rozpolcená filmová Evropa

Evropský nekomerční film se od dob slavných vlnobití – hrubě tesaného italského neorealismu, francouzské nové vlny s vylekaně vzpurnou tváří Antoina Doinela, české nové vlny či polského kina morálního neklidu – zdánlivě nemůže vzpamatovat. Poloironický poslední filmový manifest minulého století Dogma 95 Larse von Triera dnes například vypadá jako natahovaná hra (jak vysvětluje Jiří G. Růžička na s. 12). V posledních desetiletích však vznikla spousta vynikajících evropských snímků, o nichž vás rádi zpravujeme. Michal Procházka vybírá z francouzské (s. 1) a především z maďarské (13) kinematografie, Stanislava Přádná představuje baskického režiséra Julia Medema, který letos přijede na Letní filmovou školu do Uherského Hradiště. Mimochodem, pokud se na LFŠ chystáte také, jste srdečně zváni do distingované polní kavárny A2 a nakladatelství FRA blízko kina Hvězda, kde je možno domluvit si schůzku či plavecký závod s vybranými redaktory. Filmové číslo připravila Kamila Boháčková. – Téma, jímž se v A2 dlouhodobě polemicky zabýváme, je Ústav pro studium totalitních režimů. Názorově ostřelovaná instituce o 273 zaměstnancích funguje půl roku a politická reprezentace ji prohlašuje za hlavní součást nadcházejícího českého předsednictví EU. Je to moudré? Zkoumal Filip Pospíšil (s. 5).

Zpomalené čtení!