Genocida ve Rwandě dokázala šokovanému zbytku světa moc afrických médií. „Hroby ještě nejsou plné!“ hřímalo před třinácti lety soukromé Radio Milles Collines do všech koutů země a vládní vysílače nezůstávaly pozadu. Později se o rádiu hovořilo jako o jednom z hlavních katalyzátorů pečlivě připraveného vraždění. Přinášíme postřehy o mediální krajině na jihu Afriky.
Vedle úmrtního oznámení a nabídky ojetého auta se na stránce inzerátů v nejprodávanějším zambijském deníku The Post vyjímá i anonce lusackého lékaře. Léčí prý bolesti kloubů a zad, únavu, potenci, chorobnou polygamii, příliš řídké sperma, utíkající manželku nebo AIDS. A v rubrice má slušnou konkurenci dalších „doktorů“ s podobnou nabídkou služeb.
Soukromý The Post však patří k nejlepším listům anglofonní Afriky. Vznikl v roce 1991 spolu s obnovením zambijské demokracie po 27 letech vlády jedné strany a podle redaktora Webstera Malida je zcela nezávislý na vládě i na dotacích zahraničních dárců. Jeden z jeho majitelů a editorů Fred M’membe si během šestnáctileté existence deníku již několikrát odseděl pár hodin či dní ve vazbě – kvůli novinářské práci již čelil více než 50 obžalobám a hrozilo mu celkově více než 100 let vězení. Pravidla právního státu však zatím vždy zvítězila a na konci byl The Post silnější než dříve.
Deník se snaží bojovat se sociálními problémy, jež trápí dnešní Zambii - počínaje epidemií HIV/AIDS a konče korupcí. Zambijský mediální expert Fackson Banda v souvislosti s The Post hovoří o „žurnalismu se svědomím“. Cíle listu ilustruje například rozsáhlá víkendová vzdělávací příloha, která tak připomíná úlohu tisku při pozvednutí evropských národů 19. století.
Úroveň článků trpí stylem: „Prezident Mwanawasa řekl… a poté řekl… a řekl… Prezident také řekl, že…“ Pozoruhodná je však kupříkladu zahraniční rubrika. Nepřekvapilo mě, když jsem se při listování novinami dozvěděl o české vítězce Miss World. Při čtení textu o vyslovení nedůvěry první Topolánkově vládě jsem si již pořádně protřel zrak. Poté mě už pochopitelně nemohl zaskočit článek o triumfu ODS v podzimních senátních volbách. Každý Zambijec si tehdy mohl přečíst o reakcích Jiřího Paroubka na volební porážku své strany.
V zahraničních rubrikách všech zambijských deníků lze pozorovat, jak se moc a bohatství ve světě odráží ve směřování globálního toku informací. Zprávy o dění v Africe zde totiž nepocházejí od vlastních zpravodajů, ani přímo z textů kolegů z jiných afrických zemí. I novinky o událostech v sousedních státech směřují nejprve do Londýna a až poté zpět do zambijské Lusaky. Kupříkladu články o klíčových podzimních volbách v Kongu nepsali Zambijci či Konžané, ačkoli obě země sdílejí stovky kilometrů společné hranice. The Post a jiné zdejší deníky přebíraly zprávy a analýzy ze západních zdrojů – z BBC, z Reuters či z AP. Zambii a celé Africe se v těchto letech otvírá nový, čínský obzor. I tok informací tento trend zrcadlí, a tak již mnohé zahraniční zprávy pocházejí z pekingské agentury Xinhua.
Hlásná trouba?
Nejsledovanější televizní kanál, celostátní rozhlas a dva ze tří velkých deníků v Zambii jsou „veřejné“. Soukromé peníze se kromě deníku The Post soustředí na provoz regionálních rádií, která mají občas v odlehlých oblastech informační monopol. V minulosti se veřejná média před volbami stávala hlásnou troubou vlády. Při loňském hlasování se měl o rovnější příležitosti postarat nový mediální zákon.
„Veřejná média stranila vládě. Prostě nemohou pokousat ruku, která je živí. Porušila tak volební akt, jenž všem stranám připisuje rovný mediální prostor. Oproti tomu se soukromá média jako The Post nebo Muvi TV upřímně snažila o nestrannost,“ shrnuje Swygart Chimoga, který pro nevládní sdružení FODEP (Foundation for democratic process) analyzoval práci médií během voleb. Situace se podle něj oproti minulosti přesto zlepšila, „stranická“ však dosud zůstává zejména státní televize.
Veřejná média disponují velkým vlivem i v sousední Namibii a Botswaně. „Vždycky záleží na přístupu ministra informací, vztah noviny – vláda se s každým ministrem mění. Jeden editor se už musel poroučet, protože otiskl čtenářský dopis, který se vládě vůbec nelíbil. A i na můj kritický komentář nedávno přišla odpověď. Prý abych nezapomněl, že jsem státním zaměstnancem,“ vypráví komentátor namibijského veřejného deníku New Era, jehož jméno nemohu zveřejnit.
Ani soukromá periodika to však nemají vždy lehké. Vlády jim v minulosti hrozily stažením inzercí, čímž v zemích se silným státním podílem v ekonomice mohly ohrozit jejich přežití. Situace se však zlepšuje. „Politický nátlak na nás nikdo nevyvíjí. Nemůžeme se do politiků pouštět jako leckde v Evropě a dělat si z nich legraci, ale to je spíše věc etiky než cenzury. Těšíme se plné svobodě projevu,“ tvrdí Kirsten Kraftová. Pracuje jako reportérka Allgemeine Zeitung (AZ), deníku dvacetitisícové německé menšiny v Namibii, jenž je nejstarším listem v zemi.
Média a rozvoj
„Média by měla hrát důležitější roli v mezinárodní rozvojové spolupráci. Jejich moc coby klíčové součásti budování lepšího a odpovědnějšího státu se často podceňuje. Ovšem média patří k nástrojům na cestě k lepšímu zdravotnictví či školství a obecně při snižování chudoby,“ tvrdí Nigel Chapman, předseda BBC World Service Trust. Média podle něj nejsou jen oním pověstným hlídacím psem mocných. Zároveň nabízejí platformu k diskusi o směřování země a dokážou dosáhnout až do jejích nejodlehlejších koutů. Tuto schopnost ilustruje zhruba sedmdesátiletý stařec žijící v odlehlé vesnici na jihu Zambie, odkud jeho vnuci chodí daleké kilometry do nejbližší školy. Během našeho rozhovoru zašel do své chýše pro čínské solární rádio a zapnul zprávy místního soukromého rádia Sky FM.
„Trust využívá kreativní schopnosti médií při boji s chudobou a k podpoře lidských práv. Snaží se inspirovat lidi ke zlepšení jejich životů,“ píše se v prohlášení BBC World Service Trust, který vznikl před osmi lety jako rozvojová charita britské vysílací společnosti. V lednu BBC ve spolupráci s jihoafrickou Rhodes University, nigerijskou Ahmadou Bello University a vědci ze 17 zemí představila dosud nejrozsáhlejší empirickou studii o stavu médií v Africe – African Media Development Initiative. Studie popsala vývoj mediální oblasti v minulých pěti letech a dosavadní vliv rozvojové spolupráce v této oblasti.
Text sice naříká nad nedostatkem financí, celkově však konstatuje mnohá zlepšení. Zvláště média na jihu Afriky se vyvíjejí dobrým směrem – v Botswaně díky liberalizaci vznikla nová rádia a první žurnalistická škola zlepšuje kvalitu zpravodajství, v Jihoafrické republice vývoj médií odpovídá pozitivnímu směřování celé země, v Zambii došlo k prudkému růstu investic do soukromých rádií a tisku, v Mosambiku se novináři těší z progresivního zákonodárství. Kaňkou v jižní Africe jsou stagnace médií v autoritativně spravované Angole a jejich krize v Zimbabwe diktátora Mugabeho, odkud svobodomyslní novináři prchají do zahraničí. Pohled na jih Afriky dokazuje vzájemnou provázanost stavu a vývoje zemí a úrovně médií.
Autor v rámci programu GLEN pracoval v Zambii.