V oněch dobách svět lidí a svět zrcadel nebyly od sebe neprodyšně odděleny jako dnes. Byly naopak odlišné; bytosti, barvy a tvary si navzájem neodpovídaly. Obě říše, zrcadlová a lidská, žily navzájem v míru; z jedné do druhé se procházelo zrcadly. Jedné noci zrcadloví lidé přepadli Zemi. Byl to mocný úder, ale nakonec zvítězilo po krvavých bojích čarovné umění Žlutého Císaře. Ten odrazil útočníky, uvěznil je v zrcadlech a přikázal jim opakovat jako ve snu všechna lidská gesta. Zbavil je jejich vlastní síly i tvarů a degradoval je na poslušné obrazy. Jednoho dne se však proberou ze své kouzelné letargie. Nejprve se probudí Ryba. V hloubi zrcadla uvidíme jemnou čáru, jejíž barva nebude připomínat žádnou jinou. Potom se začnou probouzet další. Postupně se od nás oddělí, postupně nás přestanou napodobovat. Prolomí bariéru skla a kovu, a tentokrát nebudou poraženi. Po boku zrcadlových tvorů budou bojovat vodní příšery. V provinci Jün-nan se nemluví o Rybě, nýbrž o Zrcadlovém tygru. Někteří lidé mají za to, že před invazí uslyšíme v hloubi zrcadel řinčení zbraní.
Jorge Luis Borges: Fantastická zoologie
Tak tedy jednou se objevil u našeho pána mladý básník a vytáhl z kapsy papír. – Ale, ale, to je překvapení, řekl náš pán, vždyť to jsou verše! – Ano, verše, mistře, mé verše, řekl básník. Prosím vás, řekněte mi o nich pravdu, nic než čistou pravdu. – A nebojíte se pravdy? řekl náš pán. – Ne, odpověděl třesoucím se hlasem mladý básník. A náš pán mu řekl: Milý příteli, nejenže vaše verše stojí za hovno, ale nikdy nebudou stát za nic lepšího. – To je smutné, řekl mladý básník, tak tedy budu celý život muset psát špatné verše. A náš pán řekl: Varuji vás, mladý básníku! Ani bohové, ani lidé, ba ani patníky neodpouštěly nikdy prostřednost básníkům! A básník pravil: Já vím, mistře, ale já si nemohu pomoci. Mám puzení.
Milan Kundera: Jakub a jeho pán / Pocta Denisi Diderotovi
V tradičním podání, které zapsal Lane, můžeme číst:
Bůh stvořil Zemi, ale Země neměla oporu, a tak pod ní stvořil anděla, Ale anděl se též neměl oč opřít, a tak pod jeho nohy vsunul rubínovou skálu. Poněvadž skála neměla oporu, stvořil býka se čtyřmi tisíci očima, ušima, nozdrami, tlamami, jazyky a nohama. Ale protože býk neměl oporu, pod ním stvořil Rybu zvanou Bahamaut, pod niž umístil vodu a pod vodu temnotu – a jen k tomuto bodu dosáhne lidské vědění.
Jorge Luis Borges: Fantastická zoologie
Puzení. Mám strašné puzení psát špatné verše. – Varuji vás! napomínal ho znova náš pán, a tehdy mu mladý básník odpověděl: Já vím, mistře, že vy jste velký Diderot a já jsem špatný básník, ale nás špatných básníků je víc, my vás vždycky přehlasujem! Celé lidstvo se skládá ze samých špatných básníků! I publikum, to jsou duchem, vkusem, smýšlením samí špatní básníci! Proč si myslíte, že by špatní básníci ubližovali špatným básníkům? Vždyť ideálem špatných básníků, jimiž je lidstvo, jsou nepochybně právě špatné verše! Což když se stanu velkým a uznaným básníkem právě dík tomu, že píšu špatné verše?
Milan Kundera: Jakub a jeho pán / Pocta Denisi Diderotovi
Vypisoval Vojtěch Mašek, člen Tichého syndikátu.