Iveta Pilařová (1975) vystudovala VŠUP v Praze, ateliér keramiky prof. Václava Šeráka a ateliér tvorby konceptuální a intermediální prof. Adély Matasové. Během posledních tří let několikrát samostatně vystavovala v menších galeriích a zúčastnila se řady skupinových přehlídek. Jejím největším kariérním úspěchem je zatím účast na výstavě Forma následuje… risk v galerii Futura v Praze.
V osmnácti letech Pilařová onemocněla roztroušenou sklerózou, chorobou neznámého původu, postihující především mladé lidi. Při této nemoci dochází k poškození obalů nervových vláken v mozku a míše, které má za následek narušení přenosu nervových vzruchů. Mezi příznaky patří znecitlivění končetin, špatná koordinace pohybů, zhoršená imunita, stálá únava, urologické potíže atd. Dostupné léky pouze zpomalují průběh nemoci. Pilařová žije aktivním životem mladé umělkyně – pracuje, cestuje, tvoří a vystavuje. Její denní režim je však oproti životu zdravých lidí „bohatší“ o jeden prvek. Přibližně třetinu svého času tráví dojížděním za lékaři a sezením v čekárnách. Neustále musí mít na paměti, aby měla nablízku toaletu, nebo aspoň náhradní úkryt, nejrychleji dosažitelný v případě nutkavé potřeby. Tento problém postupně zaujal významné postavení mezi každodenními tématy, na něž se zaměřuje ve svých pracích. Věnovala mu řadu kreseb, sérii výšivek a nejnověji krátkometrážní hraný film Já být zde, natočený ve spolupráci se studenty FAMU.
Cyklus Okno, prezentovaný loni na samostatné výstavě v pražské galerii Entrance, vznikal v průběhu dvou let. Charakter maleb, zobrazujících úsek ulice viděný z okna bytu umělkyně, se liší v závislosti na změnách počasí, ročních dob a osobního rozpoložení. V důsledku ztížené možnosti pohybu autorka dosáhla úrovně intimní obeznámenosti s místem, jakou zdraví jedinci, jen letmo registrující okolí, sotva kdy okusí.