Ačkoliv hlasů lámajících hůl nad českým i světovým gramofonovým trhem stále přibývá, je až s podivem, kolik domácích nadšenců vrhá svého podnikatelského ducha a energii do vydávání nové hudby. Jejich záběr je zacílen do takových oblastí nezávislé elektroniky, o jakých se majorům nezdá ani v nejčernějším snu. První díl volného seriálu o domácích nezávislých labelech věnujeme firmě NextEra, která funguje již deset let, a nekompromisnímu minivydavatelství Purple Soil.
Píše se rok 1996 a taneční horečka nabírá obrátky. Roxy je při pravidelných parties čím dál tím plnější, internet je rozšířen pouze na akademické půdě a CD vypalovačky teprve čekají na svůj vstup na scénu. V té době se rozhodlo několik aktivních DJ’s využít vzmáhajícího se fenoménu a otevřeli si obchod (DJ Aiffel), začali pořádat koncerty (Josef Sedloň a jeho Lighthouse) nebo vydávat hudbu pro český trh. Pro tuto variantu se rozhodl Kristián Kotarac, a tak přichází na domácí gramofonový trh hráč z nečekaného směru – NextEra. Ač byla dramaturgie vydavatelství od prvních chvil zaměřena na žánrové taneční kompilace (Techno Energy, House Party, Trancextasy), musíme z těchto let vypíchnout vydání prvních dvou alb Ohm Square (Ohmophonica a Scion), která dokázala, že česká scéna má i na poli sofistikovaného drum´n´bassu co nabídnout. Na přelomu milénia přichází rychlý soumrak dance výběrů a s ním i otázka, co dál. Kotarac se rozhodl vsadit na experimentální notu a nespoléhat se tolik na omezený český trh. Po úspěchu s dvojicí potemnělých alb jednočlenného projektu Lustmord (Metavoid a Zoetrope) přicházejí na řadu dvě desky legendy ambientně-avantgardní fabulace The Hafler Trio, etnoambient z dílny Itala jménem Oöphoi a kompilace Steve Roache. Představme si letošní sklizeň, která myslí i na podporu domácích umělců.
Zvukové exkurze
Znovunavázané hudební partnerství na desce Excursin zastihlo dvojici Kora Et Le Mechanix, za kterou stojí dávní kolegové ze sdružení Die Archa – Michal Kořán a Filip Homola – v čistě elektronickém světě. Na albu nalezneme velmi intimní muziku, která má stejně blízko k polárnímu bloumání Biosphere jako k intergalaktickým vědeckým výletům Andrewa Lagowského. Tatam je kolážovitá dlouhometrážní divadelní imprese z předchozích Kořánových sólových počinů (Známka života či L.S.D.) i najazzlé momenty Richterbandu. V hlavní roli před námi plují sampler, laptop a analogově modulované syntezátory. Zprvu totálně odlidštěné obrazy opuštěných míst (od pouště Gobi přes prostor bývalých kladenských velkoskladů až po noční hvězdárnu na Ondřejově) získávají přitažlivost při podrobnějším seznámení. Minuciózní práce s detaily a jemnými odstíny použitých samplů není ani nepřátelská, ani příliš uzavřená do svého vlastního hermetického světa. Svatá trojice stojící za tímto albem – ticho, šum a zvuk – podává posluchačům nový lék Excursin, jenž dokáže rozšířit během působení jejich vědomí a nezanechá vedlejší příznaky.
Přátelství Kristiána Kotarace s leaderem Hafler Tria Andrew McKenziem přineslo letos nečekané plody v podobě oslovení další legendy hlukového ambientu – Colina Pottera (viz A2 č. 38/2006). Ten po více než dvaceti letech na hudební scéně a po spolupráci s Darrenem Tatem nebo Current 93 přichází s kooperací, která za příznivější konstelace mohla vzniknout již mnohem dříve. The Hafler Trio i Colin Potter mají totiž rádi dlouhé hlukové výlety. Netlačí na pilu, nestraší. Jejich zvuková dobrodružství jsou jak povznesené tápání v mléčné islandské mlze (oblíbená destinace skupiny), kdy vláčné drone plochy nenesou výrazné melodické prvky, ale místo nich posluchači poskytují maximum tajemné atmosféry. Na rozdíl od sólových počinů The Hafler Tria, jež jsou vždy zaneseny mračnem dezinformací (viz orientace na domácím webu www.brainwashed.com/h3o), Colin Potter vnáší do otázek ohledně spolupráce docela jasno: „Navštívil jsem koncert Hafler Tria v Prestonu. Zaujal mě v tolika rovinách, že během následné diskuse ohledně možných výhledů k natočení společné desky nebylo potřeba žádné přesvědčování. Brzy nato jsem od Andrewa obdržel originální materiál z koncertu. Ideou mého vkladu bylo udržet ducha kompozice, avšak posunout ji do jiného sonického prostoru.“ Výsledkem toho neobvyklého výrobního postupu je přes padesát minut dlouhá kompozice A Pressed On Sandwich. Hluk jako prostředek k jemnému vyjádření atmosféry i stavu duše. Přesvědčivé album, nesoucí výsostné pečetě obou tvůrců.
Meditační parfém
I další letošní CD s logem NextEry na přebalu pochází z rukou ostříleného hudebníka. Veterán etnické scény Klaus Wiese by mohl se svými pěti desítkami oficiálních alb (a další dlouhou řádkou privátních kolekcí na značce Umbra records) spokojeně bilancovat bohatou hudební kariéru a tu a tam vhodit mezi meditující lid nějaký ten hodinový opus na tibetské mísy, jimž vládne v Evropě zaručeně nejlíp. Místo toho přichází na svět deska Perfume, kde jsou tradiční mísy upozaděné a vyklizených pozic se chápou klávesové nástroje, cello, tabla a přírodní nahrávky větru a moře. Krátké imprese přinášejí odlehčené, a přesto detailně vykreslené mikropříběhy, které v jiném podání již na mnohých opusech nadhodili Harold Budd nebo Hector Zazou. Nadhled, zkušenost a především léty získaná vyrovnanost.
Poslední letošní album pro NextEru připravila dvojice hudebníků Mathias Grassow a Thomas Weiss. Přes prvního z nich se dostáváme zpět ke Klausi Wiesemu, jenž hostoval na celé řadě Grassowových nahrávek (tato není výjimkou). Ale zatímco Wiese má základ své tvorby postavený především na akustickém fundamentu (Perfume je v jeho diskografii poslední doby spíše černou vránou), Grassow staví své kompozice na klávesových monochromatických stěnách, tu a tam protkaných akustickým samplem či celou linkou. Výsledný tvar je jinou variantou tibetských duchovních zpěvů. Hluboký, v první moment statický sound se v čase neustále proměňuje. Nenadbíhá posluchači. Právě naopak, vyžaduje soustředěný poslech, jenž je teprve schopen rozklíčovat čiperný pohyb pod slupkou masivních syntetických vrstev. Taková je i nová deska Conscience. Umění a meditace v jednom.
NextEra v letošním roce nevydala zbytečné album: co nosič, to jméno, které má na nezávislé elektronické scéně slušnou váhu. Snad se mu podaří držet vysoko nastavenou laťku kvality i v dalších letech.
Purpurová siesta
Zatímco vydavatelství NextEra uživí svého majitele na plný úvazek, Petr Frinta stojící za vydavatelstvím Purple Soil takto neuvažoval ani v nejtroufalejším snu. Na svém kontě má celkem čtyři nosiče, které vybírá jen podle svého subjektivního vkusu a neomezuje se dalšími kritérii. Přesto v jeho osidlech skončila samá zavedená jména zahraniční elektronické alternativy. Před dvěma roky začínal s field recording deskou Suave Siesta, jejímž autorem je Tor Honoré Bøe, šéf norského nezávislého hnutí Origami Republika. Poté pokračoval s etnicky zabarvenou nahrávkou Ancient Rites Američana Omenya, a nakonec se vrátil ke kolážím terénních nahrávek z celého světa s názvem Monolake. V letošním roce přichází na řadu zatím poslední nosič, třípalcový singl mistra „tichého hluku“ Franciska Lópeze El Dia Anterior a la Emergencia de los Adultos de Magicicada. Nenápadný podnik a jeho diskrétní pomalá elektronická hudba pro fajnšmekry, kteří vědí, za čím jdou.
Autor je šéfredaktor Rádia Akropolis.