(1866–1941)
Vy kvítky mazlící se po bahnech,
nemocně modré, protivně nekonečné!
Jste samé uplakané „věčně“
měšťáckých herbářů, – památníků vzdech.
Jméno zmájovělé na ústech,
safírový hled,
veršů marnotratný vzlet,
ni slovo ni dotknutý ret:
toť též má tylová láska prvních let.