Z díla polského básníka, překladatele a autora odborné monografie Homosexualita vybíráme básně především o smrti.
Kosti medúzy
Nemilovaná
odešla, jak přišla:
náhle a bezbolestně,
ale i bez úsměvu,
věrní nám zůstávají jen psi,
knížky,
staré oblečení a noviny.
Prosincová noc
To, co zůstalo
z Tebe a ze mne
je jen sníh
a moje vzpomínky na Tebe
jako světlo z dávno mrtvých
hvězd
které dopadá na zem
v prosincové noci
17. 1. 1988
Betlém
Arkovi
Podél domů stojí
Herodovi vojáci
se světly na kopí
Sníh se snáší
Betlém spí
Až ráno
se rozlehne volání
obchodníků, křik žen,
sakrování mužů a pláč dětí
V tom sinavém světle lamp
jdou chlapci do školy
25. 7. 1987
Večerní rozmluva
Všechny tvé prosby budou vyslyšeny
řekl Bůh:
Budeš jen vodní řasa —
budeš větrem a pískem —
budeš večerní soumrak—
a nikdo ti nebude moci ublížit
Odpověď
Zda je hudba tichá
Zda je hlad těla láskou
Zda žití agonií?
Mrtví neříkají tak ani tak
2. 12. 1987
* * *
Smrt všechno změní a nezmění nic —
jako láska, která dávno odešla.
Ráno stejně musíš vstát, obléknout si košili
nazout boty, zapálit plyn, nalít mléko.
Jenom víš, že jsi někdo jiný.
30. 11. 1987
Jitro
Nepouštěj na mne smečku slov
jako Artemis-Hekaté
na Aktaióna
Ležím přeci zády k tobě
nevidím
a neodpovídám
Vesmír
Teprve teď chápu
že jsme byli vesmírem
— to když na tvé židli
sedí smrt a dívá se na mne
Bez čápa
Podřezal si krk břitvou,
a pak psal perem namočeným v krvi,
úžasný básník se z něj stejně nestal.
Umění je bezohledné
jako život
to jen my mu stále vnucujeme,
že se děti rodí z lásky
a že je třeba mít druhého člověka
— aby život měl smysl.
14. 2. 1988
Bolest
Kdo může říct, že porozuměl
čím byl jeho život,
kdo může otevřít
dlaně
jak granátové jablko
a číst v nich
Stačí, že řekne:
chápu
proč jsem trpěl
— mé štěstí
se neshoduje se štěstím těch
které miluji,
mé touhy
jsou díky bolesti silnější.
Nerozešli jsme se
Mezi námi nebylo nic. Tedy
bylo vše: dvě židle, stůl, podlaha.
Nebylo nic — spadané listí,
zlomená stébla nebo mušle
hozená na nelidský písek.
Nebylo nic — co by mohlo vykřiknout nebo udivit,
jen lhostejný vítr, nic —
dokonce ani rozchod.
18. 12. 1988
Z polštiny přeložil Michal Jareš
Krzysztof Boczkowski (1936) debutoval pozdě – až v roce 1969 v časopise Twórczośc. Kniha Otevřená ústa osudu (Otwarte usta losu), byla v roce 1975, tedy v autorových téměř čtyřiceti letech, odměněna cenou Peleryna za nejzajímavější debut. Vydal více než patnáct sbírek poezie; překládal T. S. Eliota, Walta Whitmana a další angloamerickou poezii. Je také autorem několika vědeckých knih (mj. o genetice). V roce 1988 publikoval odbornou knihu Homosexualita (Homoseksualizm), která měla značný ohlas mezi polskou gay a lesbickou komunitou, protože odmítala dogmata a mýty o homosexualitě a zároveň nepřinášela morální odsudky. Kniha vyšla znovu v roce 2003. Uvedené ukázky jsou ze sbírky Kostra Páně (Szkielet Boga), vydané v roce 1991 v nakladatelství Czytelnik ve Varšavě.