti digitálních programů, neobávají. Shodně říkají, že jde jen o procesní pochybení rady, které je třeba co nejdříve odstranit, aby celkové zdržení startu nových stanic nebylo moc velké. Jenže už nedodávají, že když rada opět udělí licence stejným firmám, může některý z neúspěšných žadatelů výsledek opět napadnout u soudu.
Žaloba je jediný opravný prostředek proti rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Není tedy divu, že jej majitelé televizí i rádií nebo ti, co by takové médium chtěli provozovat, hojně používají. Například při udělování rozhlasových licencí se v posledních letech neobešel žádný výsledek bez žalob a zpochybnění vybraného projektu, jenže si toho téměř nikdo nevšiml. Regionální rádia jsou přeci jenom pod rozlišovací schopnost celostátních médií, zatímco celoplošné digitální televize, navíc vůbec první u nás, zajímají doslova každého. Princip je ale stejný: rada opět udělí licenci témuž žadateli, vypiluje formulaci v odůvodnění a proti němu se už zpravidla nikdo neozve.
Zdržovací taktika
Zpravidla. U licencí pro pozemní digitální televize tomu může být jinak. Nejen že výběrové řízení kromě Novy zpochybnilo dalších pět neúspěšných žadatelů (mezi nimi i Prima), ale Nově nic nebrání v tom, aby napadla i opakovaný výběr. Na druhou stranu z technického hlediska spor o přechod na digitální televizní vysílání v České republice neoddálí, ten je už přesně naplánovaný. Časový harmonogram počítá s postupným spouštěním digitálních vysílacích sítí od července příštího roku, koncem roku pak stát začne vypínat současné analogové vysílače. K tomu dojde, ať budou existovat nové digitální programy, či nikoli.
Nové digitální stanice ale měly navnadit diváky, aby si pořídili set-top-boxy potřebné pro příjem digitální televize ještě před vypnutím analogové televize. Stát se tak chtěl vyhnout přílišnému zásahu do soukromí, když by při zachování stejné programové nabídky donutil všechny domácnosti závislé na pozemním příjmu televize ke koupi digitálního přijímače. Nemluvě o nepříjemném překvapení, kdyby někomu ze dne na den začala zrnit obrazovka. Jestliže by ale byly k dispozici nové atraktivní programy, ještě k tomu zdarma (za jednorázovou investici do set-top-boxu), diváci by na digitální příjem přecházeli sami dobrovolně ještě před vypnutím analogového vysílání.
K tak negativnímu vývoji, kdy by diváci měli v digitální kvalitě jen programy České televize, Novu a Primu, ale zřejmě nedojde. Takový krok by totiž nepoškozoval jen dosavadní majitele digitálních licencí, ale také provozovatele vysílacích sítí, v nichž mají nové programy vysílat. Ti by v případě, že šest nových stanic v příštím roce nezahájí vysílání, přicházeli o značný zisk z poplatků za šíření signálu. A minimálně jedna síť závislá právě na těchto nových programech by vůbec nemohla začít vysílat. Diváky by nic nevedlo ke koupi set-top-boxu a mohli by celý proces digitalizace ignorovat. Samozřejmě pouze za předpokladu, že by se k této strategii přidaly nynější komerční televize.
Zapomíná se totiž na skutečnost, že Nova s Primou mají od státu vysílací licence na analogové sítě do roku 2017, respektive 2018. Pokud by tyto analogové kmitočty nevrátily, nebylo by možné z uvolněných frekvencí sestavit nové sítě pro digitální vysílání. Žádný zákonný prostředek pro násilné odnětí analogových kmitočtů neexistuje. Zákonodárci sice učinili vstřícný krok v podobě ustanovení v novele zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, podle kterého mají Nova i Prima po vrácení analogových kmitočtů nárok na jednu další licenci pro celoplošné digitální vysílání (k té současné, která se do digitálu převede automaticky), i tento krok ale závisí na souhlasu těchto televizí.
Vrátí Nova kmitočty?
Konkrétně takový souhlas vypadá tak, že televize mají písemně stvrdit souhlas s Technickým plánem přechodu na digitální vysílání, tedy harmonogramem zavádění digitálního a rušení analogového pozemního vysílání, a teprve poté můžou požádat vysílací radu o vydání bonusové licence. K podpisu dokumentu mělo dojít do tří měsíců od chvíle, kdy vstoupila v platnost novela vysílacího zákona; ke stejnému dni si pak Nova s Primou mohly požádat o vydání další licence. Jenže technický plán přechodu, který měl být původně schválený koncem srpna, provázejí spory a jeho autor, Český telekomunikační úřad, odsunul jeho definitivní odsouhlasení na konec roku. Tříměsíční lhůta pro jeho podpis ze strany dnešních komerčních televizí uplynula 29. srpna.
Televize Prima i přesto s dokumentem (ač ještě nevydaným) vyjádřila podmínečný souhlas a požádala o vydání bonusové licence, Nova nikoli. Její zdůvodnění, že nemůže podepisovat něco, co ještě ani neexistuje, a tudíž není známý ani obsah a podoba harmonogramu zavádění digitálního vysílání, je logický. Zároveň ale stále je možnost, že si Nova bude chtít ponechat svoje analogové kmitočty. Když ne do roku 2017, kdy jí končí licence, tak alespoň do roku 2012, který Evropská komise stanovila za mezní termín pro vypnutí analogového televizního vysílání v členských zemích Evropské unie. Tím by se celý proces zavádění digitálního vysílání v České republice ještě více zkomplikoval.
Autor je redaktorem týdeníku Reflex.