One-man show

Starosta Vsetína Jiří Čunek, současný místopředseda vlády, řešení problému „nepřizpůsobivých“ občanů spojil se svou předvolební kampaní. Český tisk toto spojení ve sledovaném období jednoznačně přijal.

Blízké stěhování Romů spojené se zbouráním pavlačového domu bylo představováno takřka jen skrze prohlášení městských institucí v čele se starostou. Texty zdůrazňují nesnesitelnou situaci zaměstnanců vedlejší polikliniky a jejich úlevné přijetí tohoto řešení. „Brzy už má skončit trápení pracovníků vsetínské polikliniky, kteří si opakovaně stěžovali na chování nepřizpůsobivých obyvatel sousedního pavlačového domu.“ (Demolice pavlačáku je už za dveřmi, Valašský deník 8. 8. 2006) Pojem nepřizpůsobivý občan je dále nejen v tomto textu jednoznačně asociován s pojmem Rom – čtenáři se sice nabízí, aby si za spojení „nepřizpůsobivý občan“ sám dosadil vlastní obraz jedince, ovšem kontext jednoznačně implikuje konkrétní etnickou skupinu. Nálepka nepřizpůsobivého člověka se v článcích bez výjimky spojuje i s pojmy jako slušnost či neslušnost – zvláště v nekomentovaných citacích pana starosty. „Pavlačový dům, který považujeme za největší ostudu města, ještě do konce letošního roku zbouráme. Slušným lidem, kterým tento dům hrůzy vadí, jsme to slíbili. Musíme to dodržet.“ (Vsetín zbourá pavlačový dům, MF Dnes – regionální mutace 8. 8. 2006)

Pokud jsou romští obyvatelé pavlačového domu a priori považováni za lidi nepřizpůsobivé a na rozdíl od jiných i za neslušné, je možno s nimi alespoň na stránkách novin zacházet jako s něčím, čeho se my slušní chceme zbavit. „,Byty budou přiděleny především těm nájemníkům, kteří plní své povinnosti, to znamená vodí své děti do školy a nepodporují u nich kriminalitu a řádně platí nájem. Ostatní se budeme snažit dostat z města pryč,‘ prohlásil starosta.“ (Romové budou bydlet v novém, Zlínský deník 8. 8. 2006)

Vedle mluvčí radnice, starosty Čunka a zá­stupců nemocnice je v textech málokdy citován někdo jiný. Novináři se obvykle snaží téma „personalizovat“, tedy najít někoho, kdo problém „vysvětlí“, „zjednoduší“, „zpřehlední“ a jehož jednání a citace umožní vystavět příběh textu. V tomto případě, spolu s faktem (nebo právě proto), že Čunkova tvrzení nejsou navíc většinou novináři nijak zpochybňována, jen umocňují pocit, že „řádní občané“ skutečně nemohou dělat nic jiného než se těch „neřádných“ zbavit. Jaký je názor obyvatel pavlačového domu, se přitom čtenář dozví jen okrajově anebo vůbec. Romové jsou zde objekty dění, nikoli jeho hybateli. Rozhodují instituce a jejich zástupci.

Samotný průběh stěhování z pavlačového domu do Poschlé je zachycen ve dvaceti textech. Opět o něm informují především regionální listy. Novináři kladou důraz na chování obyvatel domu, které jen konstatují, ale nevysvětlují. Zůstává tak skrytý předpoklad, že se nájemníci takto chovají právě proto, že jsou Romové. „Romové se proto během dopoledne intenzivně zapojili do úklidu a z pavlačí vyhazovali nejen nábytek, ale i třeba hračky nebo obnošené oblečení.“ (Vsetínský pavlačový dům je téměř prázdný. Romové čistili byty, Metro 16. 10. 2006)

Romů se nikdo na nic neptá, i když je od počátku zřejmé, že stěhování je nedobrovolné. „Starosta Vsetína Jiří Čunek romské rodiny ve čtvrtek odpoledne upozornil, že kdo svůj byt do pátečního večera kompletně nevyklidí, musí počítat s následky. ,Záměrně jsem neupřesnil jakými, abych je alespoň trochu vystrašil,‘ řekl Čunek.“ (Vsetínští Romové stěhovali. Házeli nábytek z pavlačí, MF Dnes – regionální mutace 14. 10. 2006) „,Kdo byt nepřevezme, skončí na ulici,‘ uvedl
nekompromisně vsetínský starosta Jiří Čunek.“ (Začalo velké stěhování, Valašský deník 11. 10. 2006) Během stěhování starosta města také obyvatelům pavlačového domu vysvětlil podmínky, za jakých nové bydlení získají či si ho budou moci udržet. „Nepřipustíme žádné dluhy za nájem a za elektřinu. Žádné mnohadenní návštěvy celých rodin. Nechceme vidět nepořádek na chodbách a kolem domu. Nebudeme tolerovat ničení městského majetku a nepřimhouříme oči nad delikty.“ (Starosta určil Romům pravidla užívání bytů, Kroměřížský deník 12. 10. 2006) Opět zdůraznil i požadavek na slušnost. „,Varuji ale: v nových bytech budou žít jen slušní lidé,‘ řekl rázně starosta.“ (Starosta určil Romům pravidla užívání bytů, Kroměřížský deník 12. 10. 2006) Stereotypní paušalizaci zde částečně naruší pouze jeden text. „Jistotu dlouhodobého bydlení v nových bytech nemají ani rodiny, které dosud všechny platby hradily.“ (Vsetínská radnice vystěhuje romské dlužníky, Právo – regionální mutace 12. 10. 2006)

Novináři opět vše jen konstatují, nijak nekomentují. Jednání radnice neproblematizují. Jaké podmínky mají lidé plnit, aby jim byla prodloužena smlouva na další měsíc? Nemají je navštěvovat příbuzní? Mají udržovat pořádek? Co si lze pod pojmem pořádek představit? Jaké delikty má starosta na mysli? Je běžné, aby tímto způsobem byly podmíněny nájemní smlouvy v celé republice?

Brzy se začínají objevovat komentáře starostů z Jesenicka. „Vsetínský starosta Jiří Čunek ukázal, jak se romská otázka nemá řešit. Problémových lidí se zbavil na úkor chudého Jesenicka, kde naopak problémy starostům několika obcí přidělal.“ (Takhle se romská otázka neřeší, MF Dnes – regionální mutace 18. 10. 2006) I když myšlenkový náhled instituce – tj. starostů – na „problém“ nikdy z článků úplně nemizí, jejich vyjádření posouvají kauzu úplně jinam. „,Rasismus bych očekával od skinheadů, ale od jednoho z čelných představitelů KDU-ČSL a v tak syrové podobě ne. Tohle jsou metody hodné jednotek SS nebo estébáků,‘ netajil zděšení starosta Bílé Vody Miroslav Kocián (nez.).“ (Trojice starostů prahne po odvetě vůči Vsetínu, Šumperský a Jesenický deník 20. 10. 2006)

V okamžiku, kdy se v mediálním označování „nepřizpůsobiví Romové“ změní v „oběti“, dostávají oni i jejich názory v článcích větší prostor. Může to souviset i s  tím, že předchozí stereotypní zobrazování obyvatel pavlačového domu prostě jen odpovídá podobně schematickým představám autorů článků o romské menšině jako celku. Problém nájemních smluv je v tomto případě v tisku diskutován. „Romové, které stěhovací vozy vyložily před polorozpadlými domy v pátek 13. října ve Staré Červené Vodě, Vidnavě a Vlčicích, jsou přesvědčeni, že radnice s nimi jednala protiprávně. Měla prý využít jejich neznalosti zákona a domy jim prodala za nadhodnocenou cenu.“ (Vystěhování Romů může skončit před soudem, Valašský deník 27. 10. 2006) To je důkazem, že k celé problematice lze přistoupit jinak i v rámci regionálního tisku. Symptomatické také je, že v těchto textech nedostávají vsetínští radní (potažmo starosta Čunek) příliš velký prostor.

Nejvíce analyzovaných článků přímo spojuje vystěhování obyvatel pavlačového domu s politickými ambicemi starosty Vsetína. Texty také trpí obecnou bezkontextovostí.. Vzhledem ke spojení tématu s volbami si ale problém nájemníků pavlačového domu získá větší pozornost celostátních deníků či internetových serverů. Typická zpráva z této kategorie představuje starostu Čunka jako nekompromisního řešitele problémů s romskou menšinou. „Čunek je znám jako tvrdý muž, který se rozhodl vystěhovat Romy z centra města do buněk na periferii.“ (Senátní volby: deset malých historií, Literární noviny 25. 9. 2005) „,Dobře dokázal načasovat řešení problému pavlačového domu u polikliniky. Těsně před volbami vystěhoval z centra města romské rodiny a začal demolici tohoto domu, to mu určitě přidá plusové body,‘ říká místní podnikatel Jaroslav Kašpar.“ (Ve stínu Čunkovy aféry, MF Dnes – regionální mutace 18. 10. 2006) Jeho jednání je častěji odsuzováno a chápáno jako čistě účelové. „O to více se zvyšují šance pro Čunka, jehož voliči mohutně ocenili, jak chytrácky vyvezl romské neplatiče za hranice kraje. Takže tohle je budoucí lidovecké ,světlo z Východu‘?“ (Tři sedmdesátiprocentní muži, Hospodářské noviny 30. 10. 2006). „Po vymizení republikánů nemá u nás žádná strana v programu omezování Romů. Vícha a Čunek ale asi vědí, že jejich sestěhovávání za město takovým omezováním je.“ (Dvě romské karty v obecních volbách, Právo 23. 10. 2006)

Odmítnutí Čunkova chování však ani ve „velkých“ listech nedoprovází více informací. Polemika je náhle velmi abstraktní. Kontextem velké většiny článků jsou především volby a politické ambice vsetínského starosty, nikoli problematika sociálně vyloučených oblastí jako taková. Kritika Jiřího Čunka tak paradoxně vyznívá spíše do ztracena.

Celkově lze říci, že články představují kauzu jako regionální problém (mediální pokrytí se až na výjimky odehrává pouze v regionálních médiích). Celostátní média toto téma ve sledovaném období uchopují ve značně okleštěné formě, prezentují již zaujatá stanoviska k problému a nedávají prostor k hlubší analýze. Texty spojují problém s elitní osobou – v tomto případě starosty Čunka. Ten je i přes nesouhlas s jeho počínáním paradoxně představen jako muž, který se nebojí ožehavých problémů, jedná rázně, je schopen vymyslet nová, až unikátní řešení (montované byty). Personalizace vede také k tomu, že je neustále zdůrazňován ekonomický podtext případu (neplacení nájmu) a opomíjena sociální problematika (aktivní integrace). Chování Romů je chápáno jako nepřizpůsobivé – akcentují se odlišnosti („nábytek házeli z oken“). Názory Romů nezískají v textech větší prostor. Novináři se snaží k vývoji událostí přistupovat jako ke zprávám, tedy pouze referovat o událostech, jež se staly – to často vede k jakémusi odlidštění problému. Toho aktivně využívá hlavní aktér, starosta Čunek, který sice jen málokdy překročí hranici, kde už je možné jednoznačně hovořit o rasismu či nesnášenlivosti, ovšem proklamací vágních a populistických hesel nabízí prostor pro projekci vlastního názoru čtenářů. Ty také automaticky staví do opozice vůči referované skupině obyvatel, vždy je zde patrná polarita „vy – oni“. Tento postup mu novináři bohužel vesměs umožnili zachovat.

Autorka pracuje v Multikulturním centru Praha.