Posledních deset let uplynulého století bylo dobou překotných změn, a to především v zemích střední a východní Evropy, v nichž se téměř přes noc zhroutil politický režim a následovalo složité období transformace. Román Petra Cimpoeşe Simion Výtažník (Román o andělích a Moldavanech) je zasazen do roku 1997 a představuje velmi zdařilou výjimku z pravidla, že literatura potřebuje odstup pro uchopení a zpracování časově blízkých historických témat a etap.
Petru Cimpoeşu (1952) je původním povoláním inženýr specializovaný na těžbu ropy a zemního plynu. Vystřídal řadu zaměstnání, živil se jako novinář, manažer soukromé firmy, středoškolský profesor, režisér loutkového divadla, ředitel knižního velkoobchodu atd. Debutoval v roce 1983 sbírkou povídek Vzpomínky z venkova, následovaly romány Přirozeně (1985), Hrdinou proti své vůli (1994) a Příběh o velkém lupiči (2000). Ač je Simion Výtažník (2001) už Cimpoeşovou pátou knihou, do českého prostředí proniká poprvé, a to díky vynikajícímu překladu Jiřího Našince.
Děj románu se odehrává v jednom průměrném paneláku na sídlišti moldavského města Bacău. Zde žije pestrá paleta různých lidských typů (nevěrná pobožná manželka, ješitný úředník trpící svrabem, gymnaziální profesor nařčený ze zneužití studentky, učitel jógy zasvěcující mladé ženy do tajů Kámasútry, bývalí estébáci, neúspěšní partajníci atd.), zobrazených se svými slabostmi a každodenními prohřešky. S nimi v domě bydlí také švec Simion, jenž se rozhodne modlitbami spasit své spoluobčany a jako novodobou poustevnu zvolí výtah (odtud neologismus v názvu knihy). Zde se modlí k Bohu, rozmlouvá s anděly a záhy se k němu obrací o radu a pomoc téměř veškeré osazenstvo paneláku. Po symbolické potopě – vytopení několika pater domu – Simion zmizí a výtah začne opět normálně fungovat.
Autorovi se v knize podařilo nejen zachytit příznačné atributy doby, ale i je velmi konkrétně ilustrovat na lidském chování, myšlenkových stereotypech a klišé. Přes veškerou ironii své hrdiny, potýkající se s novou realitou i se sebou samými, neodsuzuje. Koneckonců podobní lidé žijí všude a není vyloučeno, že v jednom z nich poznáme svého souseda, nemluvě o tom, že podobnou transformační zkušenost – privatizaci, korupci, skandály, zdiskreditované vládní strany i opozici, politikaření, podvodné loterie a kupčení všeho druhu – jsme prožili (a v některých aspektech stále prožíváme) i u nás.
Román přesto pevně tkví v rumunské realitě důrazem na „náboženskou“ stránku věci. Počínaje častým kontrastem mezi náboženským mravním kodexem a skutečným chováním lidí, přes konstatování, že občané včetně komunistické nomenklatury vyměnili ze dne na den kult Ceauşeska za Boha, až po laické úvahy jednotlivých postav, pojednávajících o stvoření světa, biblických podobenstvích a božské přítomnosti v lidské duši a světě. A zdali to autor myslí vážně či ne, to čtenář musí posoudit sám. Určitým vyvrcholením je pak Simionovo proroctví o budoucím rumunském prezidentovi – Ilieskovi, který bude zvolen ve volbách v roce 2000, ač proti němu kandiduje sám Ježíš Kristus, jenž se uvolil sestoupit na zem, aby Rumunsko spasil uskutečněním nezbytných reforem. Jeho volební kampaň je však poněkud zastaralá a Desatero jako politický program nemá ani u religiózních Rumunů šanci na úspěch…
Klíčem k celému románu je závěrečné podobenství – celý nešťastný panelák a jeho obyvatelé jsou symbolem Rumunska, které musí projít očistcem a pak snad bude spaseno. Okamžikem spásy může být vstup Rumunska do NATO a EU, ale co se bude dít po dosažení těchto met, to už autor neprozrazuje. Z románu se dozvíme jen tolik, že Simion odešel a užaslí obyvatelé domu se rozcházejí do svých bytů, v nichž se zavřou a zapomenou.
Při četbě Simona Výtažníka nelze nevzpomenout na dramatika a prozaika I. L. Caragiala, který satiricky tepal morálku a pokrytectví svých současníků v devatenáctém století. Petru Cimpoeşu je důstojným pokračovatelem tradic rumunské kriticko-satirické literatury – je výborným vypravěčem a má odvahu nastavit mírně pokřivené zrcadlo svým současníkům; jeho román má humor, spád i nadhled a je velmi pravděpodobné, že bude mít své čtenáře i za sto let, podobně jako je dnes mají díla I. L. Caragiala.
Autorka je postgraduální studentka romanistky na FF UK.
Petru Cimpoeşu: Simion Výtažník (Román o andělích a Moldavanech).
Přeložil Jiří Našinec. Dybbuk, Praha 2006, 276 stran.