Jednáme se Seznamem i Googlem

Co si myslíte o kulturní politice České republiky?

Žádnou ucelenou kulturní politiku za posledních sedmnáct let tu nevidím. Pod výrazem kulturní politika si představuji, že mi stát sdělí své priority. Zda to jsou paměťové instituce, nebo živé umění. Pokud živé umění, jaké priority jsou v dotacích. Kolik památek nebo objektů chce vlastnit a proč. Myslím si, že jich má vlastnit co nejméně, a o ty se co nejlépe starat. A je tu mnoho dalších otázek, na které neznám odpovědi, ale obávám se, že na ně neznají odpovědi ani lidé, kteří v politických stranách o kulturu pečují. V předvolebních politických programech bývá kultura dost omezená. Zatím jsem nenašel text, který by mi na ty otázky odpověděl.

Má podle vás nějakou kulturní politiku Evropská unie?

To si také nejsem úplně jistý, ale třeba v oblasti digitalizace se něco pohnulo.

Jaký je váš názor na příspěvkové organizace?

Příspěvkovou organizaci nelze za současných zákonů ekonomicky řídit. Máte obrovskou spoustu omezení, která mají zabraňovat nekalému jednání, ale nejsem si jist, že jsou schopny tomu zabránit stoprocentně. Přitom ale nemáte volnost v rozhodování o tom, zda některé činnosti svěříte vlastním zaměstnancům, nebo je koupíte jako službu. Rigidní rozdělení rozpočtu na investice, provoz a náklady na mzdy je opravdu neskutečné a jakákoliv změna v přesýpání peněz je administrativně náročná. To pro mne bylo největší překvapení, protože proti příspěvkovým organizacím jsou veřejnoprávní média skutečně svobodná. V nich můžete používat ekonomické nástroje k řízení firmy, což tady skoro nejde.

Jak byste okomentoval nedávné zásahy ministerstva v Úřadu památkové péče?

Pokud jde o památkáře, mám stále stejný názor, tedy že extremisté by měli být vyloučeni z rozhodování ve všech oborech. Extremisté jsou v případě památkové péče na jedné straně ti, kteří by si, s malou nadsázkou, přáli, abychom vyfasovali historické oděvy a dělali kašpárky turistům, centimetr barokní omítky je pro ně zajímavější než souvislost, ve které ten centimetr je. Na druhé straně jsou památkáři, kterým je všechno jedno.

Výměna ředitele v Národním divadle byl také boj proti extremistům?

Tady mám úplně jiný názor. Každý ředitel příspěvkové organizace je stejně snadno jmenován jako odvolán, a to nemluvím o tom, jestli je to správně nebo špatně. Takové právo zkrátka ministr má, a jestliže nikdo z nás neprotestuje při jmenování, považuji za zbytečné dělat vlny při odvolání. To je jako fotbalový trenér. Když se ministr rozhodne vás odvolat, byť ze subjektivního důvodu, že máte sako, které se mu nelíbí, má na to právo. Je v neprospěch té instituce vířit debaty a dokazovat, že já jsem chytrý a ministr je vůl.

Byl jste ředitelem Českého rozhlasu. Jaký máte názor na spojení Českého rozhlasu a České televize do jedné instituce?

Myslím, že jsem byl první, kdo to řekl nahlas už počátkem devadesátých let. Mělo by to smysl z naprosto praktických důvodů: nejzajímavější je spojení síly nazvané ranní a večerní prime-time. Byly by mnohem jednodušší vzájemné promoakce a provázání marketingové a PR strategie. Proto majitelé televizních licencí často usilují o to, aby k nim měli i rádio. Druhá věc je, že by se přece jen něco ušetřilo, přinejmenším na poštovném při výběru společného koncesionářského poplatku. Ušetřilo by se na společné administrativě, na ekonomech a právnících. Programová spolupráce by měla probíhat mnohem intenzivněji a lépe než dosud. Rozhodování o sloučení je ale věc politická, a až se z toho stane předmět politického boje, může to dopadnout jakkoliv. Třeba tak, že obě instituce ponechají ve stavu, v jakém jsou, a nad nimi bude někdo jen proto, aby s ním politické strany mohly lépe vrklat.

Povodně ukázaly, že se knihy nemají skladovat v podzemí. Vítězný projekt budovy Národní knihovny však s takovým uložením počítá. Myslíte, že se knihám na Letné nemůže nic stát?

Ani my jsme si neuměli představit jiné uložení knih než nad zemí. Ale ukázalo se, že lze vybudovat sarkofág kombinovaný s robotickým systémem, do něhož jsou dva malé vstupy jako do krytu, které se samočinně hermeticky uzavírají v řádu několik vteřin. Je to bezpečné proti vodě, požáru, jakémukoliv mechanickému znehodnocení. Nejsem tvůrcem podmínky, že knihy mají být uloženy jen nad zemí, ani následného upuštění od ní. To posuzovali knihovníci, kteří tomu rozumějí. Když řeknou, že je to skvělé řešení, které naplňuje nejen podmínku bezpečnosti, ale nabízí i nebývalou rychlost výběru a dodání knihy, akceptuji to.

Podmínky však byly změněny poté, co byla většina projektů vyřazena...

To je naopak. Většina projektů nebyla vyřazena. Prostě z nich osm postoupilo do finále, a to je rozdíl. V prvním kole nebyl z jiných důvodů než komplexního posouzení projektu vyřazen žádný návrh. Když dnes někdo tvrdí, že Kaplický vyhrál, protože umístil konzervační fondy do podzemí, tudíž se zbavil hmoty nahoře, tak neví, co říká. Jsem čím dál tím víc rád, že soutěž neprobíhala podle pravidel nějakého českého úřadu, že byla od začátku dělaná podle Mezinárodní unie architektů a veškeré protesty řeší tato unie s centrálou v Paříži, a ne český orgán. Ten by se ocitl pod takovým tlakem, že ač spravedlivě nebo nespravedlivě, nakonec by musel ustoupit, což Paříž nikdy neudělá.

Kdyby tam ta podmínka nebyla, návrhy mohly vypadat jinak...

Čistě teoreticky jistě ano, mohly hmotově vypadat jinak, ale já si nemyslím, že přesunutí velkých depozitářů pod zem něco zásadního dělá s architekturou nahoře. Kaplický nebyl sám, kdo zvolil toto řešení, a riskoval, řekl: já to nabízím takto, a když to neakceptujete, tak vyberte něco jiného. Právní stránka věci obsahuje dvě základní otázky. První: měl být Kaplický nebo projekt, který tehdy vystupoval pod nějakým číslem, vyřazen, protože jsou umístěny konzervační fondy do podzemí? U toho Mezinárodní unie architektů i porota jednoznačně řekly ne. Druhá: měli jsme právo upravit podmínky mezi prvním a druhým kolem? Tam zní naopak ano, dokonce je to explicitně napsáno ve statusu unie.

Jak dlouho vydrží kapacita nové budovy?

Depozitář je stavěn pro 10 milionů knihovních jednotek a rezerva do budoucnosti je zhruba na čtyřicet až padesát let, což neumíme stoprocentně odhadnout. Vtip je v tom, že prostor pro to nutné je zmenšen použitím robotického systému. Necháváme si také depozitářovou rezervu v Klementinu, kde zůstanou historické fondy – myslím si, že se celé 19. století dřív nebo později propadne do historických fondů. Depozitář v Hostivaři budeme částečně pronajímat, dokud ho nebudeme potřebovat. Necháme v něm i některé specifické provozy, jako je vakuová komora nebo oddělení pro hrubou očistu fondu, určitou část konzervačních pracovišť. To je dalších třicet let. Po dostavbě nové knihovny a rekonstrukci Klementina je podle mě na sto let vystaráno, a to ještě nevíme, jak se bude měnit počet papírových dokumentů vůči digitálním.

Komu budete hostivařský depozitář pronajímat?

Patrně pražským organizacím. V první chvíli ho chceme nabídnout Uměleckoprůmyslovému museu, Národnímu muzeu, Městské knihovně, Galerii hlavního města. Prahy, Muzeu hlavního města Prahy.

Nakolik je reálné, že získáte svě miliardy na stavbu, a odkud?

O tom skoro nepochybuji. Národní knihovnu by měl postavit stát, protože to je národní instituce, a také ve světě tomu v posledních dvaceti letech tak bylo. Jsme jedna z posledních zemí, kde se staví národní knihovna. Financování je vyřešeno za prvé změnou zákona o zániku Fondu národního majetku a za druhé dvěma usneseními vlády, byť té předchozí z června 2006, která nikdo nezrušil a nezpochybnil. Je to paradoxně nejlevnější řešení prostorových problémů. Komplikovanější věc je, že jsme byli koncem roku 2004 donuceni stavbu v rámci přípravy investičního záměru nějakým způsobem ocenit. Ale my jsme byli schopni ocenit pouze kubíky, o nichž jsme věděli, že tam potřebujeme dostat, ocenění se bude muset udělat znovu, protože teprve teď víme, jak budova bude vypadat a co může který segment stát. Pravdu o ceně nakonec řekne výběrové řízení, což je v tomto případě supernadlimitní zakázka, u které určuje výběrovou komisi ministerstvo kultury a schvaluje vláda, a do toho Národní knihovna téměř nebude mít co mluvit.

Kdy by výběrové řízení mělo proběhnout?

Jsme ve fázi přípravy projektu, to je ještě zcela v naší režii. Projekt pro výběr zhotovitele by měl být hotov do konce roku, takže výběrové řízení by mělo být někdy koncem jara, začátkem léta 2008.

Myslíte, že se knihovna stihne postavit během dvou let?

My ani moc jiných šancí nemáme, protože dosavadní knihovně hrozí prostorový kolaps. Navíc ten pozemek bude odříznut výjezdem a vjezdem tunelu, který povede pod třídou Milady Horákové, a nástup na staveniště později než koncem roku 2008 je problematický. Museli bychom pak čekat, až se dostaví tunel.

Jak využijete budovu Klementina? Připadnou vám zřejmě i prostory po Státní technické knihovně, která se bude stěhovat do nové budovy Národní technické knihovny...

Ano, STK je u nás v nájmu a v celém křídle bude Slovanská knihovna. Základem budoucnosti Klementina je knihovna, zůstanou tu též historické fondy a hudební fondy. Chceme zvětšit Klementinum návštěvnické. Teď nabízíme astronomickou věž, barokní sál a Zrcadlovou kapli, ale jsou tady i další prostory. Astronomický sál a oba matematické sály jsou dnes v podstatě kanceláře nebo dokonce zčásti depozitáře. Máme dobové fotografie, takže víme, jak interiér vypadal. Kompletní mobiliář je v depozitářích Národního muzea a Národního technického muzea, věříme, že budou možné trvalé zápůjčky. Je tu nové bistro, v květnu přibude kavárna. Pak tu bude Klementinum výukové: expozice o dějinách psaného a tištěného slova. Chceme to udělat hodně moderně. Míníme zavést Klementinum kongresové, důležité je i Klementinum duchovní. Nabídli jsme prostor některým institucím, už tu sídlí Svaz knihkupců a nakladatelů, v dubnu by se měl přistěhovat PEN klub, jednáme s Knihovnou Václava Havla a snad přesvědčíme i Obec spisovatelů. Na dvoře a v okolí chceme odstranit asfalty, vyloučit automobilový provoz, který zapustíme do země pod Hospodářským dvorem, a pokusit se o barokní zahradu, i když tu nikdy nebyla. Snad proti tomu nebudou mít nic ani památkáři.

Bufet je dobrá věc, ale například knihovna vědeckých pracovníků byla přesunuta do místnosti vedle rušné ulice. Není to ústupek poslání knihovny?

Knihovnu vědeckých pracovníků jsme chtěli přesunout v každém případě, nebyla dlouho rekonstruována. Bohužel jsme nebyli schopni to vymyslet jinak. Je to jen dočasná věc.

Jaký má vlastně smysl Studovna vědeckých pracovníků?

Podle mne je to věc, která trochu přetáhla listopad 1989. Někdy může být i docela složité rozhodovat o tom, kdo tam smí a kdo ne. I když v tom jsem v poslední době poměrně benevolentní. Když někdo nechce sedět v často plné Všeobecné studovně a prokazatelně plní vědecký úkol nebo učí na vysoké škole, tak tam může, ale při té současné benevolenci tam pronikne i leckdo jiný. Základní princip je, že musí mít doloženu publikační činnost.

Jste spokojen s časopisem Grand Biblio, u jehož zrodu jste stál?

Ten časopis jsem nevymyslel. To si vymyslela soukromá společnost, která už léta vydává cosi pro železničáře, a to je čistý byznys. Snaží se o inzertní noviny, doplněné takovým obsahem, aby se dostal ke čtenářům, kteří ho rovnou nezahodí. Když za mnou přišli s tím nápadem, uvědomil jsem si, že veřejné knihovny u nás tvoří síť téměř šesti tisíc míst. A specifické knihovnické časopisy mají malý náklad. Kdyby s tím nápadem přišel někdo, kdo má alespoň jednoprocentní šanci přispět ke schopnosti a ochotě číst, budu ho podporovat. Takže jsem nestál u zrodu listu, ale od počátku ten projekt podporuji. Knihovny se podílejí na jeho distribuci.

Přesto mi ten časopis připadá příliš odborný pro veřejnost a málo odborný pro knihovníky. Komu je určen?

V zásadě oběma skupinám. Ambici konkurovat literárním časopisům snad ani nemá. Myslím, že GB je třeba posuzovat v segmentu reklamních časopisů, a ne jako literární nebo knihovnický časopis.

Co je podle vás knihovnictví?

Knihovnictví je v zásadě jednoduchý obor. Musí zvládnout příjem určitého množství dokumentů, umět je zpracovat, popsat, ochraňovat a zpřístupňovat ve všech složitostech, které nabízejí různé typy dokumentů. K tomu patří i to, že v rámci podpoření své vlastní budoucnosti se knihovny musí snažit, aby lidi přiváděly ke čtení, a tedy k sobě, a aby vymýšlely i jiné věci než jen půjčování knih.

Jaký má v digitálním věku smysl kamenná knihovna?

Ne všechny informace existují v digitální podobě a myslím, že ještě dlouho potrvá, než tomu tak bude. Důvod kamenného baráku je rozdílný od Národní knihovny přes krajské knihovny až po ty nejmenší knihovny. Dnes nemůžete říct, že by stačilo mít doma počítač. Většinu knih, které si chcete přečíst, si musíte koupit nebo půjčit. Navíc stále existují dokumenty, které musíte studovat v papírové podobě, jakkoliv se snažíme je převádět do digitální podoby; je to i otázka peněz. Nabízíme placené databáze, k nimž se z domova nedostanete, a kvalitní bezplatné připojení k internetu. Knihovna je i místo, které slouží k setkávání. Těch činností nad rámec knihovny v nejužším slova smyslu bude spíše přibývat. Ještě pořád převažuje papírová generace nad tou digitální. Papír nezemře, možná bude nahrazen něčím jiným, nebude to tak jednoduché jako v hudebním průmyslu, místo chození do knihkupectví si nebudeme knihy stahovat a číst na počítači doma.

Jak postupuje Národní knihovna v digitalizaci dokumentů?

Rozdělil bych to na tři základní okruhy. Jednak je to segment rukopisů a starých tisků, který je specifický tím, že při digitalizaci vyžaduje zvláštní postupy a není možné tam vstoupit s nějakým strojem, který nahradí lidskou práci. To je organizováno v bráně, která se jmenuje Manuskriptorium. V tomto případě jsme před nedávnem postoupili na cestě k evropské digitální knihovně, kterou se Manuskriptorium za podpory Evropské komise téměř jistě stane. Dnes jeho obsah netvoří jen dokumenty z České republiky, ale máme více než třicet partnerů. Tvrdím, že to bude první skutečná evropská digitální knihovna. Druhým segmentem jsou noviny a časopisy, které se sdružují v bráně nazvané Kramerius. Tady je naprosto nezbytné začít postupovat rychleji a přesvědčovat, že je na to potřeba více peněz, protože noviny byly vždy tištěny na nekvalitním papíře, a nejen noviny z devatenáctého, ale už i první poloviny dvacátého století se nám pozvolna rozpadají. Vynechávám teď specifické dokumenty, jako jsou mapy nebo plakáty, to být může, ale nemusí, a moc nás to netrápí. Důležitější je, i ve vztahu ke Googlu, digitalitace novodobých fondů. Přiznávám, že to v současné době nepovažuji za nutné ani zajímavé, na druhé straně vnímám argument demokratičnosti přístupu k dokumentům. Stejně tak texty na webu jsou velkým skokem k demokratičnosti; když bude například literatura 19. století na webu celá, jeden z důvodů, proč jít do knihovny, odpadne. Jenže tady to naráží na autorská práva: když máte sedmdesát let po smrti autora a předtím dalších řekněme sedmdesát let, kdy tvořil, jste v roce 1865 nebo až v roce 1860; to, co je před rokem 1800, je segment historických dokumentů, takže máte pro digitalizaci novodobých fondů bezpečnou hranici léta 1800–1860, a tam toho zase tolik není. Je však možné, protože nějaká jednání probíhají, že se s Googlem na digitalizaci dohodneme.

Chcete spolupracovat s Googlem? Nedávno podobný záměr zveřejnil i server Seznam...

Jednáme se Seznamem i s Googlem, jde o to, kdo nabídne nejlepší podmínky, což je v našem případě ideálně to, že digitalizaci zaplatí.

Kdy se dočkáme povinného výtisku i u netištěných médií? Kdy bude v knihovně volně dostupný třeba film Markéta Lazarová?

Tu otázku bohužel pokládáte na špatném místě, protože současný knihovnický ani autorský zákon to tak jednoduše neumožňují. Jednodušší je to u zvukových dokumentů, kde už nějaké možnosti máme. Já ale všem říkám, že nechceme konkurovat videopůjčovnám a vstupovat do tohoto byznysu, nám jde o to, aby bylo k mání to, co ve videopůjčovnách člověk nenajde. Zatím ale s majiteli práv není řeč, navíc na rozdíl od psaného slova nebo zvukových záznamů neexistuje hromadná správa práv, takže ani nemáte jednoho partnera, ale pět nebo šest majitelů. Těch jednání jsem absolvoval několik a nevypadá to zrovna nadějně. Během půldruhého roku jednání jsme se ještě k nějakému pozitivnímu kroku nedobrali. Tady musí stát jasně říct zákonem, co chce a co nechce.