Hodnocení Charty 77 ze strany StB a spolupráci mezi bezpečnostními orgány socialistického Československa a Polské lidové republiky dokládá přetištěný historický dokument.
S pomocí těchto všech zapojených složek jsou představitelé a organizátoři „Charty 77“ izolováni a také je bráněno působení jejich vlivu na signatáře „Charty“ a jiných československých občanů. Nadále pokračuje proces vytváření rozdílných názorů mezi signatáři, jakož i vyvolávání ideových, organizačních a osobních rozporů. Chybí jednota a také je pozorována nesrovnalost v hodnocení smyslu celé akce. Rozporuplné pohledy jsou také zaznamenány ohledně další perspektivy a vývoje akce „Charta 77“. Rozdílné názory, rozpory, pochybnosti a bezradnost se mezi organizátory „Charty“ projevily zejména po rozhodnutí Zdeňka MLYNÁŘE odjet z Československa a po zveřejnění prohlášení spisovatele Václava HAVLA – představitele „Charty 77“. Ve svém prohlášení HAVEL odstoupil od reprezentování „Charty“ a také slíbil zanechat nepřátelské činnosti proti ČSSR. Přes předchozí odmítání odjezdu se v poslední době zvětšuje počet signatářů „Charty“, kteří začali projevovat zájem ve věci výjezdu ze země.
Do této doby podalo žádost o výjezd ze země 10 hlavních organizátorů „Charty 77“ a 5 dalších vážně uvažuje o této možnosti. Všechny výše vzpomínané osoby zaujímají krajně nepřátelské postoje k socialistickému zřízení a na své postoje nemíní rezignovat. Ale na druhou stranu se řada signatářů začíná izolovat od „Charty“, nesouhlasí s pomlouvačnými akcemi organizovanými v zahraničí a namířenými proti ČSSR a také rezignují na aktivní účast v akcích podporujících „Chartu 77“.
Organizátorům „Charty 77“ se nepodařilo realizovat své záměry, tj. rozšíření své vlivové základny v prostředí dělníků, mládeže a vysokoškoláků. V továrnách byli signatáři politicky a morálně odsouzeni. Za pomoci preventivních opatření byly řešeny případy jednotlivých osob z vysokoškolského prostředí, sympatizujících s „Chartou 77“. Neúspěchem skončilo také jejich úsilí směřující k zatáhnutí a zaktivizování zástupců „Charty 77“ v Slovenské socialistické republice.
Výše uvedené skutečnosti nutí organizátory „Charty 77“ hledat nové koncepce pro svou činnost. Přes tyto neúspěchy se snaží udržet problém „Charty 77“ v centru pozornosti Čechoslováků usazených v zahraničí. S tímto cílem vypracovávají a rozšiřují pamflety podporující „Chartu“. V těchto pamfletech tendenčně popisují opatření proti signatářům, vyjadřují osobní pohledy a prohlášení na téma obrany lidských práv. Do současné doby naše orgány zachytily 170 druhů nepřátelských materiálů z oblasti psané propagandy. Jejich rozšiřování má individuální podobu a omezuje se především na hlavní město Prahu a jejich počet se postupně zmenšuje (tak např. v březnu se objevilo – 611 kusů, v dubnu – 260 kusů, v květnu – 57 kusů).
O neustálé snaze oživit hnutí „Charty 77“ hovoří skutečnost, že byly vydány nové dokumenty označené „Charta 77“ č. 9, který poukazuje na „porušování“ náboženských svobod v Československu, a „Charta 77“ č. 10, který ostře útočí na státní orgány, orgány Státní bezpečnosti a předkládá požadavky v oblasti přizpůsobování a dodržování svobod a lidských práv v ČSSR.
Tyto pamflety a některé nové informace potvrzují dřívější signály o existenci informačního a dokumentárního centra, které se zabývá prováděním této činnosti. V poslední době byly získány informace svědčící o tom, že se plánuje vytvoření finančních fondů „Charty 77“ určených na pomoc „pronásledovaných“ signatářů a také na výdaje spojené s činností „Charty 77“. Finanční pomoc má být organizována především ze zahraničí.
Rozpracování potvrzuje, že hlavní organizátoři „Charty 77“ pokračují ve své činnosti dokonce i po provedení preventivně-výchovných a profylaktivně-destruktivních opatření. Tak například byla provedena domovní prohlídka u [Jiřího] NĚMCE, [Ladislava] HEJDÁNKA a [Věry] JIROUSOVÉ. V průběhu prohlídek byl u nich nalezen velký počet různých pamfletů, fejetonů a dalších materiálů týkajících se „Charty“. Výše zmínění jsou hlavními iniciátory kolportáže těchto nepřátelských materiálů. Získáváme doklady svědčící o pokračování nepřátelské činnosti trockistického seskupení Petra UHLA, organizátora „Charty 77“ Jiřího HÁJKA a dalších.
Uskupení, shromážděné okolo „Charty 77“, nyní reprezentují následující hlavní proudy:
– tzv. komunistická opozice, ve které je možné vyčlenit několik skupin, počínaje „ortodoxními marxisty“ Zdeňka MLYNÁŘE, skupinou zastánců tzv. samosprávy a konče „starou gardou“ ([František] VODSLOŇ, [František] KRIEGEL, [Václav] SLAVÍK);
– skupina spisovatelů, kteří většinou reprezentují a brání pouze své zájmy;
– katolická opozice a především členové sekty „Nová orientace“
– nepočetná skupina v Ostravě a skupina „socialistů“ v Brně, vytvořená osobami, které se v minulosti seskupily okolo tzv. Malého akčního programu;
– trockistická skupina, skupina okolo inženýra Petra UHLA. Tato skupina je nejlépe organizována, patří do ní představitelé z tzv. Hnutí revoluční mládeže. Skupina se snaží získat nové stoupence s cílem zvětšit svůj vliv.
Nadále je pozorováno projevování zájmu o možnosti spolupráce se zahraničními centry a získávání pomoci odtud. V poslední době se zvětšuje počet zásilek s nepřátelskými tiskovými materiály zasílaných ze zahraničí. Na mysli máme především různé články pomlouvačného charakteru, prohlášení, texty „Charty 77“ a také samolepky s nápisem „Charta 77“, vydávané v zahraničí Československým poradním výborem. Problém „Charty 77“ zůstává v centru pozornosti emigrantského tisku a také nepřátelských rozhlasů, zejména RSE.
Do akcí namířených na podporu „Charty 77“ se také zapojila antikomunistická organizace Mezinárodní Amnestie (Amnesty International). V Lucemburku vytvořila stálé koordinační centrum, které pod heslem „Rok 1977 – rok boje o propuštění politických vězňů“ shromažďuje dokumenty o „pronásledování“ československých občanů v souvislosti s „Chartou 77“.
„Charta 77“ je stálým tématem pro různé spekulace a úvahy emigračních Listů [Jiřího] PELIKÁNA a Svědectví [Pavla] TIGRIDA.
„Československá opozice“ počítá s oslabením práce na ideologické frontě a v důsledku „změkčení“ se získáním větších možností pravicově-oportunistického působení na československou společnost. V souvislosti s tím stále usiluje rozšířit svůj vliv na nejširší vrstvy takzvaných neangažovaných stoupenců a prostřednictvím masových organizací, zvláště v odborových svazech, na dělnickou třídu.
Je nutné připomenout, že hlavní částí „československé opozice“ jsou bývalí pracovníci orgánů ministerstva vnitra a Československé lidové armády, jak to potvrzují nejčastěji případy jejich vzájemných spojení, předávání informací, vědomosti o formách a metodách práce v ozbrojených silách, zvláště v bezpečnostních orgánech, o používané operativní technice. 17 bývalých pracovníků orgánů bezpečnosti a armády připojilo svůj podpis pod „Chartu 77“.
Antisocialistické síly nemají celkovou koncepci pro jednotlivé opoziční aktivity. Rozšířila se mezi nimi nedůvěra, začala diferenciace a rozčleňování v jejich řadách, ze strany jejich představitelů se projevila pasivita a izolace. Jednotlivým skupinám chybějí vůdci.
Někteří představitelé antisocialistických sil se snaží reagovat na složitou situaci tím, že se připravují změnit formy a metody své činnosti.
Například bývalá organizace „KAN“ zkouší navázat kontakty se stoupenci myšlenky sociálnědemokratické strany a konkrétně s jejími ideovými vůdci a organizátory v ČSSR, jakož i s představiteli v emigraci. Snaží se také navázat kontakt s bývalými aktivisty „KAN“, kteří emigrovali do zahraničí.
Oživení činnosti zmíněných osob nastalo zejména v souvislosti s akcí „Charta 77“. Signatáři „Charty 77“ byli: 35 osob prosionisticky orientovaných, 12 osob s trockistickou orientací, 10 bývalých členů – mluvčích Společnosti pro lidská práva, 15 členů „KAN“ a 3 členové „K-321“.
Při vzájemných setkáních projevují svou solidaritu s „Chartou“ a zabývají se její propagací.
Zvětšená aktivita se projevila ze strany osob s trockistickou orientací ze skupiny Petra UHLA, zvláště v souvislosti s „Chartou 77“. Nejaktivněji vypracovávají články pro trockistické časopisy „Informační materiály“ a „Rouge“.
V poslední době byl zaznamenán velký zájem ze strany osob sionisticky zaměřených, izraelských občanů, Židů ze SRN, USA a jiných států – příjezdy do ČSSR. Jejich zájem je zaměřen na židovské skupiny věřících, kterým nabízí pomoc při oživení náboženského života, a na práci mezi židovskou mládeží.
Zkrácený přepis projevu vedoucího delegace FMV ČSSR náčelníka X. S-SNB genmjr. RSDr. Vladimíra Stárka na jednání se zástupci polského ministerstva vnitra z roku 1977 pochází z archivu polského Ústavu paměti národa (IPN). Přeložil Petr Blažek.