Pěstí do mordy

Mordy společně se skupinami typu Kristen, Something Like Elvis, Ewa Braun či Ludzie dokazují, v jaké síle a kvalitě jeden módní styl zapustil kořeny u našich severních sousedů. Postrock, který je následníkem kytarové indie scény devadesátých let (vzpomeňme hvězdy žánru jako Mogwai, Tortoise nebo Fridge), doplněným o elektronické vlivy, sampling a smyčky, není svým způsobem novou a odlišnou hudební oblastí, ale velmi umným rozšířením a oživením rockového hraní jako takového. Svým způsobem lze tento žánr považovat za prodlou­ženou ruku někdejší rockové koketérie s elektronickými výboji, která se jen převlékla do jiného hávu, jenž není analogový, nýbrž digitální. Díky tomuto faktu není postrock revolučním hudebním aktem, ale pouze mírně přepsaným historickým odkazem s mírnější dávkou invence, než je tomuto stylu obecně připisována. Diference se děje na poli technickém, nikoliv stylovém.

Mordy jsou projektem zkušených hudebníků z prostředí nejen rockového, ale i improvizačně elektronického a jazzového. Tuto praxi zužitkovávají ve své tvorbě, v níž stavějí převážně na instrumentální preciznosti a košatém strukturování jednotlivých skladeb. Na klasickém písňovém rámci Mordy budují složitě vrstvený tvar, ve kterém dostávají prostor jak loopy, tak i opakující se kytarové a basové figury, navozující svým ústrojným charakterem jakousi obdobu akustických smyček; stále se navracejících a hypnotických. Oproti předchozímu albu Normalforma, které více těžilo z hardcoru a postpunku amerických Fugazi a NoMeansNo, představuje Antrology patrné přiblížení se tradici narkotického rocku, jazzrocku, ale i minimalismu a progresivní elektroniky. To vše za aktivní účasti Michała Bunia, čelného představitele bastard popu. Veškeré tyto výboje, které rockový rámec ozvláštňují, se podřizují hudební struktuře ovlivněné produkcí skupin typu King Crimson. Tato sounáležitost s tradicí, podobný hudební charakter a celkový zvuk spojují Mordy rovněž s českými (brněnskými) projekty Dunaj, Pluto nebo Klad. Ostatně není žádným tajemstvím, že se Mordy ve velké míře českou scénou inspirují a k její nezávislejší odnoži se hlásí (k Česku se váže i jedna ze skladeb, která je holdem atmosféře Mariánských Lázní).

Vnější nálepka, podle které jsou Mordy řazeny do soudobých hudebních stylů, není svým způsobem důležitá a už vůbec nevyvrací fakt, že album Antrology patří k velmi silným opusům současné kytarové scény. Jeho energie pramení z radosti nad detailní prací s jednotlivými figurami a fragmenty skladeb. A také z osobitého nadhledu, obsaženého nejen v textech, ale zejména ve zřetelné lehkosti a svobodě v nakládání s hudebním materiálem.

Je však otázkou, zda se toto album nestalo jejich albem posledním. Kytarista a elektronik Marcin Dymiter (skrývá se též pod pseudonymem Emiter; viz A2 č. 28/2006), ze skupiny odešel. Byla by škoda, kdyby se tak vlivná skupina rozpadla kvůli odchodu jednoho člena, jehož produkce v poslední době prudce narůstá – již v nejbližších týdnech můžeme očekávat tři nová alba v různých kolaboracích (včetně sólové desky Sinus) s důležitými hudebníky polské scény, a to převážně z elektronických a postrockových kruhů. A i kdyby se vyplnil nejčernější scénář, jistě by se všichni zúčastnění hudebníci z „Mordparty“ okamžitě stali nezastupitelnými členy jiných projektů.

Autor je redaktor časopisu His Voice.