Mrtví neříkají tak ani tak

Kosti medúzy

Nemilovaná

odešla, jak přišla:

náhle a bezbolestně,

ale i bez úsměvu,

věrní nám zůstávají jen psi,

knížky,

staré oblečení a noviny.

Prosincová noc

To, co zůstalo

z Tebe a ze mne

je jen sníh

a moje vzpomínky na Tebe

jako světlo z dávno mrtvých

hvězd

které dopadá na zem

v prosincové noci

17. 1. 1988

Betlém

Arkovi

Podél domů stojí

Herodovi vojáci

se světly na kopí

Sníh se snáší

Betlém spí

Až ráno

se rozlehne volání

obchodníků, křik žen,

sakrování mužů a pláč dětí

V tom sinavém světle lamp

jdou chlapci do školy

25. 7. 1987

Večerní rozmluva

Všechny tvé prosby budou vyslyšeny

řekl Bůh:

Budeš jen vodní řasa —

budeš větrem a pískem —

budeš večerní soumrak—

a nikdo ti nebude moci ublížit

Odpověď

Zda je hudba tichá

Zda je hlad těla láskou

Zda žití agonií?

Mrtví neříkají tak ani tak

2. 12. 1987

* * *

Smrt všechno změní a nezmění nic —

jako láska, která dávno odešla.

Ráno stejně musíš vstát, obléknout si košili

nazout boty, zapálit plyn, nalít mléko.

Jenom víš, že jsi někdo jiný.

30. 11. 1987

Jitro

Nepouštěj na mne smečku slov

jako Artemis-Hekaté

na Aktaióna

Ležím přeci zády k tobě

nevidím

a neodpovídám

Vesmír

Teprve teď chápu

že jsme byli vesmírem

— to když na tvé židli

sedí smrt a dívá se na mne

Bez čápa

Podřezal si krk břitvou,

a pak psal perem namočeným v krvi,

úžasný básník se z něj stejně nestal.

Umění je bezohledné

jako život

to jen my mu stále vnucujeme,

že se děti rodí z lásky

a že je třeba mít druhého člověka

— aby život měl smysl.

14. 2. 1988

Bolest

Kdo může říct, že porozuměl

čím byl jeho život,

kdo může otevřít

dlaně

jak granátové jablko

a číst v nich

Stačí, že řekne:

chápu

proč jsem trpěl

— mé štěstí

se neshoduje se štěstím těch

které miluji,

mé touhy

jsou díky bolesti silnější.

Nerozešli jsme se

Mezi námi nebylo nic. Tedy

bylo vše: dvě židle, stůl, podlaha.

Nebylo nic — spadané listí,

zlomená stébla nebo mušle

hozená na nelidský písek.

Nebylo nic — co by mohlo vykřiknout nebo udivit,

jen lhostejný vítr, nic —

dokonce ani rozchod.

18. 12. 1988

Z polštiny přeložil Michal Jareš