Přestože se Strana zelených ve svém volebním programu zavázala k prosazování referenda, nepodpořila zatím žádný z předložených návrhů všelidového hlasování. Koaliční návrh sice vláda připravuje, ohledně jeho podoby ovšem přetrvávají neshody v poměrně zásadních detailech.
„Stále se setkáváme se snahou omezit práva občanů u věcí, které se jich týkají. Vidíme urputnou snahu zabránit naplnění ústavy a neumožnit existenci institutu celostátního (obecného) referenda.“ Citované prohlášení nepochází od opoziční ČSSD, ale od vládní Strany zelených. V jejím volebním programu dále stojí: „Strana zelených bude prosazovat přijetí zákonů o celostátním referendu a krajském referendu (…), přímé volby starostů, hejtmanů a prezidenta.“ Zní to hezky, jen ta realita je poněkud jiná.
Jak se 13. 6. 2007 znovu ukázalo, Strana zelených nejen že sama dosud dostatečně neprosazuje zákon o obecném referendu, ale nyní dokonce nepodpořila jeho již existující návrh projednávaný parlamentem. Ten nechtěla vpustit ani do druhého čtení, kde by přitom mohla uplatnit případné pozměňovací návrhy, pokud jí předkládané znění nevyhovuje. Místo toho hlasovali zelení (kromě Ondřeje Lišky, který byl z jednání omluven) pro zamítnutí; v jednom šiku s koaličními partnery ODS a lidovci. U nich takové chování nepřekvapuje, ale u strany, jež si založí image mj. na příslibu nového politického stylu, to zamrzí.
Tak vypadá jeden pohled na věc, zelení však ústy Ondřeje Lišky oponují: návrh z dílny ČSSD a KSČM měl formální nedostatky (chyběl prováděcí zákon) a hlavně minimální šanci získat potřebnou ústavní většinu. Navíc jsou zelení při hlasování vázáni koaliční smlouvou, kam se jim přes veškerou snahu nepodařilo protlačit víc než tento kompromis: „Podpoříme možnosti vypsání všelidového referenda, a to vždy k předem jasně definovaným otázkám.“ Pak ale netuším, jak jasněji definovanou otázku by si páni ministři představovali než prosté „souhlasíte s umístěním prvků americké protiraketové obrany na území ČR za podmínek sjednaných vládou?“?! Návrh ústavního zákona o takto formulovaném monotematickém referendu už ve sněmovně totiž byl.
Ve hře však zůstává i obecné referendum. Vláda připravuje návrh svůj, inspirovaný právě zelenými. Ti jej po předchozích konzultacích předložili v květnu v koalici. Zatím to nevypadá beznadějně, i když se návrh zelených pochopitelně zásadně neliší od toho stávajícího. Svou roli však mohou sehrát i zdánlivé detaily. Jak známo, poslanci neradi hlasují pro návrhy jiných stran, neřkuli opozice. Tentokrát by tedy mělo jít o společný návrh vlády, již připomínkovaný. Bude tak potřeba vyřešit kardinální spor: k jakým otázkám lze vůbec referendum vypsat. ODS dala vícekrát najevo, že si referendum o radaru nepřeje, zelení by se mu nejspíš nebránili. „Zelené“ referendum má být navíc platné a pro politiky závazné bez ohledu na konkrétní voličskou účast (připomeňme, že tak je tomu i při volbě poslanců a senátorů), ODS by naopak ráda prosadila tzv. kvórum, tj. procentuálně vyjádřený minimální počet oprávněných voličů nutný k uznání referenda. A konečně se prý hledá shoda o počtu podpisů nezbytných k iniciování referenda zdola.
Další slovo do pranice
Dnes už aspoň nelze přehlížet, že za požadavkem speciálního referenda o americkém radaru stojí významná část společnosti, včetně mnoha osobností veřejného života. Z nich dalších několik desítek zaslalo v tomto duchu otevřený dopis vysokým ústavním činitelům země (z 11. 7. 2007). Mezi podepsanými akademiky, umělci, podnikateli aj. nalezneme kromě již angažovaných Jana Kellera a Věry Chytilové za všechny třeba filosofa Břetislava Horynu nebo zpěvačku a někdejší mluvčí Charty 77 Martu Kubišovou.
Příznivce všelidového hlasování o radaru navíc už v minulosti nepřímo podpořil i prezident Václav Klaus, jeden z adresátů zmiňovaného dopisu. Podle serveru Novinky.cz prohlásil na debatě s občany: „Souhlasím s názory, že by k tomuto tématu mělo být buď referendum, nebo to mělo být tématem voleb do sněmovny v loňském roce“ (z 13. 6. 2007). Nechce se mi věřit, že by tak zásadní slova přeslechla strana, jejímž je Klaus čestným předsedou.
Autor je student politologie FF UK.