…oranžově-modrých odstínů a za opakování motivu DSCH v nekonečných variacích. Nazval jsem to Šostakovičovým polem. Dnes se mi to zjevilo opět.“ (První kniha padesátislovných Miniság skladatele Dmitrije Smirnova, zápis ze 13. srpna 1999.)
Šifer zvěčňujících jména skladatelů ve sledech tónů zná hudební literatura celou řadu. Ta Šostakovičova, do níž je vyryt monogram z německé transkripce jeho jména (Dmitri SCHostakowitsch), patří po motivu B-A-C-H k těm nejznámějším. A také nejcitovanějším. Sám skladatel ji zasadil do různých kontextů své tvorby, nejnaléhavěji do Desáté symfonie, Osmého smyčcového kvartetu nebo Prvního houslového koncertu, a zůstává na posluchači, jak si tyto kontexty interpretuje. Jedno je však zřejmé: podpis znamená vždy „sečteno a podtrženo“. A z toho vyplývá, že s podpisem se neobcuje.
S Šostakovičovými „zhudebněnými“ iniciálami neobcovali ani autoři, kteří je vkomponovali do svých skladeb, ať už Alfred Šnitke do Preludia na památku Dmitrije Šostakoviče, Benjamin Britten do kantáty Rejoice in the Lamb nebo skotský skladatel Ronald Stevenson do monumentální (zhruba osmdesátiminutové!) klavírní Passacaglie na téma DSCH. V návaznosti na tento způsob pocty velkému zjevu ruské hudby dvacátého století vyhlásilo pařížské vydavatelství Le Chant du Monde v předvečer Šostakovičova nedožitého kulatého jubilea mezinárodní soutěž pro mladé skladatele s věkovým omezením do čtyřiceti let. Úkolem bylo vytvořit maximálně patnáctiminutovou kompozici na téma D-eS-C-H pro obsazení komorního orchestru. O osudu jednotlivých skladeb rozhodovala komise pod vedením skladatele Jurije Kasparova, profesora Moskevské konzervatoře P. I. Čajkovského a uměleckého vedoucího Moskevského ansámblu pro soudobou hudbu. Výsledky byly oznámeny na začátku prosince loňského roku: první cenu si odnesl Ital Antonio Agostini za skladbu …di petali caduti di strelizia… (…z opadlých okvětních lístků strelicie…), druhou příčku přiřkla komise Argentinci Antoniu Zimmermanovi za opus Ras (Rovina). Dále už se rozdávala pouze čestná uznání, která patří mj. rakouskému skladateli ruského původu Maximu Seloujanovi, Rusovi Dmitriji Kurljandskému nebo Izraelci Shai Cohenovi. Vítěz se dočká uvedení svého díla Kasparovovým renomovaným souborem na letošním festivalu Moskevský podzim a následně i v Paříži, a také notového vydání, zahrnutého do ediční činnosti Le Chant du Monde. Druhé místo bude oceněno publikací skladby v rámci moskevské Edice DSCH.
Okruh variací na téma DSCH se rozšiřuje. Letos, kdy si připomínáme sto let od Šostakovičova narození, bude nepochybně dál nabývat. Věřím, že jeho naléhavost, symbolicky vložená do úzkostlivě malých intervalových kroků – dvou sekund a malé tercie – nezapadne v době běsnění vídeňských osmitaktových period…