ovšem

Někteří novináři, jsou svým psaním nerozdělně spjati s fenoménem, jemuž pravidelně věnují pozornost, třeba s válečným zpravodajstvím. Novinář Jiří X. Doležal píše hlavně o marihuaně. Už to dělá strašně dlouho a velmi se opakuje. Musel také přibrat nová témata, protože to marihuanové téměř dokonale spálil. Otázkou ale je, zda jeho místy až křečovitě hysterická demytizace trávy mýtů slavila úspěch tam, kde je ho třeba: u té větší, starší, konzervativnější části veřejnosti. Nemyslím si to. Namísto toho se rozesmátý novinář stal v devadesátých letech guruem těch, kteří dávno hulí, a jen je utvrdil v jejich vztahu k zelenému kouři. K čemu je takové psaní? Psavec, který se nebál veřejně zdůrazňovat, že chodí ozbrojen, demonstrativně balil jointa před televizními kamerami a v průběhu let se z vlasteneckého hololebce stačil myšlenkově proměnit v hinduistu nebo snad na chvíli i v buddhistu, musel na veřejnost nutně působit jako mimozemšťan. Pak už byl jen krok k tomu začít si myslet, že za jeho extravaganci může právě a jen marihuana. Jistě to míní dobře. Už méně jisté je, zda tu jeden novinář pomohl marihuaně, nebo marihuana pomohla jednomu novináři.

Irina Kellyová

 

Když se vydával pražský primátor na vrchol Mount Everestu, provázely to rozporuplné reakce. Nyní se již blíží primátorův triumfální návrat, 18. května totiž zdolal střechu světa a s omrzlým malíčkem se vrátil úspěšně přes zónu smrti do základního tábora. Mezitím měli na pražské radnici tak trochu pracovní dovolenou. Radní si v klidu vybrali své, taktéž dlouho odkládané dovolené, a ti, kteří zůstali v práci pro lid pražský, se zrovna nepřetrhli. Jak později i umírnění opozičníci na veřejnosti prohlašovali, město sice fungovat nepřestalo, ale nic důležitého se za dobu primátorovy nepřítomnosti nestalo. Zatímco kohorta Bémových nohsledů až otrocky tlumočila exkluzivní zprávy z Himálaje, utíkal po celou dobu primátorova výletu čas na klíčová rozhodnutí. Ne že by šlo o život, ale důležité manažerské kroky zamrzly v Praze, největší ekonomice Čech, stejně jako podle Bémovy manželky Radky omrzl v horách primátorův malíček. Snad dokáže primátor horolezec po svém návratu i s omrzlým prstem odhlasovat, zda se Praha zadluží nebo ne.

Jakub Mračno

 

Americká organizace literárních kritiků National Book Critics Circle (údajně je v ní na 700 aktivních kritiků) vyhlásila v dubnu kampaň Save Book Reviews (Zachraňme knižní recenze!). Ta vznikla na základě dojmu sdružených kritiků, že v denním tisku mizí prostor věnovaný recenzím knih. Konkrétně třeba deník Atlanta Journal Constitution propustil svého dlouholetého editora knižních recenzí. S tímto trendem však můžeme současně sledovat i trend opačný, tedy rostoucí počet recenzí na nejrůznějších blozích. Například Dan Wickett, kontrolor kvality v továrně na auta, na svém blogu loni publikoval 95 knižních recenzí, což je prý jen polovina z těch, které vyšly v atlantských novinách! Je jisté, že žádný blog nikdy nedosáhne takové návštěvnosti, jako mají prodej papírové noviny, nicméně ti, kdo ho navštíví, jdou za konkrétní informací, zatímco v novinách mnoho čtenářů kulturní rubriku přeskočí. Podle spisovatele Richarda Forda však mají tištěné noviny zodpovědnost nejen vůči vydavateli (tedy generovat zisk), ale i vůči svým čtenářům (tedy poskytovat jim určitý přehled), a tato zodpovědnost blogerům odpadá. Možná i proto píší méně ohleduplně. Jakkoliv je petice Zachraňme knižní recenze! bohulibý akt, nejeví se ze strany knižních kritiků tak úplně nezištně. Třeba si jen neumějí založit vlastní blog!

Jiří G. Růžička

 

Závažnost prezidentova boje proti spiknutí environmentalistů, klimatologů a politiků v hnutí proti globálnímu oteplování (tedy podle jeho slov „jiné inkarnaci tradičního levičáctví“) se pokusili 16. května zlehčit aktivisté Greenpeace. Nebrali přitom vážně Klausova slova vyřčená při pražské prezentaci jeho nové knihy Modrá, nikoli zelená planeta – „Každý z environmentalistů by měl být deset let ticho, kát se a omluvit se.“ Význam varování Václava Klause před hrozícím vznikem nového náboženství a okleštěním svobody na autogramiádě v kavárně Slavia přitom podtrhovala přítomnost herečky ze známé telenovely Ordinace v růžové zahradě Daniely Šinkorové i někdejšího ředitele komerční televize Vladimíra Železného, nad nímž visí hrozba několikaletého vězení za neplacení daní a poškozování věřitele (o 10 miliardách korun se zmiňovat nebudeme). Místo omluv přišli (aktivisté) s rádobyvtipnou konkurenční knihou Placatá, nikoli kulatá Země, kterou předváděl jeden z nich, jenž měl nasazenou gumovou hlavu hlavy státu. Ještě že celkové vyznění prezidentova záslužného boje podpořili v údajně veřejnoprávní televizi a také v Lidových novinách jeho intelektuální fámulové z CEP (Centra pro ekonomiku a politiku, založeného roku 1998 Václavem Klausem). Jinak by se událost opravdu zvrhla v naprostou frašku.

Filip Pospíšil