Článek Martiny Černé Plody egocentrismu devadesátých let (A2 č. 45/2006) vyvolal výjimečnou polemiku. Došlým ohlasům dnes mimořádně věnujeme divadelní stránku.
Z článku M. Černé by se mohlo zdát, že katedry divadelní vědy (KDV) na FF UK se po Listopadu zmocnil nějaký popřevratový gang, který ji zištně uzurpoval a nikoho jiného tam nepustil.
Zpočátku měli na KDV většinu ti, kteří tam učili už před Listopadem, ale postupně přišlo pět nových pedagogů nezatížených komunistickou minulostí. Další se však nehlásili. Nejdříve ale k některým dílčím výtkám:
Není pravda, že studium na KDV „současnou divadelní kulturu ponechává stranou“. Soustavné studium současného divadla bylo zavedeno až za současného vedení, každoročně se koná řada seminářů o současném divadle a jeho reflexi. Představa, že by jádrem studia přestala být historiografie, je ale scestná. Teatrologie by se tím zřekla své dlouho získávané plnohodnotnosti v řadě s ostatními uměnovědami, kde je vedle teorie i studium historie obligátní a nezpochybnitelné. Kdyby nic jiného, musí se na KDV zkoumat a učit dějiny českého divadla, to za nás ani ve střední Evropě nikdo dělat nebude. Konečně kdyby ostatní absolventi sdíleli autorčinu skepsi k bádání v oblasti dějin divadla, proč by 95 % diplomních prací byly práce historické? Těch několik nehistorických diplomních prací (např. o teorii hry nebo teatroterapii) svědčí o tom, že v jiném než historickém zaměření se u nás nikomu nebrání.
Interdisciplinární metody současných humanitních věd jednotliví pedagogové zohledňují, v teorii divadla jsou to kupříkladu sémiologie a taxonomie, v teorii dramatu dekonstrukce a poststrukturalismus. KDV však není izolované učiliště, je součástí FF UK. Má 4,5 přepočtených úvazků, nemůže tedy pokrýt všechny přesahy do blízkých disciplín. Studenti mají ale možnost navštěvovat přednášky a i semináře na dalších katedrách a ústavech univerzity, uznávány jsou jim mnohé zkoušky složené na DAMU nebo HAMU.
Propojení oboru s praxí je dáno především semináři analýzy, interpretace a kritiky. Výuka samotné tvorby by ale neměla smysl, protože o pár ulic dál je DAMU, kam mnozí studenti mohou docházet a také docházejí. KDV by neměla být další z uměleckých škol, konečně i na ostatních uměnovědných katedrách a ústavech FF UK se provozuje věda, a nikoli umělecká praxe.
Doučte se a pak kritizujte
Zmínka o „hybridnosti současných uměleckých druhů“, která je prý reflektována v názvech příbuzných kateder v Olomouci a v Brně, svědčí mj. o tom, že jsem autorku nedokázal naučit, co to je druh umění. Podobně i onu „proslavenou českou sémiologii“ si buď plete s polskou, nebo má na mysli meziválečný strukturalismus, což je něco o poznání jiného. Pokud jde o studium dalších, divadlu blízkých médií, je situace na FF UK specifická tím, že jenom zde existuje samostatná katedra filmových studií. Přesto na KDV probíhají pravidelné semináře multimediální kritiky a rozhlasové kritiky, což opět zavedlo až současné vedení KDV.
Za klíčovou považuji pisatelčinu myšlenku, že „v pedagogickém sboru často kompletně chybí jak střední generace, tak mladí potenciální nástupci, připravení a především motivovaní pro učitelské a vědecké pozice“. Na pražské katedře je opravdu jen jeden třicátník a ostatním pedagogům je okolo šedesáti. To ale rozhodně není způsobeno tím, že nechtějí na katedru pustit mladší. Je až fatální, jak málo postgraduantů dokončuje studium. Přitom lidé narození okolo roku 1970 dostali možnosti, o kterých se většině dnešních šedesátníků, pokud nevstoupili do KSČ, ani nesnilo. V letech 1992–2002 zahájilo doktorandské studium na KDV 15 absolventů, dokončili dva. Ostatní kratší či delší dobu pobírali doktorandské stipendium a pak se vytratili. Proč? Je to snad chyba školitelů (sám jsem k nim nepatřil)? Proč si pak za celé ty roky nikdo nepostěžoval? Chtěli si snad postgraduanti jen prodloužit „bezstarostné mládí“? Proč jsou dnes na KDV i doktorandi ve věku přes třicet, někdy i hodně přes třicet, tedy ve věku, kdy by měli už být docenty?
Odpověď zdaleka nespočívá pouze v něčí lenosti či neschopnosti. Za rozhodující považuji skutečnost, že teatrologií se dnes u nás nedá slušně uživit. Nezájem o pedagogickou i vědeckou práci na KDV si vysvětluji zoufalou platovou úrovní interních i externích pracovníků. Stačí se podívat na obeslání konkursů, které byly dosud vypsány, stačí zbilancovat zájem o externí vyučování, kterým působení na vysoké škole zpravidla začíná. Za tento stav ovšem nenesou odpovědnost současní pedagogové. Ti starší z nich mohou samozřejmě odejít do důchodu a jistě tak učiní. Ale kde jsou ti třicátníci a čtyřicátníci, kteří nastoupí na jejich místa, a především: kde je jejich teatrologicky relevantní dílo?
Autor je vedoucí katedry divadelní vědy FF UK.