Epocha skladatelů se nachází ve své závěrečné fázi, fázi odumírání, tvrdí přední ruský (post)skladatel Vladimir Martynov v knize Konec doby skladatelů (Russkij puť, Moskva 2002). Princip díla jakožto produktu skladatelské činnosti je vyčerpán a stejně tak je u konce s dechem způsob realizace díla – koncert, pokračuje týž ve spisu Zóna opus posth aneb Zrození nové reality (Klassika – XXI, Moskva 2005). A to všechno proto, že žijeme ve výrobně-spotřebním prostředí, které již nemá nic společného s prostředím uměleckým, a že prožitek nahradila manipulace provázená simulací předchozích entit.
Na Martynovovy pádně formulované názory se v Rusku snesla vlna ostré kritiky i výsměchu (vyvážená však řadou příznivců), a to především od těch, kteří zjevně nepochopili hutné, filosoficky pojaté texty, nebo je ani ne(do)četli. „To znamená, že hudba zemřela, nastal konec doby skladatelů, spolu s tím vymírají interpreti klasické hudby a nám nezbývá než nasypat si popel na hlavu a oplakat umírající kulturu?“ směřovala například jedna z ironických otázek k Martynovovi. Jeho tvrzení však nejsou apokalyptická, jak by se na první pohled mohlo jevit; nakonec v titulu druhé knihy se objevují slova naznačující pokračování. Martynov chápe smrt jako pozvolný proces, po jehož dovršení hudba, které říkáme podle úhlu pohledu (ale vždy nepřesně) vážná, akademická, skladatelská atd., přejde do nové formy své existence. Sám Martynov i s tímto vědomím dál píše opusy, i když k tomuto označení doplňuje přídomek „posth“ (opus posth je v jeho podání posmrtnou podobou díla obecně); má totiž za to, že definitivní přerod přijde teprve s následujícími generacemi. „Věnuji se skladatelské hudbě, ale snažím se od ní za každou cenu vzdálit. Důležité je pojetí; na hudbu lze totiž pohlížet jako na věc, dílo, opus, ale je možné ji chápat i jako tok, který existuje mimo nás, do něhož ovšem vstupujeme, pohružujeme se a uvádíme do něj posluchače. Pro mě hudba znamená spíš tento proud. Tedy rád bych, aby tomu tak bylo,“ prohlásil v jednom rozhovoru. Jaký ohlas by zaznamenaly Martynovovy myšlenky v českém teritoriu?