počet čertů (podle jednoho velmi střízlivého výzkumu operovalo v jednu chvíli 44 635 569 kusů) od středověku drasticky poklesl. Ďáblové se jednoho dne začali zmenšovat a ztrácet lidské rysy, až zmizeli zcela – a od 19. století je nahradily stejně neviditelné a zákeřné bacily. Informoval o tom v roce 1960 Elias Canetti v knize Masa a moc. Po tomto zjištění se začaly v náboženském životě dít věci. Mohutná vlna západní kontrakultury přinesla, jak popisuje religionista Dušan Lužný, mísení jednotlivých učení a rozvoj individuálních verzí náboženství. Neviditelné zástupy nepřátel dobrého člověka se od té doby proměňují čím dál rychleji a nepředvídatelněji, a my je můžeme sledovat jako zprávu o té které společnosti a její kultuře (nežádáme-li něco ještě cennějšího, zprávu o sobě, o vlastní potřebě či schopnosti víry). Používání slova sekta pro všechny neetablované skupiny věřících, k čemuž česká veřejnost sklouzává pravidelně, vede k izolaci a uzavřenosti oněch hnutí (Pavel Hošek); jako pomoc při průzkumu neznáma nyní nabízíme řadu reportáží. Opršalí ďáblovi pohrobci, ještírci a bacilové, kteří v okurkové sezoně plní média, nám mezitím neutečou. – Už brzy, 27. července, končí možnost zúčastnit se prvního ročníku mezinárodní esejistické soutěže (essay-it.com), již pořádáme s trojicí zahraničních kulturních periodik. Nejvíce příspěvků zatím dorazilo z Maďarska.
Spravedlivé čtení!
Libuše Bělunková