Po letních prázdninách míří do tuzemské distribuce hned několik pozoruhodných dokumentů. Vedle dobrodružného Pururamba, které z pralesní džungle Nové Guineje přivezl cestovatel Pavol Barabáš, a filmové zprávy Eriky Hníkové o stavu české vesnice s názvem Sejdeme se v Eurocampu je to především divácký hit letošního karlovarského festivalu Iné svety režiséra Marka Škopa.
Mladý slovenský tvůrce svou výpověď situoval do plenéru Východních Karpat. Na zříceninu zdejšího Šarišského hradu pozval zástupce šesti skupin obyvatel, které tu žijí vedle sebe. Zapomenutá končina, ve které Škop se svým štábem hledal odpovědi na vpravdě aktuální otázky, leží na pomezí západní a východní Evropy, kde se střetávají různé přístupy k životu a odlišné mentality. Snímek Iné svety tak popisuje na modelu šesti osudů světy individuálních společenstev obývajících kolektivní prostor, jenž v současné době prochází zásadními změnami a rozličnými globalizačními procesy.
Síla paradoxu
Aktéry pro svůj dokument zvolil režisér velmi příhodně: vycházel v první řadě z přirozeného rozvrstvení obyvatel, přičemž z komunit někdy vybral skutečnou osobnost, zatímco jindy sáhl po zástupném „prototypu“. Na Šarišském hradě se tak při západu slunce sešli starý slovenský pamětník, židovská lékařka, rusínský kreslíř, romský rapper, mladík z rodiny podnikatele a mladý folklorista. S patřičným nadhledem shlížejí pod sebe na úchvatnou scenerii kraje. Autor je nechává rozmlouvat o svérázech jejich života, o hodnotách, které vyznávají, a rovněž o pociťovaných společenských změnách.
Výsadní postavení přidělil nejstaršímu Jánu Lazoríkovi, sběrateli zanikajícího folkloru, jehož úvodní výroky film otevírají. On sám je nositelem kulturního dědictví, protože jako poslední umí zatančit místní tanec „ovčí zdych“. Je to moudrý kmet s jasnými názory, které v podstatě vyjadřují i autorovo stanovisko a hlavní sdělení díla. S jeho filosofií o smyslu stvoření v rozmanitosti a zavržení konzumní existence nelze než souhlasit.
Další postavy do snímku vnášejí nejrůznější specifické problematiky a vlastní hlediska. Divák je seznámen s problémy rusínské menšiny, která se rozpadá, s tím, že národ Židů ze Slovenska téměř vymizel, a také s nelehkým životem v cikánské osadě. Mladší generace je zastoupena dvěma jedinci v rozdílné situaci; otec rodiny řeší nesnadnou bytovou otázku, zatímco student si před luxusní vilou svého otce naříká na závist okolí a pocit osamělosti. Jeden se nadšeně angažuje ve folkloristickém souboru, druhý si stěžuje na nudu (ostatně tak se jmenuje i kapela, v níž hraje na kytaru).
Film rovněž poukazuje na nepochopitelné paradoxy: lékařka musí jet z Prešova 40 kilometrů vlakem do Košic, aby si tam mohla koupit košer maso, které se do košické prodejny vozí právě z Prešova. Kreslíř trénuje rusínské fotbalové žáky klubu Karpatia, v němž však kvůli jejich nedostatku hrají romští chlapci. Rom Červeňák, který si odseděl čtrnáct let v base za ublížení na zdraví, dělá pomocného policistu. Poté, co udal policii místního lichváře, však ze strachu i s rodinou osadu opouští.
„Made in Šariš“
Škop ve svém filmu ovšem nevykreslil jen portréty šesti hlavních představitelů. Zajímala ho současná funkce kultury, především její nové formy, které suverénně vytěsňují tradice místo toho, aby je šířily. Takovým zhoubným médiem je zcela logicky komerční televize a relace typu telenovel, ubohých estrádních programů nebo některých reality show. Přestože jde o mnohokrát obemílané klišé, jež tvůrce ve svém dokumentu pouze znovu opakuje, zkušenost potvrzuje, že tento ubíjející fakt je třeba neustále připomínat.
A čím je vůbec snímek Iné svety tak výjiměčný, že si zasloužil kromě jiných cen také Zvláštní uznání dokumentární poroty na 41. MFF Karlovy Vary? Módní téma, které se na diváka valí ze všech stran, jako by dnes již ztratilo na příslušné naléhavosti. Jenže Marko Škop se na realitu dívá čerstvým pohledem, kterým přehledně odkrývá důležité souvislosti. Jistě mu pomohla i perfektní znalost míst, na nichž natáčel (sám ze šarišského kraje pochází). Ve filmu dokáže vše podstatné zobecnit do funkčního modelu, který lze aplikovat na moderní dobu. Jeho dokument působí velmi autenticky, vtipné momenty v něm střídají emocemi nabité chvíle, syrová realita přechází v takřka poetické obrazy.
A co vlastně spojuje v úvodu zmíněné dokumenty? Všechny ukazují tradiční kulturu v ohrožení a oslavují přirozenou podstatu věcí. Ať už to jsou přírodní Kombajové, bránící se vpádu misionářů, kteří necitlivě přinášejí civilizaci do primitivní společnosti, obyvatelé obce Běšiny, jejichž starosta hájí především „eurozájmy“, či nevšední hrdinové snímku Iné svety. Marko Škop došel v těchto reflexích nejdál. Jistota je jen jedna a zdá se být nevyhnutelná – smutný konec svébytných komunit pod tíhou diktátu globalizace. Přestože film nese podtitul „Made in Šariš“, týká se ve své podstatě celého dnešního světa.
Autorka studuje obor Filmová věda na FFUK.
Iné svety. Slovensko 2006; 78 minut.
Režie a scénář Marko Škop, kamera Ján Meliš, střih František Krähenbiel. Premiéra v ČR 7. 9. 2006.