Luděk Rathouský (nar. 1975, 2005 absolvoval AVU v Praze) pracuje především s médiem kresby a malby. Přispívá do problematiky funkce dnešního obrazu novým využitím jeho transkripční hodnoty. Občasnými hybridními přesahy do jiných médií (objekt, performance) mezi nimi rozehrává vitální pnutí.
Ke kresbě Rathouský přistupuje bezprostředně a každodenně. Nepracuje s fotografií, spoléhá výhradně na svou paměť. Paradokumentárním přístupem zaznamenává aktuální mentální stavy společnosti i své vlastní. Bez cenzury a s dávkou automatismu zachycuje motivy intimní a autofabulované, záznamy z ulice, výstav, médií, vyprávění. Jejich interpretace je často nejednoznačná, způsobená časovým odstupem. Informace se ve vleku čerstvých událostí rychle vytrácejí a zůstává jen holý obraz a autonomní naléhavost. V kresbách autor tu a tam něco skrývá, ale vždy okatě pod průhlednými záchrannými sítěmi z černých kumulů, za barevnými mřížemi a úponky popínavých rostlin, pod květináči, za ornamentálními strukturami nemalých významů nebo ve spleti příběhových kliček. Jako by bylo důležitější, za jakých podmínek se příběh odehrává, než příběh sám. Jako by námětová vyprahlost měla stejnou váhu jako nejzávažnější sdělení a nejnapínavější zápletka.
Luděk Rathouský vyžaduje od světa spravedlnost a důkazy o ní. Proto potřebuje příběhy, které s menšími či většími deformacemi rozdává dál coby epištolní evidence. Proto je členem aktivistické skupiny Rafani. Proto nesnáší cenzuru a povyšuje nad ni permanenci a potenci. Proto stále kreslí. Kreslí všechno z hlavy a z televize klouzavou fixou po lesklém papíře. S krémem na boty, akrylem, spreji a fixami překonává nevolnost z olejových vrstev. Maluje s rozmachem a delikátní finesy obstarává pomocí levných triků nebo raději vůbec.
V obrazech Rathouský málokdy něco tají, rád mluví, vypráví. Aby nemusel pořád popisovat lidi, kreslí a maluje jejich věci. To platí především o jeho posledních obrazech, v nichž se zatmělo, barvy a příběhy se přesunuly za obraz a místo sebe nastavily své zářící siluety (TV křeslo, TV les, Krvavá neděle, Nokie). Cituji autora: „Krindy pindy.“