Newyorské duo Dälek už deset let patří k nejoriginálnějším představitelům současného alternativního hip hopu. Rapper Dälek a producent Oktopus servírují posluchačům neútěšné protestsongy se sonickou intenzitou zemětřesení, jejich letošní studiové album Abandoned Language je kronika temných zákoutí předapokalyptického světa. Jaké jsou názory headlinera třetího podzimního večera festivalu Stimul?
Hip hop je momentálně nejlukrativnějším žánrem hudebního průmyslu. Nevadí vám, že patříte do stejné kategorie jako komerční rappeři typu 50 Centa, kteří prodávají miliony desek? Přiznáte hrdě na veřejnosti, že děláte hip hop?
Nemám s tím vůbec žádný problém. Nikdo se neptá Radiohead, jestli jim nevadí, že se jim říká rocková skupina stejně jako mainstreamovým kapelám. V hip hopu je milion různých stylů, mainstream používá jeden z nich. Abych citoval KRS One: „Já jsem hip hop“. Je to to, co dýchám, co tvořím. A jsem na to pyšný. Je to moje kultura.
Přesto se hip hop v průběhu let změnil. Je to pořád ta stejná hudba s politickým obsahem jako na počátku? Nebylo by nakonec lepší předávat své poselství v nějakém jiném hudebním žánru s lepší pověstí?
Politický element a revoluční aspekt hip hopu jsou v undergroundu pořád živé. Podívejte se na umělce jako Immortal Technique. Ptáte se, jestli by se naše poselství dalo šířit v jiném žánru. V jakém jiném žánru? Je nějaké poselství v emo rocku, nebo v rockové hudbě všeobecně? Odpověď na vaši otázku je ne. Tohle je hudba, kterou dělám. Tečka.
Nenapadlo vás někdy obrousit politické hrany a agresivitu, abyste mohli mít větší komerční úspěch a možná tak mohli předat svoji hudbu širší skupině posluchačů?
Dělám hudbu, která zní dobře mým uším. Píšu texty, které vyjadřují moji zlost a frustraci. Ze všeho nejpředněji děláme hudbu, která baví nás samotné. Takže ne, žádný komerční dopad nebo přístupnost vůbec nehrají v našem přemýšlení o hudbě roli.
Už děláte hudbu přes deset let. Změnily se za tu dobu reakce vašich posluchačů?
No, původně jsme sály vylidňovali. Lidé nás nenáviděli a během vystoupení postupně odcházeli. Teď se zdá, že v publiku je čím dál víc těch, kteří chápou, co děláme. Už zůstávají a poslouchají.
V minulých letech jste měli turné s bělošskými rockovými kapelami, jako Melvins nebo Isis. Cítíte se před rockovým publikem dobře?
Cítím se dobře před kterýmkoli publikem.
Kolekce vašich raritních nahrávek Deadverse Massive Vol. 1 vyšla nedávno na Hydra Head, regulérní studiové desky vydáváte na Ipecac. Oba labely jsou považovány za špičku v oboru alternativního rocku či metalu. Cítíte se nějak spříznění s kapelami vydávajícími na těchto labelech?
Určitě s nimi máme společnou touhu vytvářet něco podstatného. Jsem pyšný, že můžeme vydávat desky na těchto značkách.
Co má kromě starého hip hopu největší vliv na vaši hudbu?
Odpověď je jednoduchá: hudba všeobecně. To, že jsem vyrostl v DJské kultuře, mi dalo dar otevřených uší. Pořád musíte hledat něco nového, nějaký nový sound, který vás dostane do kolen. Miluju jazz, lidi jako Coltrane, Miles, Pharoah Sanders. Mám rád kapely jako My Bloody Valentine, Velvet Underground, Faust, ale i starý r’n’b, cokoliv, co vyšlo na Stax. Reggae, dub… Prostě mě ovlivňuje dobrá muzika.
Nikdy nezapomenu, jak jsem poprvé slyšel vaši desku Negro Necro Nekros. Vzpomenete si, kdy jste sám naposledy slyšel nějakou desku, která vás přinutila všeho nechat a jen poslouchat?
Určitě J Dilla a jeho Donuts.
Natáčeli jste desky s Kid606, Faust nebo Sofa Surfers. Máte nějaké další plány na spolupráci se spřízněnými hudebníky? Mimochodem, jak dopadlo natáčení s MF Doom?
Na Public Guilt Records vyjde další díl Deadverse Massive s námi, Destructo Swarmbots a Oddateee. Také vydáme vinylový singl s shoegazingovými IFWHEN. Brzy by snad také už mělo vyjít společné album Dälek a ZU, nazvané Big Band, a rozdělaný máme rovněž projekt s metalovou kapelou Porn. Ta spolupráce s MF Doom se bohužel nevydařila, částečně i vinou našeho labelu. Ale byli bychom rádi, kdyby se to jednou povedlo.
Vaše hudba má určitě hodně atmosférický rozměr. Zkuste vybrat nějaký už natočený film, ke kterému by se hodila vaše hudba.
Lynchovo INLAND EMPIRE. Anebo možná The Spook Who Sat By The Door režiséra Ivana Dixona z roku 1973.