„Přešlap je krok přes pomyslnou čáru,“ napsal 17. dubna 2007 v Mladé frontě DNES Martin Komárek a jako by sám hned jednu takovou čáru překročil ještě před startovním výstřelem. Přešlap je už nějaký ten čas rubrika mediální stránky A2 kulturního týdeníku a nyní je to už skoro měsíc i pravidelná týdenní Komárkova rubrika v MfD. Zřejmě dlouho přešlapoval, než se rozhodl užívat už zavedený název. Alespoň ho naplním novým významem, usoudil patrně. Nepranýřuje jako my zde přešlapy jiných médií, ale pomocí přešlapů svých odkrývá pokrytectví nás všech.
Tak třeba hned v tom prvním odhalil, že se všichni sice rádi koukáme na zvířátka v televizi i v ZOO, jenže ještě radši je pojídáme. Bingo! Dokonce prý odlišujeme utrpení zvířete exotického od utrpení toho, u něhož se předpokládá, že skončí v našich útrobách. „Přiznejme si to: miliony nevinných zvířat vězníme, sužujeme v otroctví a v ponížení a pro svou potravu je sadisticky vraždíme,“ píše Komárek a nám nezbývá než souhlasit s tím, co už dávno víme.
Ani druhý text se v myšlenkové originalitě příliš neliší od toho prvního. Sděluje mnoha slovy jediné: škola dělá všechno pro to, aby byla nepopulární institucí. Zde Komárek dlouze popisuje, co mnozí popsali lépe a dávno před ním, a dochází k závěru, že škola, jak ji známe, tedy s povinnou a přespříliš dlouhou a nudnou výukou, musí zmizet a nahradit ji má taková instituce, v níž by šlo o „zajímavou zábavu“ – tedy to, co rozumíme pod souslovím „škola hrou“. Nová rubrika tak přináší zatím především staré mudrování, které sice sedí, ale nikoho v ničem nepřekvapí.