Ve vydání z 11. července, tedy téměř uprostřed okurkové sezony, přinesly Spojené internetové noviny (Lien-che cao-pao) zprávu o nové úpravě pravidel, která se týkají kontroly porodnosti. Podle zveřejněné informace má být do budoucna manželským párům, kde oba partneři jsou jedináčci, povoleno přivést na svět dvě děti. Ustanovení platí pro všechny provincie kromě středočínského Che-nanu. To, že při provádění takzvané politiky jednoho dítěte není všem měřeno stejně, není žádná novinka. I na Západě je všeobecně známý fakt, že určité výjimky platí například pro národnostní menšiny. Autor článku cituje tiskového mluvčího Národního úřadu kontroly porodnosti pana Jüho, který vysvětluje: „Čínské území je obrovské a jeho rozvoj nestejnoměrný, musíme tedy uplatňovat odpovídající strategii.“ Různá pravidla tak platí na venkově a ve městech, ale také v různých provinciích. Za pozornost ještě stojí, že se v textu pan Jü snaží zároveň vyvrátit skutečnost, že v Číně vůbec existuje něco jako politika jednoho dítěte. Kromě upozorňování na výše zmíněné rozdíly také dokládá, že se sice na cca 36 procent lidí vztahuje nařízení mít jenom jedno dítě, ale přes 11 procent populace může zplodit dvě a více dětí. Je zřejmé, i když v článku se to přímo nepraví, že tato zveřejněná stanoviska představují snahu úřadů zastavit stárnutí čínské populace, které je pro tuto zemi vzhledem k neexistenci sociálního systému možná ještě větším problémem než pro ty ostatní. Zároveň tak úřady zřejmě chtějí bojovat proti dalšímu problému – neúměrně vzrůstajícímu počtu novorozenců mužského pohlaví.
I v čínských médiích, včetně internetových, se hodně mluví o globálním oteplování a jeho dopadech – a není divu. Současné extrémní výkyvy počasí jsou totiž i na otužilé Číňany už trochu moc. Ničivá sucha trvají například v S´čchuanu, provincii sousedící s Tibetem, už celý rok, bouře a vichry, které zasahují severočínský Chej-lung-ťiang, jsou jednoznačně spojovány s globálními změnami klimatu. Článek bohužel končí ve skutečnosti asi málo nadějnými citacemi z úst čínských politiků, kteří obecně slibují šetření energií a ekologické zacházení s přírodními zdroji.
Zajímavou notickou ve vydání Spojených internetových novin je i krátký článeček, který zpravuje čtenáře o výsledku průzkumů oblíbenosti čínského národa mezi cizinci. Vztah Američanů, Evropanů a Japonců k Číně se prý rapidně zhoršil. Jako důvod prý respondenti uvádějí rostoucí vojenskou i ekonomickou moc ČLR. Jenom Afričané prý, hlavně díky obrovským dotacím, které na černý kontinent z Číny směřují, mají Čínu stále raději, připadá jim přijatelnější zejména ve srovnání s USA...
Také Večerník města Čchang-ša (Čchang-ša wan-pao), tedy noviny hlavního města středočínské provincie Chu-nan, jež zrodila předsedu Maa, se věnují demografickým otázkám. Číňané bolestně vnímají svůj, po celém světě známý problém, a sice nedostatek holčiček. V článku z 8. července se popisuje zvyšování podílu holčiček na 100 novorozených chlapců. Od osmdesátých let minulého století, kdy při sčítání lidu připadlo na 100 dívek 108,5 chlapců, se počet chlapečků zvýšil na 118 ku 100 holčiček. Odchylka od normálního počtu, který činí 104–107, je tedy skutečně vysoká. V některých provinciích, například v Che-nanu a Ťiang-si, je situace ještě mnohem dramatičtější – počet chlapců na sto dívek přesahuje číslo 130. V absolutních číslech vyjádřeno, v Číně je dnes o 37 milionů mužů více; v populaci ve věku do 15 let je to o 18 milionů. Zdálo by se, že ve více než miliardové čínské populaci to není mnoho, už nyní se ale na některých místech objevují případy ilegálních sňatků přes hranice provincií, a dokonce případy nucené prostituce, způsobené právě nedostatkem dívek. Příčiny snižujícího se poměru dívek jsou známé – přežívající tradice, podle níž dcera neznamená nic, protože po svatbě odejde, a rodiče, státem samozřejmě nijak nezajištěné, živí syn. A potom rozšíření medicínských technologií, jež umožňují rodičům vybrat si pohlaví potomka, který se jim narodí.
Týdeník Jihu (Nan-fang čou-muo), který obvykle přináší rozsáhlejší analýzy a reportáže o různých zajímavostech, publikoval koncem června příběh o smutném konci botanické zahrady pro vzácné a endemitní rostliny, kterou pět let „na koleně“ provozovala hrstka nadšenců a podporoval sám premiér Wen Ťia-pao. Případ je o to pikantnější, že zahrada měla zachraňovat rostlinné druhy přímo ohrožené stavbou přehrady Tři soutěsky (San-sia). Právě na zatopených místech se vyskytovala řada druhů rostlin, které měly teoreticky požívat celonárodní ochranu. Hlavní postavou celého příběhu je pan Siang, kterého autor reportáže překřtil na „Blázna kytek“. V článku pak pana Sianga cituje: „Kromě všech chráněných druhů hrozilo zatopení také mnoha staletým památným stromům, a ty nemají nohy, aby mohly před vodami utéct. Musel jsem je zachránit.“ A tak se rozhodl zprovoznit vlastní botanickou zahradu. Za pomoci akademiků z biologických institutů a se znalostmi sesbíranými po čínských botanických zahradách se pustil do díla. Husarským kouskem bylo již získávání rostlin. Pan Siang s pýchou hovoří o tom, že byl v roce 2003 rychlejší než potopa. Na některá místa se ovšem nedostal, přestože se o to se spolubojovníky pokoušel i třicetkrát. Peníze z dotace na výstavbu zahrady, kterou Siang dostal od státu, brzy došly, a záchranné práce tak kvůli nedostatku peněz probíhaly v polních podmínkách a s minimem odborných i provozních pracovníků. Pan Siang ze zoufalství napsal osobní dopis premiérovi Wen Ťia-paovi, ve kterém ho žádal o zvýšenou pozornost ochraně přírodního bohatství na území Tří soutěsek. I když však premiér Wen písemně vyjádřil celému projektu svou podporu, praktický dopad jeho vyjádření byl nevalný: úřady si začaly zahradu přehazovat jako horký brambor a dostatečné prostředky nakonec nedal žádný z nich. V roce 2006 přišlo velké sucho a jezírko, ze kterého zahrada čerpala vodu pro zavlažování, vyschlo. Postupně začaly usychat i rostliny a stromy. Koncem června se provoz zahrady uzavřel.
Z činských médií vybírala Anna Dostálová.