Problémy s vykořisťováním práce ilegálních imigrantů se již od léta zabývají všechny italské deníky. Velká kauza se táhne od července a počátkem září se jí věnoval detailně také deník L’Espresso. Publikoval několik příběhů o vykořisťování zemědělských nádeníků z celého světa (většina pochází z Afriky, ale najímat se nechají i pracovníci ze střední, východní či jihovýchodní Evropy). Dělníci přišli do střední a jižní Itálie, aby tu pracovali načerno při sběru rajčat. Práce je náročná fyzicky i časově a podmínky dělníků jsou velmi špatné (mají například minimum přestávek, dostávají chudou stravu, skládající se z rajčat a těstovin po celé měsíce, k dispozici mají nedostatečné a znečištěné pitné zdroje a výjimkou není ani fyzické násilí vůči nádeníkům). To v důsledku vede k onemocnění i k závažným zdravotním problémům i u původně silných jedinců. Stephen Hughes, bývalý předseda Výboru Evropského parlamentu pro zaměstnanost a sociální věci, vyzval k pozastavení dotací italským pěstitelům rajčat do té doby, než stát prokáže, že došlo k redukci nelidského zacházení s levnou pracovní silou. Kromě Evropského parlamentu proběhlo šetření také v Evropské komisi. Zemědělci se obhajují příliš velkou konkurencí v potravinářském průmyslu a nízkými cenami stanovenými vládou. Na druhé straně však zemědělci dostávají evropské dotace, které jistě nejsou zamýšleny na podporu otrocké práce.
Novou efektivní politiku vůči imigraci má údajně zajistit novela zákona o imigraci, tzv. zákon Bossi-Fini. Ministr vnitra Giuliano Amato na toto téma poskytl 8. října rozhovor listu Corriere della Sera. Slíbil, že černá práce v Itálii bude stíhána tak, aby na ni nedoplatili jen ti, kteří přišli pracovat, ale zejména zprostředkovatelé těchto sezonních prací, kteří beztrestně překračují řadu zákonů. Vykořisťování ilegálních pracovníků přitom není záležitostí omezenou jen na oblast zemědělství. Problémy přináší i nesnášenlivost Italů vůči imigrantům, které si často spojují výhradně s kriminalitou. Ministr chce tyto obavy veřejnosti řešit zdvojnásobením policejních kontrolních hlídek v ulicích. Podobným problémům čelí i Francie, a proto bylo rozhodnuto uzavřít dohodu o prioritní spolupráci v oblasti imigrace. O společné aktivitě na tomto poli informoval list Corriere della Sera 20. září.
Deník Il Sole 24 Ore se 25. září a 16. října zabýval posledním politickým tabu v zemi, jímž je zřejmě eutanázie. Debata na toto téma se na italské politické scéně znovu rozvinula poté, co napsal Piergiorgio Welby, pacient, který onemocněl svalovou dystrofií,
otevřený dopis prezidentu republiky Giorgiu Napolitanovi s prosbou o eutanázii. Apeloval přitom i na další politické a soudní autority. Welby je udržován při životě pouze díky činnosti přístrojů a sám o sobě tvrdí, že je pouze „pošetilým zatvrzelcem, který se snaží jen o udržení základních biologických funkcí“. Prezident Napolitano, pohnut Welbyho osudem, vyzval parlament k zahájení širší debaty o této otázce. Názory italských politických stran na eutanázii se různí, pro církev je však tradičně ochrana života nejvyšší prioritou. Vatikánský ministr zdravotnictví, kardinál Javier Lozano Barragan, v otevřené debatě o eutanázii potvrdil, že církev bude vždy vystupovat proti jakékoli hypotéze sladké smrti, ať již aktivní či pasivní. V současné době má italský parlament předloženo k projednání osm návrhů změny zákona o eutanázii.
Po létě stráveném odpočinkem na Sardinii, kde psal paměti a pořádal různé oslavy ve své obří rezidenci Villa Certosa, připomínající Jacksonův Neverland, se do italské politiky vrátil Silvio Berlusconi. Expremiér chce podle vlastních slov v parlamentu působit v tvrdé, ale „konstruktivní opozici“. List Libero napsal 6. září také o jeho nových plánech: „nechat teď pracovat levici, která nakonec neobstojí a my pak přijdeme posbírat střepy“. Plány mu však zřejmě narušili jeho vlastní spojenci v opozičním „Pólu“ (bývalá vládnoucí koalice pravého středu Dům svobod). Po Lize Severu nyní žádá volnost také UDC (Unie křesťanských demokratů), takže, jak se vyslovil například tajemník strany Piera Ferdinanda Casiniho, již žádné koaliční pouto vlastně neexistuje. Jediné, na čem je někdejší opoziční koalice schopná se ještě shodnout, je otázka hlasování o rozpočtu. V názorech na budoucnost se však UDC od Berlusconiho a jeho strany Forza Italia zásadně liší.
Italské rodiny stále vyznávají tradiční hodnoty a dodržují rituály. Podle výsledků průzkumu společnosti Istat, publikovaných 11. října v listu La Repubblica, dodržuje 94 procent Italů tradici společného nedělního oběda, přičemž nezáleží na tom, zda jde o pár, úplnou rodinu či samoživitele s dětmi. Důležitost rodinných hodnot a výchovy dokládá například údaj, že se téměř 86 procent prarodičů, zejména babiček, stará pravidelně o svá vnoučata. V Itálii sice existují velmi dostupné dětské jesle a pro ty zámožnější je tu zase možnost najímání dětských chův, průzkum však odhalil, kdo i přes tyto možnosti reálně pečuje o děti, když jdou jejich rodiče do práce. Údaje také potvrdily tradici v pozdějším osamostatňování mladých Italů. Průzkum prokázal, že 47 procent „dětí“ mezi 25 až 34 lety žije stále se svou matkou a 45 procent v domácnosti spolu s otcem. Na dodržování této „tradice“ se však zřejmě velkou měrou podílí hrozba obtížné ekonomické situace, do které se po osamostatnění dostává až 28 procent mladých Italů.
Z italského tisku vybírala Martina Rozsívalová.