V Německu došlo v posledních týdnech minulého roku k několika pokusům středoškolských studentů o likvidaci svých spolužáků a pedagogů střelnou zbraní. Jak už to v této zemi chodí, konala se v médiích zasvěcená diskuse, proč se to stalo a jak dál. Přišlo se na jedno: všichni pachatelé hráli vášnivě rádi počítačové hry, ve kterých teče hodně krve.
Deník Frankfurter Rundschau přišel ve vydání z 20. prosince 2006 s receptem, kterým se na „násilníky od počítačových obrazovek“ snaží vyzrát evangelická církev v provincii Kurhessen-Waldeck. Pokouší se protivníka – tedy mladé závislé na počítačích – porazit jejich vlastní zbraní, a vyvinula proto počítačovou hru. Hlavní hrdinkou v ní ovšem není krvelačný mutant nebo podobná kreatura, ale jedna z německých světic, Alžběta Durynská (Elisabeth von Thüringen). Ta slaví v roce 2007 již 800. výročí narození a zmíněná hra je nejen zbraní, ale současně i poctou a dárkem k narozeninám. Úlohou Alžběty, která po smrti manžela věnovala svůj život dobročinnosti, se stala správa středověké nemocnice. Hráč může prostřednictvím postavy světice sbírat body za přijetí poutníků a za kvalitní péči o nemocné. Energii získává virtuální Alžběta tím, že nechá v kostele zazpívat mnichy anebo klikne na biblický citát. Musí pravidelně chodit do kostela, a pokud tuto povinnost zanedbá, na obrazovce se objeví nemilosrdné „game over“, doplněné lakonickým citátem „Zapomněl jsi obnovovat sílu tvé víry“.
Ačkoliv historici, kteří se k celému podniku vyjadřovali, kritizovali nedostatečné přenesení historických reálií, má hra úspěch. V internetové návštěvní knize je už možné číst výroky jako „Alžběta je cool“.
Regionální saský deník Dresdner Neueste Nachrichten přináší anketu o nejoblíbenějších slovech v Německu v roce 2006. Každý rok se před Vánoci scházejí lingvisté ze Společnosti pro německý jazyk (Gesellschaft für Deutsche Sprache), aby sestavili pořadí deseti slov, která byla pro daný rok typická nebo dokonce ovlivnila život ve Spolkové republice.
Na třetím místě skončil letos výraz „boj o karikatury“ (Karikaturenstreit). Ten se týkal sporů okolo publikace karikatur proroka Mohameda v dánském tisku, jež vyvolaly i v SRN dotčené reakce muslimské komunity. Druhé místo přiřkli lingvisté sousloví „generace praktikum“ (Generation Praktikum). Toto slovní spojení je inspirováno stejnojmenným beststellerem a pochopitelně fenoménem, který je v něm popisován. Jde o „životní pocit“ velké části mladé generace Němců, kteří v rámci svého studia a často také dlouho po něm vykonávají plně kvalifikovanou práci, ale nejsou za ni placeni. Tato činnost byla totiž zařazena do kategorie „neplacené praktikum“ a je obhajována tím, že při ní mladí získávají zkušenosti a pozitivní body do svého životopisu, které se jim mohou hodit v pozdějším „opravdovém“ zaměstnání.
A konečně první místo odkazuje k německé letní fotbalové horečce: výraz Fanmeile můžeme přeložit jako „míle fanoušků“ či „fanouškovská míle“. V každém případě označuje velkoměstské bulváry naplněné tisíci fotbalových nadšenců a lemované obřími obrazovkami vysílajícími zápasy mistrovství světa. Reportáže z těchto míst, ve kterých byla podobná atmosféra jako na stadionech, se staly koloritem celého mistrovství.
Berliner Zeitung nabídl 20. prosince reportáž, které se týkala jednoho nezaměstnaného a jednoho ministerského předsedy. Nezaměstnaným byl Henrico Frank a ministerským předsedou Kurt Beck. Beck vládne ve spolkové zemi Porýní-Falcko a současně je předsedou německých sociálních demokratů (SPD). Příběh začal 12. prosince loňského roku, když Henrico Frank, který je nezaměstnaný od roku 2000, slovně napadl Kurta Becka při jeho veřejném projevu ve Wiesbadenu. Frank, který se vyznačuje nepěstěným vousem, blonďatým přelivem a piercingem všude po těle, si na shromáždění stěžoval na svůj nelehký osud a vůbec na celkovou sociální situaci v Německu. Kurt Beck mu „poradil“ slovy: „Pokud se umyjete a necháte ostříhat, máte do tří týdnů práci.“ Frank to bral nejdříve jako vtip, nakonec se ale přece jen ostříhal a odstranil piercing z obličeje. K Beckovi se informace o přeměně Frankovy vizáže dostala a opravdu mu sehnal pracovní místa – dokonce hned osm najednou. Kvůli osobní dohodě na řešení se měli setkat 19. prosince 2006 ve městě Mainz. Dalo se očekávat, že celý příběh skončí happy endem, tedy že Henrico Frank dostane práci a Kurt Beck za svou spolehlivost a sociální cítění nasbírá nějaké ty politické bodíky u voličů. Všechno ale dopadlo jinak, protože Frank setkání odřekl. Reportér Berliner Zeitung Rouven Schellenberger se poté vydal zjišťovat názory obyvatel na celou kauzu. Při pátrání narazil na existenci dvou nesmiřitelných skupin. Členové té první Beckovi vyčítají nabubřelé jednání. Jedna skupina nezaměstnaných dokonce pořádá „mycí a holicí happening“, který bude ukončen výzvou Kurtu Beckovi, aby jim za těchto podmínek také sehnal práci. Ti druzí kritizují zase chování Henrika Franka a žadají zpřísnění sankcí pro ty, kteří odmítají nabízenou práci.
Redaktor Schellenberger shrnuje, že z tohoto sporu nemůže vzejít žádný vítěz. Příběh a následná diskuse však podle něj mnohem více ozřejmily, kudy se táhnou konfliktní linie v německé společnosti.
„Německá mládež bez Boha“, hlásal článek z titulní stránky Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung ze 17. prosince. Je v něm popsána nejnovější analýza postojů německé mládeže k náboženství a tradičním obsahům víry německé mládeže. Analýza přitom přinesla i evropské srovnání.
Výsledky výzkumu religionisty Hanse-Georga Zieberitze z Würzburgu spíše potvrzují dlouhotrvající tendenci, než že by zcela vyrážely dech. Jen 23 procent německé mládeže je vychováno v náboženském rodinném prostředí. U Turků je to naopak 81 a u Poláků 80 procent. Přes 81 procent německé mládeže přitom projevilo přání, aby bylo ve škole věcně informováno o náboženství. Zieberitz z toho usuzuje, že mládež stojí o to, aby „v náboženství platily stejné hodnoty jako v jiných oblastech života v demokratických západních zemích: tedy pestrost názorů a pluralita“. O mladých lidech se přitom nedá říci, že by byli úplnými ateisty. Jejich Bůh není ovšem ten, „který se stal o Vánocích člověkem“. Podle autora studie je pro mládež Bůh spíše „vzdálená a abstraktní síla“.
Přínos Zieberitzovy analýzy spočívá také v tom, že se snaží zjistit souvislost mezi religiozitou a sklony k násilnému jednání. V Německu, kde je náboženské cítění mládeže celkově nízké, by bylo jen 3,5 procenta chlapců a 0,7 procenta děvčat za „určitých okolností“ připraveno užít násilí. Ve „zbožném“ Polsku je to naopak 22 procent chlapců, v Irsku 17 a v Turecku 11,2. Sklon k násilí se však zeslabuje například díky migraci – mladí Turci žijící v Německu by prý použili násilí jen v 7,6 procenta případů.
Z německojazyčného tisku vybíral Martin Teplý.