Prezentovaná videa spojuje prvek čekání aplikovaný na různé situace a vázaný na různá více či méně anonymní prostředí. V realizacích je analyzován čas a jeho trvání. Díla vznikla v rámci výměnného pobytu mezi Futurou a centrem pro multimediální tvorbu Vivid v anglickém Birminghamu.
Výstava You, která se kromě Futury konala také v pražské pobočce Českého centra (skončila 16. 3.), je vymezena jasnou a pevnou koncepční linií. V ní představili svá videa Jiří Černický a dvojice Karin Kihlbergová (Švédsko) & Reuben Henry (Velká Británie).
Čekárna: místo zhmotnění imaginárních představ
Kihlbergová a Henry (video Čekárna) zkoumají prostřednictvím imaginativních lidských mikropříběhů v neosobním prostoru blíže neurčené instituce uplývání času. Půlhodinový film s přesně určeným scénářem nahlíží prostor čekárny jako bezčasové území nikoho. Objevují se tu různé předměty a rozmanité situace: například bezedná čajová konvička, objekt muže-boxera, jenž funguje po zapnutí do elektrické zásuvky, větrná vichřice, křik racků, postava dvojníka, nečekané vyznání lásky od neznámého mladíka (bez odezvy), tajemný hlas z amplionu apod. Prostor se stává místem zhmotnění snů, vizí i hororově úzkostných představ, kde důležitou roli hraje situace náhodného setrvání, zastavení či setkávání. Jednotlivé příběhy jsou velmi propracované, umělci využívají filmové prostředky střihu, změny pohledových úhlů, zvukových efektů, čímž dosahují akcelerace napětí a dynamiky, vždy se závěrečnou vtipnou pointou. Na výstavě není prezentované pouze výsledné video jako vlastní definitivní výstup, ale také proces jeho vzniku (od storyboardu a prvotních rozkreslených scén po dokument – takzvaný film o filmu). Umělci užívají slov jen výjimečně, zaměřují se spíše na gesta a vnitřní duševní hnutí, která se zhmotňují v bizarních situacích.
Byty, bezdomovci, davy a jednotlivci
Jiří Černický se ve svém projektu ABS video prezentuje jako sociolog současného světa. Zaměřuje se na veřejná prostranství nádražních hal nebo nástupišť metra (videa Nádraží, Perón), které snímá statickou kamerou. Současně provádí bezprostřední výzkum-anketu v terénu, kdy se ptá kolemjdoucích, na co právě myslí, a z jejich odpovědí pak vytváří „mentální titulky“, které zpětně aplikuje přímo na plochu příslušného záběru. Titulky se na sebe vrství, protínají celý obraz, až ho zaplní a překryjí. Dochází tak ke splynutí vizuálního vjemu se záznamy duševních pochodů jednotlivců, stejně jako se vizualizuje vlastní koncentrace myšlenek a energie v daném prostoru.
Ve videu Panelák je ukázán statický záběr panelového domu, kterým probíhají titulky vzniklé přepisem reálných dialogů, jež byly odposlouchány zařízením umístěným na dveřích jednotlivých bytů. Autor opět absolvoval terénní výzkum, tentokrát až na hranici slušného vychování, když pronikl do soukromí některých bytových jednotek bez vědomí jejich obyvatel, aby se zmocnil ucelenějšího obrazu o každodennosti jejich rodinných životů. Černický tímto způsobem propojil jednotlivé izolované byty s jejich obyvateli a vytvořil tak „mentální mapu“ vybraného domu, spojenou se širší topologií místa.
Video Neviditelný obsahuje statický záběr z prostředí nádraží, doplněný animací. Pohybuje se tu neviditelná bytost splývající s prostředím, kterou nikdo nechce vidět ani se s ní setkat, natož ji poznat. Inspirována bezdomovci, kteří se stali přehlíženou stafáží současného světa, proniká do pocitů obou potkávajících se stran – procházejících i „místních“. K dokreslení duševních pochodů a myšlenek všech zúčastněných autor opět využívá „mentálních titulků“. Mimo jiné tu bere v úvahu také otázku osobní, společenské a národní identity v dnešní zdánlivě spojené Evropě. Černický se zaměřuje na momenty každodennosti, které jsou součástí běžného dne každého jedince. V reálných záběrech svých „ready-mades času a prostoru“ analyzuje proměny davu. V bezejmenné mase lidí hledá svým způsobem osobitost a jedinečnost každého člověka.
Oba projekty, jak videa Černického, tak práce Kihlbergové a Henryho spojuje propracovanost a prezicnost výchozí koncepce. Aspekt času a čekání v anonymních prostorech uchopili každý po svém. Kihlbergová a Henry zhmotňují lidské představy a vizualizují bizarní situace, Černický zaznamenává duševní pochody, které pak prostřednictvím titulků spojuje přímo s jednotlivci, čímž jim dává tvář a charakter. V divákových očích je oživuje.
Oba projekty se snaží na časové tematice ukázat dnešní dobu plnou spěchu, hektičnosti a odcizení, které jsme všichni přiznaně nebo nepřiznaně součástí.
Autorka je studentka VŠUP v Praze.
You. České centrum Praha (Rytířská 31, Praha 1), 1. 3. – 16. 3. 2007; Futura (Holečkova 49, Praha 5), 27. 2. – 6. 5. 2007.