Profesor filosofie a překladatel z francouzštiny Giuseppe Montesano (nar. 1959 v Neapoli) vytváří osobitý fantaskní svět celý naruby, jakousi alegorii současného světa, která až zaráží svou prozíravostí a působivostí. Groteskní ztvárnění nám umožňuje bezpečný odstup, komika situací, postav i jejich mluvy nás kolébá na vlnách smíchu, a za chvíli o to intenzivněji pocítíme hrůzu, úděs a bezvýchodnost zobrazovaného světa, který až příliš pravdivě promlouvá o tom skutečném.
Montesano debutoval ve svých sedmatřiceti letech románem Střemhlav (A capofitto, 1996), ale do širšího povědomí čtenářů i literárních kritiků se dostal až svým druhým románem V těle Neapole (Nel corpo di Napoli, 1999), za který sesbíral mnoho literárních ocenění (Premio Napoli, Superpremio Vittorini, Premio La Torre, Premio Scomesse sul Futuro, finalista Premio Strega). Úspěch pak zopakoval svým dalším románem O tomhle lživém životě (Di questa vita menzognera, 2003), za který získal cenu Viareggio. V centru této efektní paraboly o budoucím „výprodeji“ západní kultury stojí Negromontiové, rodina mafiánských zbohatlíků s vazbami na politiku, jejichž novým obchodním záměrem je vytvořit z Neapole živé muzeum Aeternapolis, kde obyvatelé budou žít jako staří Římané a hlavním turistickým artiklem bude jejich životní styl. Ukázka z tohoto románu je součástí právě vycházející antologie současné italské prózy a dramatu Hořký život, v níž se čtenář může s italskou literární scénou uceleněji seznámit prostřednictvím ukázek z díla a medailonků 24 prozaiků a 5 dramatiků od osmdesátých let až po současnost.
Typickou postavou celé Montesanovy tvorby – protagonistou a vypravěčem v jedné osobě – je intelektuál s „diplomem k ničemu“, který bloudí chaosem světa. Prodírá se mraveništěm postav, jež veškerou svou existenci upínají k naplňování svých potřeb. Svůj prázdný život uměle zaplňují neustálým nakupováním a hromaděním majetku, adorací moci a jejím zneužíváním vůči slabším, nezřízeným hýčkáním vlastních žaludků, hraničícím s obžerstvím, a nespoutaným ukájením sexuálních fantazií. Bludný intelektuál s hrůzou demaskuje zdánlivou hojnost jako naprostou a zoufalou prázdnotu, konstatuje úplnou devalvaci jakýchkoli hodnot, ale nedokáže své vzdělání a kulturu využít k účinnému boji proti omezenosti a brutalitě okolního světa. Povznesený nad mrzkost a úpadek, vším jen bezmezně pohrdá, ale výměnou za jídlo a nocleh je připraven nejen odhodit své vzdělání a kulturu, ale i zaprodat svou hrdost a nezávislost. Není natolik důsledný, aby v praxi uplatňoval představy o ideálním životě, nemá odvahu se vzbouřit a pro obranu pravdy a práva není ochoten jakkoli riskovat blahobyt svého žaludku. Zatímco protagonisté prvních tří románů se alespoň pokoušeli utéct, hrdina zatím posledního románu Magic People (2005), doktor z činžáku, který s hrůzou a zděšením líčí kulturní a mravní úpadek, provázený nárůstem bezohlednosti a agresivity, jimiž se jednotlivci domáhají svých peněz a moci, nakonec rezignuje. Přistoupí na pravidla „špinavé“ hry zdivočelého kapitalismu a svou životní náplň redukuje na konzum.
Autorka je romanistka.