Vzhledem k tomu, že se přerozdělování magistrátních peněz na umění v každoročním grantovém řízení už tolikrát dostalo pod palbu veřejné kritiky, začali si radní dávat mnohem větší pozor na to, co, kolik a komu rozdávají. Zdá se však, že stávající systém ještě stále není ideální. Iniciativa pro kulturu však přesto kvitovala letošní magistrátní přelévání peněz s povděkem, ozvali se pouze provozovatelé komerčních divadel. Ale o tom později.
Magistrát hlavního města Prahy rozděluje prostředky ve dvou skupinách – do 200 tisíc a nad 200 tisíc. V rámci těchto možností lze žádat o roční nebo čtyřleté granty a ty pak žadatel profiluje jako kontinuální kulturní a uměleckou činnost či jednorázový projekt. Letos nejrůznější subjekty usilovaly celkem o půl miliardy korun, rozdalo se 83 milionů. Přes padesát procent šlo na divadelní projekty, následovalo výtvarné umění (téměř 16 procent), klasická hudba, ostatní hudební žánry, tanec a zbývající umělecké druhy.
Koho zajímá, jak se magistrát letos rozhodoval, může si otevřít na jeho webových stránkách kolonku granty v sekci kultura. Zde jsou k dispozici jednak někdy velmi zábavné záznamy veřejných slyšení k žádostem o granty za rok 2007, ale i to, na co žadatelé čekají nejvíce – seznamy schválených grantů ve všech kategoriích. Pro člověka, který nemá půl odpoledne navíc, jsou mnohastránkové tabulky nestravitelným čtením, pokusme se tedy alespoň ve stručnosti naznačit, jak dopadlo letošní přerozdělování pro oblast divadla.
Dobrou zprávou, proti níž se ovšem zejména v médiích bouřlivě ohradili intendanti komerčních divadel, je prakticky nulová podpora pro subjekty, jejichž povaha odporuje samotnému zadání grantů. Letos si magistrát více než jindy dával pozor na financování nejrůznějších divadel, která si zakládají herci, aby si zajistili pravidelný přísun rolí (či režií). Výjimkou je snad jen sto tisíc pro sdružení Ty 2 ženy, které provozuje Malé Nosticovo divadlo jako záchytný bod pro divadelní aktivity Jaroslava Duška.
Čtyřletý grant, který na magistrátu letos velmi pečlivě zvažovali, nakonec dostal jen Činoherní klub. Bylo mu přiděleno 17 milionů ročně, což se možná laickému oku zdá neuvěřitelně mnoho, soubor s budovou a kontinuální činností (a administrativním zázemím, provozem atd.) však s výrazně nižší částkou nepřežije. Město se sice postavilo za své „rodinné stříbro“ (jak se o Činoherním klubu v souvislosti s přerozdělováním prostředků hovořilo), dalo však jasně najevo, že jiné takové stříbro v Praze nemáme.
Více než dvě stě tisíc na grantech získalo mimo jiné ještě Divadlo Ungelt: soukromé divadlo stavící na mediálně známých tvářích si odnese bezmála dva miliony. Lyra Pragensis, o jejíž činnosti víme jen málo, byla podpořena částkou osm set tisíc, zatímco Buchty a loutky, vývozní loutkový artikl hostující ve Švandově divadle, se souborem a repertoárem, částku o tři sta tisíc nižší. Z „alternativních“ souborů z klání vyšla relativně dobře Farma v jeskyni, jejíž festival coby jednorázový projekt sice podpořen nebyl, na vlastní činnost ale dostali devět set tisíc korun. Dlužno podotknout, že podpořeno bylo i Divadlo Company.cz, jež svou činnost rozjíždí ve Strašnickém divadle, Divadlo Na prádle a spolek Kašpar, to znamená vesměs divadla s vlastním prostorem. Znovu však upozorňujeme: jednorázový profesionální divadelní projekt, jsou-li jeho tvůrci hodně nenároční, vyjde zhruba na čtvrt milionu korun.
Jenom z magistrátních peněz ho letos neudělá vlastně nikdo (to znamená, že žádný ze subjektů nedostal částku, o niž žádal, náklady na projekt bývají mnohonásobně vyšší). Poměrně dobře (se sto tisíci) z klání vyšlo Divadlo VOSTO5, které se profiluje zejména na kabaretní a cirkusové scéně (o tu má magistrát zřejmě eminentní zájem; Festival pouličního umění dostal 50 tisíc, pouliční festival Teatrotoč 60 tisíc a – věřte-nevěřte – Slet bubeníků dokonce celých dvě stě tisíc. To bude virbl!). Magistrát zaregistroval i úspěch pohybového divadla Veselé skoky a přiklepl mu 150 tisíc, jistě překvapí novější Divadlo U Valšů, fungující v domě seniorů, s devadesáti tisíci. Je to moc, nebo málo? V divadelním provozu to neznamená vůbec nic; ve srovnání s nepodpořenými projekty člověka napadne, že je třeba změnit celý systém. Třeba i proto, aby se vedle sebe neocitl divadelní spolek Letí, mladé sdružení profesionálních herců usilujících o moderní dramaturgii, Večer autorské tvorby v kavárnách (který sice žádal jen o 25 500, ale téměř celé je dostal) a Přátelé gymnázia Horní Počernice.
Do jedné skupiny se tak dostanou plně profesionální projekty, které žádají samozřejmě nesrovnatelně vyšší částky. Získají-li však z nich jen čtvrtinu, znamená to, že na projekt musí úplně rezignovat. Míst, kde se v Česku dá žádat o grant, je mizivě málo, a soukromí sponzoři jsou zatím spíše výjimkou. Možná by ale měla tato výtka směřovat spíše výš – na ministerstvo kultury.