V tokijských galeriích proběhly hned dvě paralelní výstavy českého fotografa Jana Reicha. Jak na snímky hluboce zakořeněné v českém prostředí reagují japonští umělci a návštěvníci výstavy?
Jan Reich se narodil a vyrostl v Praze a jeho fotografie jsou tím silně poznamenané. Fotí náměstí, budovy i parky v českém hlavním městě nebo i v jiných koutech země. Češi zřejmě nemají problém rozpoznat na první pohled, kde byly fotografie pořízeny. Jedná se sice o známé scenerie, těžko je ale někdo dokáže pojmout tak jako právě Reich. Jako by byl fotograf médiem, které skrze čočky kamery probouzí genius loci české krajiny a města.
Se snahou o zachycení genia loci se setkáme také mezi japonskými fotografy. Typickým zástupcem tohoto stylu fotografie je například Yutaka Takanashi (1935). Ve své fotografické publikaci Teorie názvu míst: genius loci (Theory of Place-Name: Genius Loci, 2000) se tímto způsobem pokusil zachytit Tokio. Zaměřoval se přitom na běžné scény z města, ale právě z tohoto důvodu je pro lidi, kteří Tokio nebo Japonsko neznají z přímé zkušenosti, někdy těžké pochopit fotografův záměr.
I dílo Jana Reicha je úzce svázáno s místem svého vzniku. A pro diváka, který nezná zemi ve středu Evropy, může například při prohlížení knihy Mizející Praha napadnout otázka – Co tady vlastně má mizet?
Pro výstavu v Českém centru v Tokiu byly vybrány práce z publikace Bohemia. Většina japonských návštěvníků přitom nemohla tušit, kde přesně byly vlastně černobílé snímky velkoformátovou kamerou pořízeny. „Byla jsem úplně pohlcena pohybujícími se mraky a klidnou mlhou v Reichových fotografiích. V jeho obrazech se mísí lidmi vytvořené konstrukce s přírodou. Věci, které lidé vytvořili, jsou nádherné. Chtěla bych stát na stejném místě jako fotograf a cítit ten vzduch, který proudí zemí,“ dělí se o své dojmy Hiromi Noguchi. „Setkávám se znovu s krajinou, kterou jsem viděla, když jsem projížděla Čechami,” pochvaluje si Terumi Kawamichi. „Reichovy fotografie ve mně navodily zvláštní pocit, jako by spolu příroda a lidské výtvory vstoupily do dlouholetého souznění,“ říká Hiroshi Kochi. Tyto reakce by se daly označit za pouhou impresionistickou kritiku, vypovídají však o tom, že se Reich v Japonsku dotkl citlivé struny. Potvrzuje to ředitel Českého centra v Tokiu Petr Holý: „Jen na zahájení přišlo více než sto lidí. Reichova výstava má úspěch a Japonci mají o jeho fotografie velký zájem. Reich snímá českou krajinu z úrovně lidského oka a nemodifikuje ji. To je důvod, proč jeho fotografie Japonce přitahují,“ soudí Holý.
Trochu jiné publikum obvykle chodí do tokijské galerie Place M, kde byly vystaveny Reichovy fotografie z cyklů Praha a Bohemia – landscape. Jedná se o známou specializovanou instituci, kterou vede pět významných japonských fotografů, mezi něž patří i Daido Moriyama. Reichova výstava je součástí oslav dvacátého výročí galerie. Chodí sem většinou profesionální fotografové i začínající umělci. Mezi ty již zavedené patří i Akihito Abe. „Cítím, že je jeho [Reichův] pohled na krajinu úplně střízlivý. Nevyužívá žádné excentrické úhly pohledu. Reich se snaží krajinu před sebou uchopit neutrálním zrakem. Jeho snímky dokážou přenášet i atmosféru, teplotu a vlhkost,” tvrdí Akihito Abe a dokazuje to tím, že se práce českého fotografa může setkat s pochopením i v kulturně velmi odlišném prostředí. Výstava Jana Reicha v Českém centru v Tokiu, nazvaná Bohemia, končí 1. 6. 2007.
Yukihiro Masuda, Tokio, přeložil Filip Pospíšil.