Nakladatel Robert Krumphanzl se zřejmě inspiroval příklady některých bloggerů, kteří zveřejňují soukromou korespondenci ve snaze dostat ostatní v nějakém sporu na svou stranu. A protože Krumphanzl nemá blog, objevila se jeho korespondence s redaktorem Lidových novin Ondřejem Horákem v posledním čísle Revolver Revue v rubrice Couleur. A jak to bývá: ten, kdo ji zveřejnil, neukazuje sám sebe v nejlichotivějším světle. Nevědomky totiž dokládá, jak lze intelektuální elitářství skrývat za obviňování (médií či celého světa) z povrchnosti.
Tak tedy: Horák nabídl Krumphanzlovi rozhovor o jeho nakladatelství Triáda. Původní Krumphanzlova verze byla ovšem dvojnásobně dlouhá, než bylo pro noviny přijatelné. Následující korespondence kolem zkracování rozhovoru ukazuje, co se stane, když masmédii „nepolíbený“ člověk narazí na běžný novinářský provoz. Prvním varujícím příznakem je fakt, že Krumphanzl žádá, aby byl delší rozhovor publikován bez obvyklé fotografie. Kdyby ovšem za ním přišel autor s tím, že knihu natáhne ještě o kapitolu, což se může vyřešit vypouštěním tiráže a obsahu a tím, že se textem potiskne zadní strana obálky, jaká by asi byla jeho reakce? Nicméně přejděme k meritu věci.
Čtvrtinu Krumphanzlových odpovědí představuje citát z dopisu literárního kritika Michaela Špirita. Horák se tomu pochopitelně vzpouzí. „Nešlo by tu citaci nějak parafrázovat?“ prosí, Krumphanzl je však neoblomný, rozhovor nakonec kvůli tomu nevyjde. Onen citát je skutečně podstatný, ovšem jinak, než si Krumphanzl myslí. Špirit píše: „Převládá ve mně dojem, že knihy děláme už jen pro sebe, že prostě ty knihy chceme mít. Ale až na pár desítek lidí to nikoho nezajímá. Četl jsem, že Seifertovy spisy byly zastaveny, tady v Německu se za dva roky prodalo celých 25 výtisků dvojjazyčného komentovaného Holana, Žilina, pokud vím, nebyl v médiích registrován, Formánek byl zmíněn snad jednou. Jmenované věci spojuje to, o čem tady píšu. Prostě to naše spoluobčany – od těch, kteří to mohou v médiích ovlivnit, až po ty, kteří knihy kupují – nezajímá.“
Že vám ten citát připadá podnětný, ale na zadek si před ním nesednete? Že je s podivem, že nešel shrnout dvěma větami Roberta Krumphanzla? Zřejmě nepatříte mezi oněch pár desítek vyvolených. Krumphanzlův postoj dost přesně osvětluje fakt, proč výsledky práce některých editorů a nakladatelů nejsou příliš úspěšné. Důležitější než přání čtenářů, ba dokonce i než text autora, je pro ně jejich představa o tom, co má lidi zajímat, a také vlastní zásadový postoj, kterým se vymezují „proti době“. Jenomže takto uvažovat si mohou dovolit opravdu silné osobnosti, ostatní se tím zařazují jen do galerie elitářů. Krumphanzl by asi chtěl být (vezmeme-li příklad katolíků) Josefem Florianem, jenomže je pořád jenom Krumphanzlem.