Konec vlády jedné rakouské strany

Poslední kolo živě vysílaných televizních rozhovorů mezi představiteli parlamentních stran v Rakousku se konalo 21. září. Státní televize ORF systémem každý proti každému jim umožnila prezentovat svá stanoviska. Sympaticky zdrženlivá moderátorka Ingrid Thurnher­ová uvedla a řídila závěrečnou předvolební konfrontaci předsedů dvou nejsilnějších stran. Předvolební ankety a předpovědi dávaly největší šanci na vítězství Rakouské lidové straně (ÖVP) úřadujícího kancléře Wolfganga Schüssela. Takzvaní Černí získávali v prognózách přibližně třicet osm procent hlasů. Nakonec ale vše dopadlo trochu jinak.

Lidovci vsadili v předvolebním boji na již dosažené úspěchy, prezentované na plakátech většinou samotným kancléřem. Poutače s usmívajícím se Wolfgangem Schüsselem a kratičkými slogany „Náš kancléř“, „Protože on to umí“ a „Rakousko zůstane lepší“ tak připomínaly spíše reklamu na zubní pastu nebo na pojištění než předvolební agitační materiál.

Lidová strana je obvykle vnímána jako konzervativní strana na pravé straně politického středu. Je považována za kompetentní v ekonomické a hospodářské oblasti a vyznačuje se tradičně dobrým vztahem ke katolické církvi.

Druhou nejsilnější politickou stranou jsou socialisté v čele s Alfredem Gusenbauerem. Socialistická strana Rakouska (SPÖ) je hovorově nazývaná Červení, výstižnější překlad by ale byl zřejmě Rudí. V předvolebních anketách získávali většinou třicet čtyři procent hlasů. Nejsilnější opoziční strana požadovala spravedlivé přerozdělení státního rozpočtu, právo na práci, případně na vzdělání pro každého mladistvého, větší sociální jistoty ve stáří a jednotný zdravotnický systém. Na plakátech sociálních demokratů jsme viděli besedujícího předsedu, který tvrdí, že Rakousko potřebuje novou spravedlnost. Tradiční voliči socialistů jsou dělníci, zaměstnanci pošty a železnic, odboráři a také umělci.

Uvážlivý profesor Van der Bellen je bezesporu prvním politikem strany Zelených (Grüne), který dokázal v předvolební kampani předkládat stranický program a stanoviska způsobem srozumitelným i nejširší veřejnosti. Obhájil přitom pozice své strany i v konfrontacích se značně agresivními představiteli ultrapravicových stran. Očekávalo se, že tato, dnes již stabilní politická strana obdrží hlasy dvanácti procent voličů. Její vliv je založen na celkem solidní tradici. Levicová a ekologická hnutí se začala sjednocovat již v roce 1978. V této době vrcholily dramatické protesty proti dokončení stavby atomové elektrárny v Zwentendorfu. Tehdy se Rakušané v celostátním referendu rozhodli nedokončit výstavbu téměř dostavěné elektrárny. Těsnou většinou bylo v referendu odhlasováno, že země ukončí svůj jaderný program. Dnes s tímto postojem souhlasí absolutní většina občanů a jsou na tehdejší rozhodnutí patřičně hrdí. Zelení, kteří jsou od roku1986 parlamentní stranou, požadovali v kampani více respektu k životnímu prostředí, větší investice do školství a věcná řešení politických problémů včetně přistěhovalectví. Lidovci a zejména socialisté udržují se Zelenými korektní až přátelské vztahy.

Rozštěpená krajní pravice

S krajní pravicí je to ale trochu jinak. S nebývalou otevřeností označil Van der Bellen stranu Svobodných za nepřítele. Vůdce této ultrapravicové strany Heinz-Christian Strache si dělal před volbami naděje na třetí místo. Předvolební ankety jim přisoudily pouze čtvrtou pozici a asi devět procent hlasů. Učenlivý žák korutanského hejtmana Jörga Haidera nepřichází s ničím novým. Ohnivým výrazem v očích, útočným jazykem a gestikulací připomíná Haidera v jeho nej­úspěšnějších letech. V roce 2000 obdrželi Svobodní (FPÖ) pod Heiderovým vedením dvacet sedm procent hlasů a vystřídali ve vládě socialisty, dlouholeté koaliční partnery lidovců. Ani témata strany Svobodných se nemění. Pro tyto pravicové populisty jsou největším problémem ve státě cizinci a nyní i jejich náboženské vyznání. Přistěhovalcům, kteří pilně pracují, by Svobodní dovolili v Rakousku zůstat. Ale ti, kteří se nechtějí integrovat a nutí své ženy a dcery nosit na hlavách šátky, případně prodávají mládeži na ulici drogy, do světa Svobodných nepatří. Základními nástroji jejich politiky jsou primitivní zjednodušování společenských problémů a nabídka okamžitých a účinných řešení včetně halasného vlastenectví. Nejen ustálenou mediální konvencí, ale dokonce i soudním rozhodnutím bylo prokázáno, že si tato strana nedrží dostatečný odstup od nacistické ideologie. Podle předvolebních předpovědí si měly ostatní strany a seskupení rozdělit zbytek, který činil necelých deset procent z odevzdaných hlasů.

Nejvíce rozruchu mezi malými stranami vyvolával Spolek pro budoucnost Rakouska (BZÖ) pod údajným vedením Petera Westenthalera. Tuto nejmladší ministranu založil sebestředný Jörg Haider, který nikdy dlouho nevydržel stát v pozadí, před půldruhým rokem tím, že rozštěpil stranu Svobodných. Tento krok mu dovolil, aby zůstal ve vládě, a prakticky také umožnil lidovcům samostatně vládnout. Došlo však kvůli tomu tehdy k podstatnému oslabení ultrapravicového politického křídla. Programem a chováním se Svobodní a Spolek téměř neliší a za skutečností, že jdou do voleb samostatně, jsou spíše osobní spory a ambice. Do parlamentu kandidovali i umírnění komunisté a poslanec Evropského parlamentu Hans-Peter Martin, který rád odhaluje údajné nepravosti a zlořády v Evropské unii.

Čeští zdravotníci a odborářská banka

Všechny politické strany v Rakousku se pak v předvolební kampani podle očekávání shodovaly v tom, že je nutné snížit nezaměstnanost, zrovnoprávnit ženy na pracovištích a zachovat neutralitu země. Mezi další politická témata, která zazněla před volbami a určitě zůstanou v popředí také po volbách, patří problémy rakouské banky BAWAG a péče o staré a nemohoucí spoluobčany.

Již řadu let, většinou však pololegálně, zaměstnávají rakouské rodiny české zdravotnice a zdravotníky. Pečovatelky a pečovatelé z České republiky jsou ochotni vykonávat celodenní péči za podstatně nižší mzdu než jejich rakouské kolegyně a kolegové. Odpovědní rakouští činitelé se přitom dívají stranou, nikdo nemá zájem rakouské rodiny a český zdravotnický personál kriminalizovat. Problém financování pečovatelských služeb je ale třeba z dlouhodobého hlediska vyřešit, zaměstnávání zahraničních pracovníků legalizovat a uvést do souladu s právním řádem. Stanoviska jednotlivých stran k tomuto problému se velmi liší, všichni však vědí, že zajistit kvalitní pečovatelskou službu bez pomoci ze zahraničí není možné. Kvalitu služeb českého zdravotnického personálu  přitom v Rakousku nikdo nezpochybňuje.

Zcela jiná atmosféra se vytvořila okolo odborářské banky BAWAG. Bývalý generální ředitel Helmuth Elsner byl zatčen a obviněn ze zpronevěry. Lze očekávat další obžalované, mimo jiné i z řad vedoucích odborářských funkcionářů. Za své postoje a luxusní životní styl je všemi politiky vehementně kritizován bývalý prezident odborových svazů Fritz Verzetnitsch. Politické spojenectví odborů a Socialistické strany je přitom logické a nepopiratelné, což je dobré sousto pro kampaň. Lidovec Wolfgang Schüssel nedodržel svůj slib a této skutečnosti bohatě využíval v před­volebním boji.

Veřejnost a umělci

Předvolební spory v médiích a kampaň v ulicích však běžný život Rakušanů příliš ne­ovlivňují. Na pracovištích a v sousedských rozhovorech nebývá zvykem podrobně probírat preference jednotlivých stran. Vyptávat se souseda či spolupracovníka na to, kterou stranu bude volit, se považuje za neslušné.

Letošní celostátní předvolební kampaně se letos výrazně nezúčastnili ani rakouští umělci. Jinak tomu však bylo před šesti roky při nástupu Svobodných do vlády Wolfganga Schüssela. Na vídeňských náměstích tehdy řadu měsíců demonstrovaly statisíce rozhořčených občanů. Svůj odpor veřejně projevilo i mnoho umělců, mnozí tehdy na protest ukončili i veřejnou produkci a prezentaci své tvorby v Rakousku. V přední linii stáli mimo jiné mnohostranný tvůrce André Heller, hudebník a sociální aktivista Ostbahn Kurt, karikaturista Gerhard Haderer a Elfriede Jelineková. Spisovatelka a dramatička, která se vyhýbá osobnímu styku s veřejností, tehdy na protest zakázala uvádění svých her na území Rakouska.

Nedůvěřivý návrat k tradici

Letošní klání skončilo těsným a překvapivým vítězstvím sociálních demokratů. K volebním urnám se přitom dostavilo sedmdesát pět procent oprávněných voličů, což je o deset procent méně než v předchozích volbách. Stručný přehled výsledků ukazuje nepatrné odstupy mezi největšími stranami. Sociální demokracie získala 35,7 %, Lidová strana 34,2 %, Svobodní 11,2 %, Zelení 10,5 % a Spolek pro budoucnost Rakouska 4,2 % hlasů. 

Rakouský premiér Wolfgang Schüssel se po volbách zachoval důstojně, poblahopřál vítězi a přiznal osobní zodpovědnost za porážku. Jak dále poznamenal, ostré dělení problémů na pravicová a levicová témata patří minulosti. V době globalizace je po­dle něj zvyšování kvality rakouského školství, které prosazovali jak lidovci, tak socialisté, jednou z priorit. Jenže většinou komentátorů očekávané velké koalici socialistů a lidovců leží ještě v cestě vážné překážky. Část ÖVP totiž chce raději působit v opozici; rakouští lidovci mají v paměti 90. léta minulého století, kdy měla jejich strana jako menší koaliční partner SPÖ problém s prosazováním svého programu. Snahu o překonání nedůvěry již naznačil předseda socialistů Alfred Gusenbauer, když prohlásil, že chce zlepšit politické klima v parlamentu. Tvrdí, že dosud byly názory opozice zásadně odmítány, případně později prezentovány jako nápady vládnoucích stran. To prý má nyní skončit.

Autor je výtvarník, působí ve Vídni.