Teroristický útok na madridském letišti z 30. prosince loňského roku, jímž se po delším příměří přihlásili o slovo teroristé z ETA, vedl ke zvýšenému napětí na španělské politické scéně. Socialistická vláda, podporovaná umírněnými nacionalisty, která byla dosud vstřícná k regionalistickým požadavkům, se v poslední době pokoušela o mírové vyřešení letitého baskického konfliktu, mj. právě vyjednáváním s členy ETA. Za to ale byla tvrdě kritizována pravicí. Také konzervativní deník ABC 10. ledna neváhal na aktivity premiéra Zapatera ostře zaútočit. Premiér se prý za každou cenu snaží obejít fakt, že mírový proces zkrachoval, což uznal už i jeho ministr vnitra. Sama socialistická strana je rozdělena a její centralisticky orientovaný představitel José Bono již řekl, že „nový dialog s ETA znamená neúctu k mrtvým“. Premiér naopak dosud mluvil o pouhé „tečce“, ale podle ABC měl spíš říct, že „s vrahy není žádný dialog možný“, neboť cílem „právního státu není nic jiného než legální likvidace ETA“. Premiér se však takové jasné teze údajně bojí a pohybuje se světě své „fantasmagorie“. Vláda by podle listu měla v otázce terorismu oživit spolupráci s opozičními lidovci a opustit tak taktiku jejich systematického ignorování a spojování s „frankismem“. ABC na závěr konstatuje: „Úspěch ,procesu‘, tedy ,Vánoc bez bomb‘ (…), ospravedlňoval všechno. Uznat, že toto fantasma zmizelo, povede nutně k změně politiky zbytku radikálních socialistů. Závratě Rodrígueze Zapatera jsou pochopitelné, ale nikdo by neměl bez zděšení chápat, kdyby se tento politik chtěl i nadále koupat v louži“.
Nikaragujský El Nuevo Diario 10. ledna komentoval nový nástup Daniela Ortegy do funkce prezidenta země. Ortega tuto funkci vykonával již v osmdesátých letech, jako reprezentant umírněné sandinistické revoluce. S 38 procenty získaných hlasů se nyní Ortega mohl stát prezidentem znovu jen díky ústavní změně, kterou si v roce 1999 nachystal s tehdejším liberálním prezidentem Alemánem. Tvořila součást paktu obou stran, který de facto trval až do letoštních voleb a jehož existence dráždila třetí strany podobně jako svého času česká opoziční smlouva. Znovuzvolení sandinistického kandidáta je podle deníku „historickou příležitostí, která by měla být využita pro definitivní transformaci FSLN (Sandinistické fronty) ve stranu, jež by mohla být uznávána a respektována pro své demokratické postupy…“. Hrozí prý ale nebezpečí, že sandinistický vůdce bude i nadále praktikovat pakt s liberály, donedávna hlavní pravicovou silou, a dělit se s nimi o posty na všech důležitých úrovních, včetně soudnictví. Prezident bude muset podle listu také přistoupit na dohody s MMF, neboť spoléhat se na venezuelskou pomoc, tolik rozebíranou v průběhu kampaně, jistě nebude stačit. „Zkušenosti z 80. let (…) by měly prezidenta činit velmi opatrným a obezřetným před každým rozhodnutím, jímž by svázal Nikaraguu s jakýmkoli blokem zemí, jež zaujímají konfrontační pozice, které nevyhovují nikaragujským zájmům,“ varuje list. Prezident zatím podle jeho rad postupuje a jeho politický styl je vyloženě smířlivý. Ortega by měl podle deníku náležitě využít i fakt, že má v parlamentu většinu, a měl by se vyvázat z korupčního paktu, jenž v zemi fungoval od konce 90. let. List tak, jak je vidět, nesdílí názor českých médií, která se domnívají, že hlavní hrozbou pro Nikaraguu je nyní nová verze ultralevicového radikalismu.
V souvislosti s nástupem nového ekvádorského prezidenta, jenž se už dostal do verbálních konfliktů s kolumbijským proamerickým prezidentem Uribem, se bogotský deník El Espectador věnuje v komentáři z 11. ledna nedobré situaci na 640 kilometrů dlouhé společné hranici. Skutečnost, že je obtížně kontrolovatelná, využívají jak obchodníci s narkotiky, tak i povstalci z levicových FARC, jejichž aktivity vedou ke stále většímu přílivu Kolumbijců, kteří hledají v Ekvádoru klidnější život. V sousední zemi je nyní na 12 000 kolumbijských uprchlíků, a tak za dané situace nepřekvapuje, že se všechny ekvádorské vlády snaží maximálně distancovat od kolumbijského vnitřního konfliktu a udržet jakousi neutrální pozici. Především nově zvolený levicový prezident Rafael Correa považuje sousední válku za kolumbijskou vnitřní záležitost a staví se proti Plánu Kolumbie, skrze nějž USA podporují spojeneckou vládu v Bogotě. Deník uznává, že jde o prezidentovo legitimní právo, ale stejně tak je prý legitimním právem kolumbijské vlády „trvat na ofenzívě proti FARC na jihu a rozvíjet své metody boje proti drogám s americkým poradenstvím“. Podle komentáře se obě vlády nemusí shodovat na významu volného obchodu, spolupráci s USA či budoucnosti andské integrace, ale to by jim nemělo zabránit ve spolupráci, která by směřovala ke zlepšení bezpečnostní situace na sdílených hranicích.
Peruánský El Comercio informoval 10. ledna o stížnostech prezidenta Alana Garcíi, který zemi ovládal již v druhé polovině 80. let. Ten kritizuje rozhodnutí vlády, jež se podrobila v otázce pošlapávání lidských práv v době jeho prezidentování rozhodnutím Meziamerického soudu pro lidská práva v San José. Soud totiž rozhodl ve prospěch obětí špinavé války proti levicovým povstalcům (a „povstalcům“), vedené za Garcíova prvního mandátu. Peruánský stát se jim má omluvit a zaplatit odškodné, jež na konci procesů dosáhne podle Garcíi až 20 milionů dolarů (podáno bylo 1208 žalob). Peru má prozatím zaplatit 200 tisíc dolarů rodině nevinného člověka, který byl během svého zatčení armádou zjevně umučen. Na řadu má přijít smrt jednoho odborového vůdce, který byl zavražděn paramilitární skupinou, patrně napojenou na ministrestvo vnitra právě v době, kdy byl prezidentem García. Ten má z rozhodnutí soudu viditelné obavy, a proto volá, že nehodlá platit „statisíce dolarů osobám, jež zničily Peru“, přičemž neváhá používat termín terorista pouze pro jednu stranu oboustranně brutálně vedené války.
Ze španělskojazyčného tisku vybíral Radek Buben.