V jednom z letošních čísel jsme se věnovali zoufalé dopravní situaci v Praze. Londýn patří v Evropě z hlediska dopravy k těm nejfrekventovanějším městům a na rozdíl od Prahy se pokouší o různé přístupy k řešení problémů s auty ve městě. Jak se mu to daří?
Auta, autobusy a taxíky jsou skoro všude a mezi nimi odvážně kličkují cyklisté a lidé na mopedech a motorkách. Londýňané-chodci jsou však na rušné ulice zvyklí. Přebíhají přechody, kdykoliv se jim k tomu naskytne alespoň minimální příležitost, řidiči za to na ně většinou nezatroubí, a dokonce i trochu zpomalí. Nekonečné šňůry aut se tak splétají s lidskými hady, kteří se plazí po ulicích a vytvářejí uzel, jenž se rozplétá až v pozdních večerních hodinách. Počáteční zděšení ze zprvu nepřehledné situace i u turistů pomalu opadává a za chvíli se začnou chovat stejně jako ostatní. Ten, kdo čeká, až mu na semaforu padne zelená, vypadá málem podezřele. Mimo přechody se semaforem automobily před přecházejícími chodci ohleduplně zastavují. Na oplátku pak dávají na přechodech přednost autům pěší, především v místech, kde je složitá dopravní situace. Mnoho lidí tu také používá početné taxíky. Role chodce a motoristy Londýňané často střídají.
Mýtné – řešení, nebo jen daň?
Londýn, stejně jako ostatní megapole, svádí těžkou bitvu s automobily, které jsou pro něj nepřáteli i nutnými spojenci. Od automobilů zatím Londýnu nepomohla ani gigantická síť metra, ani dvojpodlažní autobusy. Další zbraní, kterou vytasil starosta města Ken Livingstone v roce 2003, bylo povinné placení mýtného, takzvaného Congestion Charging, při vjezdu do centrální části Londýna. Provoz byl díky němu částečně utlumen, v roce 2004 se ve statistikách londýnského dopravního podniku Transport for London (TfL) objevilo, že až o 15 až 25 procent, ale s postupujícím časem si řidiči na poplatek ve výši 5 liber denně (rezidenti mají na poplatky 90procentní slevu) zvykli. Zřejmě proto, že pro Angličany podobná suma znamená dvě piva v hospodě nebo menší oběd. Nárůst počtu aut ve městě proto opět pokračoval. V loňském roce se tedy cena za vjezd do „středu“ města zvýšila na 8 liber, ani to však, soudě podle současného počtu automobilů v ulicích, nedělá řidičům obtíže. A to ani při rostoucích cenách pohonných hmot. Pro městskou pokladnu jsou pak tyto poplatky výhodným zdrojem příjmů. Dost se jistě vydělá i na pokutách, podle TfL se mají celkové příjmy za rok zvyšovat ze 68 milionů v roce 2004 na 100 milionů liber v letech následujících a částečně mají být investovány zpět do veřejné dopravy.
Vjezd automobilů do placené zóny sleduje přes dvě stě kamer, a kdo nezaplatí poplatek do půlnoci, musí sáhnout do peněženky pro celých 50 liber, dalších 14 dní navíc pak zvýší tuto částku ještě o padesát a za měsíc můžete dostat složenku na 150 liber. Londýn není k zapomnětlivým shovívavý. Platit je však možno mnoha způsoby, přes internet, telefon, esemeskou, u benzinové pumpy, na parkovištích nebo ve vybraných obchodech.
Londýnem na kole, na bruslích nebo koňmo
Vlídný je však Londýn ke svým cyklistům. Nejenže tu téměř nenarazí na kopec, ale na větších silnicích sdílejí s autobusy jeden z pruhů a na křižovatce mají privilegované místo před automobily, a nemusí se tak cpát mezi ně a obrubník. Zajímavostí může být, že kola nemohou do některých parků, aby neohrožovala chodce; v některých jsou zase naopak chodníky rozděleny na pěší a cyklistickou část. Jak mi však řekl Čech, který se v Londýně živí jako profesionální řidič: „tam, kde speciální pruhy pro kola nejsou, je kličkování mezi automobily dost nebezpečné, zvláště v místech, kde automobily odbočují“. Londýnskou specialitou jsou i cesty pro koně, které se táhnou především v okolí královského paláce. Častým úkazem na londýnských ulicích jsou také stojany na kola, které jsou hojně využívány, což svědčí o tom, že se lidé o svá kola nebojí. Kromě cyklistů tu často potkáte i dost lidí na kolečkových bruslích. Dvakrát (v letních měsících i třikrát) týdně se pořádají hromadné jízdy Londýnem na kolech nebo na bruslích, kterých se účastní kolem 200 lidí. Ve skupině je vždy i několik dobrovolníků, kteří při přejezdu silnice zablokují dopravu.
Kudy dál?
Dalším krokem, jak městu ulehčit od automobilové dopravy, má být podle zatím dostupných plánů razantnější zdražení poplatků a od příštího roku chystá místní magistrát další, trochu spornou novinku. Rozsah „centrální části“ se rozšíří, na čemž se možná víc vydělá, leč když už řidič jednou zaplatí za vjezd do této zóny, těžko mu cokoliv zabrání v tom, aby si své zaplacené peníze neužil a nezajel si rovnou přímo třeba na Piccadilly Circus.
Jestliže se vám zdá Praha zamořená auty, jeďte se podívat do Londýna, kde na pěší zónu téměř nenatrefíte. Pražští řidiči by měli mít cestu do evropského centra dopravy povinnou, možná by se alespoň naučili, co znamená slovo ohleduplnost. A pražský magistrát by mohla inspirovat snaha londýnských kolegů hledat v této oblasti řešení.