Ačkoliv se říká, že není nic staršího než včerejší noviny, ctění čtenáři tohoto par avionu se musí spokojit s novinami dokonce loňskými. Devítidenní novoroční volno, kterého si na počátku každého roku z požehnání úřadů užívají ruští občané, způsobilo, že v Rusku letos noviny zatím prostě nevyšly. Ale až vyjdou, budou zase určitě psát o Putinovi, o Dědu Mrázovi, o zemním plynu a přinesou i nějakou zajímavost navrch.
„Na kluziště dorazil ruský prezident po setkání s krásou, tedy s baletkami souboru Břízka. Tady ho čekalo velké množství dětí, které se ve stejném počtu dopoledne zúčastnily setkání u prezidentské jolky,“ zahájil reportáž z návštěvy Vladimira Putina u kluziště na moskevském Rudém náměstí na konci loňského roku deník Kommersant. Prezident prý měl u ledu dvě možnosti – buď si jít sednout na tribunu, nebo se vypravit na plochu, kde stál ozdobený stromek. „Pan Putin nechtěl, když už je na kluzišti, jen tak sedět na tribuně. Ale ani ke stromku se nedostal – dvě tři stovky dětí žádostivě sledovaly ruského prezidenta. Situace se ještě zhoršila tím, že on sám udělal gesto směrem k dětem na tribunách (a tam bylo ještě jednou tolik kluků a holčiček, a všichni poprvé na vlastní oči viděli člověka-legendu a teď byli rozhodnuti potřást mu pravicí). Něco podobného musel, jestli se nepletu, pan Putin naposledy přežít před pěti lety na tradičním tatarském svátku Sabantuj v Kazani,“ podotkl autor reportáže. Putin pak podle ní dostal jako dárek od obchodního domu GUM velkou krabici s bonbony, kterou předal dětem. Předtím si však sám nabral dvě hrsti sladkostí a nacpal si je do kapes kabátu. „Krabice doputovala až ke krasobruslařce Irině Slucké, stojící u mantinelu. ,Mně?‘ překvapeně se zeptala, nečekala na odpověď a zasmála se: ,Vladimire Vladimiroviči, jestli se otrávím...‘ Pan Putin se usmál. Zřejmě příliš nepochopil, co měla Irina Slucká na mysli, a tak jen roztržitě pokýval hlavou. Jasně dával najevo: nu, to už si rozhodněte sama, co s nimi uděláte, klidně si, kruci, žijte... Ale ona jen myslela, že člověku se může po snědení spousty bonbonů udělat špatně. Jsem přesvědčen, že krasobruslařka rozhodně nedávala svým slovům nějaký jiný smysl, vždyť historii s Alexandrem Litviněnkem třeba vůbec nezná,“ poznamenal autor článku v Kommersantu.
Den po ruském prezidentovi na kluziště dorazil sám Děda Mráz přímo z Velikého Ustjugu. A prokremelský deník Izvestija to označil za hlavní zprávu dne. „Ve středu byly opět uzavřeny ulice v centru,“ napsal. Dětem, které na pana Mráze čekaly, vydali pořadatelé teplé plédy. „A včas. Na ledu se objevili mikrobi. Využiv nepřítomnosti Dědy Mráze a nejspíš i hlavního hygienika Ruské federace Gennadije Oniščenka, který se zabývá bojem s nevyhovující minerálkou Boržomi, zlý Generál Slota přitáhl na hlavní náměstí státu pušku ,Kejch-13‘, aby všechny děti nakazil chřipkou. Pomáhaly mu Sychrava, Hololed a Jednotka zakuklených infekcí,“ vypravoval loni vyděšeným čtenářům nejznámější ruský list. Děti v publiku však k překvapení rodičů a novinářů nezačaly volat na pomoc Dědu Mráze, ale z nějakého důvodu moskevského starostu Jurije Lužkova. Organizátoři – ani Lužkov – překvapeni nebyli, starosta se objevil na pódiu v doprovodu několika úředníků z Vologdy a vyzval k bitvě se zlými viry. Školáci nakonec Generála Slotu přemohli, nacpali ho do sanitky Doktora Bolíta a slavně zvítězili. Až potom se na pódiu objevil Děda Mráz a zapnul světla na stromku. Zvláštní je, že v sousedství této reportáže, kde Děda Mráz vystupuje, otiskli v Izvestijích nejen rozhovor s ním, ale i stať nazvanou Existuje Děda Mráz?.
Druhá plynová válka, tak popsal na konci loňského roku ekonomický deník Vedomosti spor ruského Gazpromu a běloruských představitelů o cenu plynu, kterou bude muset letos Bělorusko platit. (První válkou je míněn podobný, ale už dva roky starý spor s Ukrajinou.) Obě strany se nakonec za skřípění běloruských zubů dohodly a smlouvu podepsaly jen dvě minuty před silvestrovskou půlnocí; to však nemohli o dva dny dříve ve Vedomostech tušit. List ještě před dohodou o ceně 100 dolarů za tisíc metrů krychlových připomněl, že Minsk byl ochoten platit jen 75 dolarů. „Gazprom není Santa Claus, aby takhle obdarovával běloruské úředníky,“ rozčiloval se v novinách představitel Gazpromu Sergej Kuprijanov. Ještě na Silvestra večer informovala média o Kuprijanově dalším, až zemanovském bonmotu. Když vyšel v pauze mezi jednáními za novináři, prohlásil v narážce na známé ruské novoroční přání „S novym godom“, že zatím nemůže do Minsku popřát „S novym gazom“, tedy „K novému plynu“. Rusko podle Kuprijanova v rozhovorech „bezprecedentně ustoupilo“ a Bělorusko mohlo získat ty nejvýhodnější možné podmínky. Moskva podle Vedomostí tlačila na Minsk i hrozbami zdražení nafty a dalšími způsoby. „Na stole u premiéra Michaila Fradkova leží návrh rozhodnutí o zavedení dovozních poplatků na běloruský cukr ve výši 8,1 procenta deklarované ceny,“ popsal jeden z nich nejmenovaný zdroj z ruské vlády. Šéf bezpečnostního výboru běloruského parlamentu Nikoljaj Čerginec popsal situaci jako „plnokrevnou ekonomickou válku na všech frontách“. Běloruský prezident Alexandr Lukašenko, který před několika týdny přijel žehlit situaci přímo u Vladimira Putina v Kremlu, se nevyjádřil.
Svá novoroční přání vypočetla v anglicky psaných The Moscow Times překladatelka a rusistka Michelle A. Berdyová. Mezi ta nejinspirativnější patří:
7. Přestanu křičet na televizní zpravodajství a vypočítávat těch patnáct aspektů zpráv, které v nich vynechávají. Není to jejich vina. Navíc mne nemohou slyšet. Ale sousedi můžou a už je to unavuje.
8. Na cestách do Spojených států přestanu při diskusích o ruské politice s přáteli a známými hájit úhly pohledu, které nezastávám, jen proto, že mí přátelé a známí zastávají názory, které bych normálně obhajovala sama. Končí to tak, že zním jako lidé, které vidím mluvit v ruských televizních zprávách.
9. Přestanu se bát, že když moje vláda udělá něco, co se nelíbí ruské vládě, seberou mi vízum, roztrhají povolení k pobytu a prověří mi daně 25 let nazpět. To se prostě nemůže stát, že ne?
Z ruského tisku vybíral Jakub Dospiva.