Temná a svižnější elektronika se dostala na výsluní na přelomu osmdesátých a devadesátých let díky kapelám, které novináři umístili do přihrádky s nápisem Electronic Body Music (EBM). Po útlumu, který tomuto žánru přinesl nástup taneční elektroniky, se tvrdí muži za elektronickými instrumenty znovu hlásí důrazně o slovo. Pomáhá tomu i existence dvou labelů, které vydávají domácí naděje EBM scény.
Když v polovině devadesátých let ukončilo činnost sdružení Crewzine, které vydávalo celoevropsky prestižní fanzin a distribuovalo bezútěšnou elektronickou hudbu do Čech i na Slovensko, převzal žezlo nadšený mladík Peter Rybár. Jeho aktivity přešly od podpory slovenské undergroundově orientované elektroniky ve formě fanzinu a kazetových kompilací postupně ve vznik vlastních projektů Disharmony či Oxyd (oboje ve dvojici s Lordem Sauronem), portál a distribuci na www.aliens.sk. Od roku 2004 začal Rybár i s pravidelným vydáváním domácí tzv. darkwave tvorby.
Vetřelec temné elektroniky
Náš stručný přehled překvapivě začneme dvojitou zastávkou v Praze. Budeme uctiví a dveře nejdříve podržíme Romanu „Ergo“ Petrovi, jehož projekt Gaping Chasm zažil velmi aktivní „kazetové“ období v druhé polovině devadesátých let, a jehož vzkříšení bylo korunováno loňskou deskou Fragments Of War. Kořeny projektu hledejme v druhé polovině osmé dekády a první polovině let devadesátých, tedy ve „zlaté éře EBM“, během níž kapely jako Skinny Puppy, Front 242 nebo česká Vanessa postavily svou hudbu na industriálních syntetických plochách, strojových rytmech automatického bubeníka a zároveň futuristicky odosobněné atmosféře. Petr navázal na svou tvorbu z té doby a vyhnul se tak smutným příkladům některých kolegů, kteří ve snaze znít současně popřeli sami sebe, a shodili tak bezděčně i své předchozí snažení. Kvůli tomuto faktu je sound alba Fragments Of War na první poslech mírně archaický, ne však fádní. Temnota plná samplů s kobercovou střelbou automatických zbraní uprostřed válečného běsnění uvolňuje místo jemnějším pasážím se záblesky naděje.
Za projektem Anhedonia se skrývá další Pražák, Vojtěch Smetana, známý z tanečních kruhů jako DJ Dustman. Ten, na rozdíl od dalších interpretů vydavatelství Aliens Production, čerpá na svém albu Destructive Forces hned z několika stylových pramenů zároveň a vytváří hybrid, jenž se hned tak neslyší. Prvním napájecím zdrojem je indie-elektronika anglického střihu – chladná, melodická a rytmicky pravidelná. Druhým pak je tanečnější instrumentální odnož EBM, v nichž se snoubí pravidelné taneční tempo s industriální zašpiněností a jistým spodním nihilismem. Poslední hudební pramen představuje breakcorový žánr se vzory jako Kid 606 nebo Venetian Snares. Občas zacuchaná, silně zkreslená rytmika je toho jasným důkazem. Album možná trpí i přes vynikající zvuk mírnou aranžérskou i skladatelskou monotónností, přesto bych si vsadil na to, že o Anhedonii určitě ještě uslyšíme.
Třetí album (Violent Identity), jež díky péči Aliens Production nalezlo svou cestu mezi posluchače, nás konečně zavádí na Slovensko za trojicí Samhain. Projekt není zběsilým úprkem na pokračování. Hudba tria nemá za cíl roztancovat davy, ale dopřát auditoriu nevšední zážitek s hudbou procházející melodicky i zvukově okrajové části hudební krajiny tvrdší elektroniky. Samhain jsou právě tím případem libujícím si v pomalých tempech a instrumentálních kusech, jen tu a tam doplněných zvuky hlasů nebo bohatými vokálními samply. Industriální houštiny s chladně ubíhajícími rytmy a pomalými melodickými postupy jsou blízké i Disharmony, jimž v poslední době vyšly u Aliens Production dokonce dvě desky. Znovu zabředáme do středních temp, kde se vzájemně proplétají ostré industriální plochy s jemnými klávesovými, překvapivě melodickými vrstvami. Celkově pochmurnější náladu zatažené oblohy tu a tam prořízne paprsek přímočařejší naděje. Svět Disharmony je poctivě realistický: ani šablonově negativní, ani škrobeně rozjásaný.
Monopol na depresi
Na rozdíl od Slovenska, které se o svou scénu díky Crewzine a Aliens Production dokázalo postarat kontinuálně od začátku devadesátých let, byly Čechy závislé na velkých vydavatelstvích, pro něž byly kapely jako Vanessa nebo Gun Dreams jen dalšími z řady domácích neprodejných formací. Možná i proto se na tomto poli u nás nedělo téměř nic. Ledy se daly do pohybu až se začátkem milénia a důležitým mezníkem byl rovněž vznik vůbec prvního tvrdě elektronického labelu Monopol records.
Číslo jedna má na rubu slušivého digipacku domácí kladenský projekt Gregory. Jeho pětiskladbové EP Restart Now se nese v neustále experimentujícím duchu. Dlouhé instrumentálky sice poctivě dusají, ale jsou stavěny do kontrastu k občasným jemně nadýchaným melodickým linkám. Časté jsou změny rytmů, a jistá laboratorně-industriální estetika pak může připomenout vedlejší projekty Haujobb nebo This Morn’ Omina.
S následujícími deskami se na delší dobu přemístíme do Brna, kde sídlí muzikanti Radim „Stork“ Čáp a Patrick „Disorder“ Lev. Oba sice mají sólové projekty, ale své úsilí nakonec napnuli společným směrem. Začněme v současné době asi nejvýznamnějším domácím EBM projektem Depressive Disorder. Debut Ultima Ratio předznamenalo sice pár promo nahrávek, ale i tak byl jeho příchod zásahem téměř z čistého nebe. Vysoce melodická verze tvrdé elektroniky nabírá nálady ze zadumaného odkazu Mortal Constraint nebo Mentallo & The Fixer, v rychlejších kouscích zase vytanou na mysli Suicide Commando či Velvet Acid Christ. Suverénní silový vokál a velmi tvárný sound je radost poslouchat.
Tanečněji a prosvětleněji působí boční projekt Mastermind klávesáka Storka. Ten na CD Power obstaral nejen veškeré mašinky, ale slušně zvládl i veškeré vokály. Balancování na hraně přináší synthi-popové momenty (např. Playboys and Girls), ale i pochmurnější tracky ve středním tempu (Mute) v duchu starých dobrých Project Pitchfork. Oproti přístupnějšímu Storkovi se kolega Disorder zahalil do nepřístupných černých pláten a dohromady s Martinem Pavlíkem a výtvarníkem Tomem Gallem stvořil instrumentální projekt H.E.E.L (Human Existence Exterminate Life). Jejich společná deska Light In Hell nenechá prostoupit do vygenerovaných prostor mnoho světla a v příšeří kutí své zahloubané nálady, jež se dobře snoubí s Tomovým vizuálním světem vzdálené přetechnizované budoucnosti. Není divu, že datová stopa hraje na tomto počinu významnou úlohu.
Posledním dlouhohrajícím albem, které dosud na Monopol records vyšlo, je pokračování debutu Depressive Disorder s názvem In Depth. Na rozdíl od dusavé prvotiny Ultima Ratio, novinka už názvem signalizuje jisté ponoření se do hlubších pater ponuré elektroniky. Většina zpívaných skladeb (sedm z deseti) ubíhá ve středním tempu, zatímco zvuk dvojice se od prvotiny posunul o třídu výše: je křišťálově čistý, ostrý jako břitva a neuvěřitelně plastický; troufám si říci, že s takovým jsme u nás ještě neměli co do činění. Po dnes již klasické Monogamy od Vanessy máme znovu venku desku, která by měla prorazit i za našimi hranicemi.
EBM elektronika se celosvětově pomalu vrací do hry. Důkazem není pouze návrat osvědčených mohykánů scény, kteří přitáhnou nostalgické pamětníky na reunionové koncerty. Za touto vozbou rychle pučí nová generace umělců, která se začíná silněji prosazovat (ve světě například VNV Nation nebo Combichrist), a bývalé Československo není výjimkou. Uvidíme, jak se našim labelům a umělcům bude dařit v budoucnu.
Autor je šéfredaktor Radia Akropolis.