V pražském centru DOX je k vidění retrospektiva Jana Jakuba Kotíka, která je zároveň první samostatnou výstavou tohoto tvůrce od jeho předčasné smrti v roce 2007. Svým sofistikovaným přístupem ke vztahu umění a politiky předběhl lokální výtvarnou scénu o několik let.
Tvorba Jana Jakuba Kotíka byla v poslední době součástí dvou klíčových výstav mapujících dění nultých let 21. století: Ostrovů odporu v Národní galerii v Praze a expozice Začátek století v Západočeské galerii v Plzni. Na obou však byla představena pouze jednotlivá díla, a tak je výstava v DOXu jedinečnou příležitostí vidět Kotíkovu tvorbu v její úplnosti.
Společenská odpovědnost umění
Jan Jakub Kotík vyrostl v New Yorku, ale jeho české kořeny, navíc podpořené významnou rodinnou tradicí, mu umožnily se s českou výtvarnou scénou sžít. Natrvalo se usadil v Praze na přelomu milénia. V českém prostředí už tehdy zarezonoval jeho konceptuální přístup k objektu, hledající vždy novou formu a instalaci. Své objekty Kotík sestavoval z elektroinstalačních lišt, modelářských stavebnic, z toastového chleba, nebo je nechával vyrábět jako luxusně polstrovaná křesla. Jeho tvorba však nepředstavovala pouhou formální hru s materiálem, jejím hlavním tématem byly společensko-politické problémy doby.
Z ateliéru Hanse Haackeho na newyorské Cooper Union, kde Jan Jakub Kotík v devadesátých letech studoval, si přinesl povědomí o společenské odpovědnosti umění a potřebu kriticky reflektovat politické dění kolem sebe. Jako Američan se živě zajímal o témata spojená s globálním světovým uspořádáním. Ve svých dílech komentoval mocenské principy současné politiky a byznysu, zajímal se, jak ovlivňují osobní prostor každého jednotlivce. A tak se v jeho objektech objevují materiály a předměty, které najdeme v každé domácnosti, ale i odkazy na americkou zahraniční politiku a zbrojní průmysl. Jak píše v textu k výstavě kurátorka Markéta Stará: „Estetická východiska zpracování objektu, modifikace jeho formálních kvalit, moment absurdního posunu, či jeho případně humorná re-interpretace, jsou pro Kotíka prostředkem, jak získat odstup od reality, vyjádřit své postoje a především pak kontinuálně zpochybňovat, a tím i narušovat hladké fungování dominující a ,všudypřítomné vyšší‘ moci. Formálně estetická kvalita Kotíkových děl není propastí estetické kontemplace, jež by rozmělňovala obsah, ale naopak prostředkem, subverzivní silou a základním stavebním prvkem k artikulaci důležitého a všemi sdíleného politika.“
Umělec, který předběhl svou dobu
Teprve z dnešního pohledu je patrné, jak Kotík díky svému americkému školení a zázemí předběhl repolitizaci českého umění. Na lokální scénu totiž přišel v době, kdy se politická témata teprve dostávala do hledáčku všeobecného zájmu. Porevoluční období se vyznačovalo, až na několik výjimek, značnou apolitičností – jako by si česká výtvarná scéna s úlevou oddychla, že politika konečně do uměleckého světa nezasahuje. Teprve na přelomu milénia si čeští umělci a umělkyně plně uvědomili, že výtvarná obec je součástí širší politické a společenské praxe a má možnost ji s menší či větší účinností komentovat a ovlivňovat. Zprvu se však často jednalo o prvoplánový umělecký aktivismus, který v lepším případě budil emoce napříč uměleckou scénou i společností, ale nijak neposouval samotné umění. Mnohovrstevnatá tvorba Jana Jakuba Kotíka se tak značně vymykala tomuto dobovému modelu. V chaosu transformačního procesu, kdy se donekonečna řešily problémy malého českého rybníku, Kotíkův hlas upozorňující na širší souvislosti někdy unikal pozornosti, jakou by si zasloužil. Teprve dnes, když na české scéně pracuje řada jednotlivců a skupin, pro něž je komentář politicko-společenského dění i samotného institucionálního rámce uměleckého provozu samozřejmým východiskem umělecké, teoretické či kurátorské praxe, je možné plně ukázat, ale též ocenit kvality Kotíkova díla.
K výstavě vychází česko-anglický katalog s monografickým textem kurátorky Markéty Staré, textem Ondřeje Chrobáka, který rekonstruuje a dekonstruuje Kotíkovu první samostatnou pražskou výstavu v Galerii Jelení Economies of Scale z roku 2000, a text Chrise Reala, který se věnuje v Česku méně známé Kotíkově tvůrčí činnosti: hudbě a jeho působení v několika newyorských kapelách. Výstava v DOXu tak konečně představuje tvorbu a osobnost Jana Jakuba Kotíka v jeho mnohovrstevnatosti a potvrzuje jeho neopomenutelné místo v dějinách českého umění.
Autorka je kurátorka a historička umění.
Jan Jakub Kotík: Podoby vzdoru. Centrum současného umění DOX, Praha, 11. 10. 2012 – 7. 1. 2013.