Tchajwanský filmový trh nikdy netrpěl nedostatkem hororových snímků, u publika vždy tak oblíbených. Nicméně kvůli přísné cenzuře padesátých let se „duchařské filmy“ přesunuly do určité ilegality, protože nebyly zrovna nejlepším prostředkem, jak prosazovat protikomunistické či jiné propagandistické myšlenky. Vláda je nijak nepodporovala, a tak většina z nich na Tchaj-wan přicházela z Hongkongu.
S nástupem zombie/upírských filmů, kde jako hlavní hrdina vystupuje taoistický mnich, který nakonec přemůže síly zla, se objevil nový populární žánr mísící prvky hororu s komedií kung-fu. Hongkongské filmy, jako například Šťastný duch (The Happy Ghost, 1984), se na Tchaj-wanu setkaly s velkou popularitou. Zejména díky tomu, že tento typ duchařských filmů překypoval akčním humorem a přitom působil méně děsivě, byl pro cenzuru přijatelný a doslova zaplavil tamní trh. Bohužel samotný tchajwanský filmový průmysl byl schopný vyprodukovat jen hromadu průměrných napodobenin. Přesto jeden snímek vyrobený v místní produkci dokázal přilákat pozornost diváků po celé Asii: Child of the Peach z roku 1984. Bylo to něco zcela nového – duchařský film inspirovaný příběhem z japonské mytologie.
Hororový žánr se na Tchaj-wanu dostal na vrchol popularity o pár let později, kdy se Tsui Hark, režisér původem z Hongkongu, nechal inspirovat čínským klasikem strašidelných příběhů Liao Zhaiem; v roce 1987 natočil první film s názvem Chinese Ghost Story, který nastavil laťku trhu. Následně se žánr hororu začal v devadesátých letech spojovat s erotickými filmy, což byl zajisté překvapivý vývoj, jenž měl ale záporný vliv na jeho kvalitu.
Předvolání do pekla
Nová éra tchajwanského hororu nastává v roce 2001. Velký komerční úspěch měl film Předvolání do pekla, natočený podle scénáře, na němž spolupracovali režisér Chen Kuo-fu a mladý talentovaný scenárista Su Chao-pin. Tento snímek představuje jedinečný žánr, typický pro tchajwanský filmový průmysl, kdy se detektivní příběh proměňuje v hororový thriller s nadpřirozenými prvky. Práva zakoupila společnost Columbia Pictures a natočila snímek s rozpočtem největším v celé historii tchajwanského filmového průmyslu.
Chen Kuo-fu je známý zejména díky svému nízkorozpočtovému snímku The Personals, 1998, který si zasloužil pochvalu kritiků a vypráví o sérii hořce bujarých schůzek naslepo, k nimž dojde na základě inzerátu jedné ženy hledající si manžela. Chopit se snímku s velkým rozpočtem a řadou zvláštních efektů však znamenalo zhostit se velice náročného úkolu: režisér za zády cítil těžký dech Hollywoodu. Ale díky své pověsti a s podporou hollywoodského „velkého zvířete“ dokázal k práci přilákat talentované hvězdy, mezi nimiž byli například Tony Leung, David Morse či Rene Liu, což mu úkol poněkud ulehčilo.
Příběh se odehrává v Taipei: dochází k sérii záhadných vražd a tchajwanská policie, nemajíc předchozí zkušenost s mnohonásobným vrahem, požádá o pomoc Spojené státy. Do metropole je vyslán zkušený detektiv FBI (David Morse), aby pomohl vést vyšetřování. Tým brzy odhalí, že se vraždy odehrávají podle určitého vzorce, který odkazuje na starobylou taoistickou mapu pekla, spojenou s existencí tajného kultu. Složitá zápletka odkryje tajemnou minulost inspektora Huanga (Tony Leung), která jej poutá právě s onou mapou pekla a současně je klíčem k rozřešení záhady. Ze začátku dílo silně připomíná hollywoodské snímky o policistech, v nichž mnohonásobný vrah za sebou na místech činu zanechává podobné stopy a inspektoři, kteří pocházejí z rozdílných prostředí, vytvářejí společný tým na základě vztahů, pohybujících se od počátečního konfliktu k vzájemné důvěře. Později, ve chvíli, kdy se film pustí do zkoumání pojmu zla v čínské tradici a zamýšlí se nad prostředím života policistů a jejich rodin na Tchaj-wanu, se ale prokáže jeho jedinečnost: nabírá na sebe další spletité vrstvy významu a je tak schopný oslovit právě tamní diváky.
V roce 2002, s plakátem mrtvého nemluvněte a dalšími senzačními marketingovými triky, se Předvolání do pekla stalo na Tchaj-wanu komerčně nejúspěšnějším filmem a později slavil komerční úspěch i v Hongkongu, zemích jihovýchodní Asie a v Japonsku. Bylo to poprvé, kdy tchajwanský horor/thriller získal takové mezinárodní uznání.
Dalším zlomovým bodem byl pro tchajwanský horor snímek Dědictví (The Heirloom, 2005) v produkci Three Dots Entertainment. Je to první celovečerní snímek mladého režiséra Leste Chena, jehož scénář se zakládá na tchajwanském lidovém zvyku – vzývání „malých“ duchů – a na hrozné kletbě, která přechází z generace na generaci. Tento skromný snímek se bez oslnivých zvláštních efektů či zářných hvězd dokázal vymanit z proudu předchozích produkcí z dílen Hollywoodu a Hongkongu zejména díky výraznému vizuálnímu stylu a schopnosti vytvářet silnou atmosféru. Film přilákal pozornost mladého publika a minulý rok na základě hrubého zisku obsadil druhé místo mezi ostatní domácí produkcí. Ostatně i letos je na co se těšit: Su Chao-pin právě dokončil svůj nový ambiciózní opus nazvaný Silk, který by měl být definitivním potvrzením skutečnosti, že žánr tchajwanského hororu právě nyní zažívá výraznou renesanci.
Autor je šéfredaktor revue Cinema Times.
Přeložila Veronika Revická.