Jen stěží snesu ten pohled –
v zahradě, za mrholení
mladý pár sází
řádek hrachu, jako by to
nikdy předtím nikdo nedělal,
jako by těm obtížným úkolům dosud
nikdo nečelil a nepřekonal je –
Sebe vidět nemohou,
v čerstvé hlíně, začínají
bez vyhlídek,
kopce za nimi bledé, zelené, pokryté květy –
Ona chce přestat;
on se chce dobrat konce,
vytrvat v té práci –
Pohleď, jak se dotkla jeho tváře,
touží po smíru a její prsty jsou
chladné od jarního deště;
v křehké trávě nachový krokus v rozpuku –
i zde, i na počátku lásky,
její dlaň vzdalující se od jeho obličeje
jako by se loučila,
a oba si myslí,
že mohou přehlédnout
tento žal.
Přeložila Veronika Revická