Staronový sborník Diskuse 89 014 představuje časosběrný dokument, který nám zprostředkovává ojedinělou konfrontaci názorů a postojů generace českých postmoderních designérů činných od poloviny osmdesátých let.
Uplynulo čtvrtstoletí od doby, kdy vyšel samizdatový sborník s názvem Diskuse 89. Jde o kolektivní výpověď dvaadvaceti designérů a architektů, kteří tvořili generační okruh kolem hlavního iniciátora sborníku Jiřího Pelcla. Většinou šlo o absolventy Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Někteří z nich (konkrétně Vít Cimbura, Bohuslav Horák, Jiří Javůrek, Jaroslav Šusta a Vlastimil Vagaday) zakládali spolu s Pelclem koncem osmdesátých let skupinu Atika. Nechybějí však ani absolventi pražské ČVUT a AVU. Pelcl sborník koncipoval volně, jako pomyslné pracovní setkání, na němž může každý prezentovat svůj názor v krátkém textu a doplnit jej referenčními ukázkami své tvorby. Samotná podoba sborníku vypovídá mnohé o atmosféře doby i charakteru tvorby zastoupených – texty nestejných formátů jsou psané na stroji, fotografie oxeroxované. Šlo o svobodné vyjádření a alternativu vůči svázanosti tehdejšího režimu.
Spolu s upadnutím ideálů, které směřovaly k revolučnímu uvolnění, upadl v zapomnění i sborník. Jeho nadčasovost a nová aktuálnost ovšem přiměla Jiřího Pelcla spolu s Ivou Knobloch, aby jej vydali znovu. Potřeba doplnit sborník o zpětnou reflexi vyústila v opětovné oslovení zastoupených tvůrců. Na tvůrčí podmínky před rokem 1989, na svou současnou tvorbu či na plány do budoucna byli tentokrát tázáni formou dotazníku. Doplněný sborník, vydaný pod názvem Diskuse 89 014, nabízí zajímavou konfrontaci osudů, vývoje názorů, stylových vyústění tvorby, upevnění či ztráty původních ideálů.
První sonda
Kniha přináší zajímavou výpověď zejména o vztahu dané generace k postmoderně. Jak zmiňuje Iva Knobloch v doprovodném textu, tvorba zastoupených designérů sice vypovídá o vlivu postmoderny, žádný z nich se ale o postmoderně přímo nezmiňuje, a pokud ano, pak negativně. Pojem postmoderna se stává pro tuto generaci spíše označením pro vyprázdněný styl, v němž se formy uplatňují nekriticky, formálně. Dokonce se o postmoderně uvažuje jako o směru, který podléhá obdobnému ideologickému diktátu jako socialistický realismus. Zároveň se však řada designérů ve svých výpovědích ztotožňuje s uvolněním tvorby oproti funkcionalistické linii (Václav Šmolík), se snahou navrátit se k symbolické funkci a emocionalitě (Jiří Javůrek, Jiří Lasovský) anebo k obnově dekoru, kuriozitě nebo vzrušení ze směšování tvarů, používání laciných materiálů či osové souměrnosti (Mikoláš Vavřín).
Díky obrazové dokumentaci nám publikace dává možnost srovnat časově vzdálenou tvorbu zastoupených designérů. Patrný je stylový vývoj a kontinuita proměny postmoderního tvarosloví, které u většiny zastoupených děl vyústilo do internacionální podoby s příklonem k minimalismu. Právě zde se ukazuje důležitost toho, jak se každý ze zastoupených designérů vyrovnává s postmodernou. Škoda, že právě otázka na toto téma v dotazníku chybí. Možná by pomohla osvětlit, proč z děl zastoupených autorů vyprchala odvaha a experimentálnost, jež byly pro tuto generaci příznačné v osmdesátých letech.
Kniha Diskuse 89 014 představuje první zdařilou sondu do charakteru českého postmoderního designu ve zmíněné dekádě. Jeho faktická neprozkoumanost komplikuje jednoznačnější reflexi dalšího vývoje tohoto oboru až po současnost.
Autorka je historička architektury.
Iva Knobloch, Jiří Pelcl (eds.): Diskuse 89 014. Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha 2014, 138 stran.