V jedné (přiznávám, mnou pramálo oblíbené) knize se píše: „…pravý zahradník cítí ve všech kostech, že srpen, to už je taková doba obratu. Co kvete, to už honem hledí odkvétat; teď ještě přijde doba podzimních aster a chrysanthem, a potom dobrou noc! Ale, ale, ještě ty, zářící floxe, kytičko farská, ty, zlatý starčku a zlatobýle, zlatá rudbekie, zlaté harpalium, zlatý slunokvěte, ještě vy a já, ještě se nedáme, kdepak! Po celý rok je jaro a po celý život je mládí; pořád je z čeho kvést.“ Přítomné číslo A2 ukazuje, že kdys mohutný český zahradníkův rok už tratí mízu, od ledna do ledna posedává, stárne a vysychá; vzpomíná na bohatýrské časy. Stal se již spolu s rokem chataře a chalupáře předmětem bádání, objektem uměnovědné reflexe a vděčnou potravou uměleckého retra (viz domácky vášnivý mýdlořez na titulní straně). Proměny zahrádek, společenského života kolem nich a kutilských patentů jsou součástí naší „malé historie“, hůř deformovatelné než ta velká. Dnešní doba upřednostňuje slast „bezúdržbovosti“ zahrad a estetiku „odborných“ časopisů (s. 19). Za okrasnými ploty hlavního tématu vás zvědavě očekávají Q. Tarantino, D. Lynch, O. Kokoschka, K. Šedá, celý Interpol, sibiřská šamanka, Jožka Lipnik a další kvítci.
Řádně zakořeněné čtení!
Libuše Bělunková