Pro příznivce tvrdé hudby, kterou stěží uslyšíte v tuzemských rádiích, nabízelo letní festivalové menu dvě velmi lákavé akce. Polovinu července zpestřil převážně grindcorem zastoupený Obscene Extreme, o měsíc později pak proběhl žánrově bohatší Brutal Assault. Oba festivaly mají několikaletou tradici a těší se výrazné fanouškovské oblibě. Pojďme si tedy tyto akce představit a tam, kde je to možné, i porovnat.
Osmý ročník festivalu Obscene Extreme se konal v již tradičních prostorách trutnovského areálu Na Bojišti. Letos si pořadatelé z Obscene Production dali opravdu záležet a zajistili vystoupení čtyřiceti osmi kapel z pěti kontinentů. Ne nadarmo se o festivalu mluvilo jako o nejlépe obsazeném ve střední Evropě. Mezi největší lákadla akce patřili italští Cripple Bastards, kteří se proslavili osobitou odnoží grindcoru, již sami nazývají „hategrind“. Velkému zájmu se těšili také němečtí Gut, kteří čerpají inspiraci převážně ze sledování videonahrávek rozmnožujících se humanoidů. Hojně zastoupené Švédsko vyslalo několik tahounů současné extrémní hudby v čele se Skitsystem a stálicemi kolovrátkového deathmetalu Dismember. K překvapení většiny nenaplnili očekávání na pódiu téměř vyhaslí Driller Killer stejně jako neslaní Sinister, kteří původně obsadili nejvyšší příčku v plakátovém rozpisu kapel.
Komerčněji pojatý Brutal Assault oslavil jedenácté výročí, v programu představil o osm skupin více a zdá se, že pevně zakotvil ve svojšickém areálu u Přelouče. Oproti Obscene Extreme se Brutal snaží svou dramaturgií obsáhnout výrazně širší žánrový prostor, který je vytyčen pomyslnými hranicemi od hardcoru přes různé odnože metalu až po grindcore. Největší pozornost vzbuzovali američtí zakladatelé škatulky cyber metal Fear Factory, kteří v nové sestavě ovládli první večer a také festivalovou anketu jako nejoblíbenější kapela letošního ročníku. Black metal měl silné zástupce v norském tandemu Dimmu Borgir a Mayhem. Kromě žánru je spojoval i bubeník zvaný Hellhammer, a rovněž bubácky zmalované obličeje doplněné stylovými oděvy. Death metalu vévodili žánroví průkopníci Morbid Angel se staronovým vůdcem v podobě zpěváka a baskytaristy Davida Vincenta. Chytrým tahem se ukázalo zařazení stálic newyorského hardcoru Sick of It All; ti jako jedni z mála dokázali svým energickým výstupem rozhýbat většinu publika a postarali se zároveň o potěšující splynutí různorodých hudebních příznivců v jednu kompaktní masu. Nepřehlédnutelní byli birminghamští Napalm Death, jedna z nejpovolanějších a nejprogresivnějších kapel současné extrémní hudby. Italské trio Ephel Duath, které celou akci uzavřelo, představilo možný způsob, jak neotřele vmísit jazzové prvky do metalového základu.
Z organizačního hlediska se na Brutal Assaultu podepsala malá zkušenost s pořádáním festivalu takového rozměru, ale také všudypřítomný punc ryze komerční akce, během níž se pořadatelé snaží neobratně šetřit na každém kroku. Letošní návštěvnost Brutalu činila kolem osmi tisíc lidí, což bylo přibližně dvakrát tolik co loni. Špatný předpoklad a příprava tak zapříčinila několik ošklivých kaněk na jinak slibně vypadající akci. Překvapivě neprofesionálně působili organizátoři Brutal Assaultu i při organizaci jediného pódia na festivalu. Unavující a často zbytečné časové prodlevy především mezi zvučením a výměnou aparátů u kapel hrajících večer, způsobovaly násilné krácení časů v rozporu s původním programem.
Obscene Extreme má svou úlohu zjednodušenou menšími výměnami muzikantského vybavení; přístup kapel je v tomto směru vstřícnější a až na několik výjimek všichni hrají na stejné aparáty. Důvodem také je větší schopnost ve vyjednávání podmínek a upřednostnění praktického postupu před zdlouhavými snahami o technické vyhovění každé kapele.
Kontroverzním vrcholem festivalů pak bylo kompilační CD s vystupujícími skupinami. V případě Brutal Assaultu postrádal seznam účinkujících na disku všechny hlavní tahouny a vzbuzoval spíše trpký úsměv. Obscene Extreme v tomto směru opět nechybuje: má jednodušší úlohu, protože zařazené kapely jsou méně svázány komplikovanými obchodními smlouvami a na hudbu se dívají jinak než jako na prostředek k výdělku. Svým hudebně extrémním záměrem Obscene Extreme velké množství hudebních příznivců odrazuje, a zůstává tak skryt širší veřejnosti. To mu jde ovšem čile k duhu a postupně si buduje renomé jednoho z nejuznávanějších nekomerčních festivalů svého druhu na světě.
Autor je přispěvatel freemusic.cz.