Plzeň
„Plzeň měla dlouho velmi nekonkrétní image, bylo to pro mnohé město průmyslové, černé, ošklivé,“ říká Petr Pelcl z Útvaru koordinace evropských projektů města Plzně. „Je načase vytvářet nový, vlastní, přiléhavý a moderní obraz města. Proto Plzeň oficiálně ohlásila kandidaturu na titul Evropské město kultury.“ Účast v soutěži Evropské unie, vyhlašované od roku 1985 (první byly městem kultury vyhlášeny Atény; Praha kandidovala opakovaně od roku 1992, kdy se mohly zapojit i nečlenské země, a pro rok 2000 se stala jedním z devíti nejvýznamnějších kulturních měst Evropy), umožnila radním i místním podnikatelům zamyslet se nad finanční návratností domácí kultury. „Chceme změnit skladbu turistů, kteří sem jezdí, zvýšit počet přespání, zajistit i pomocí této soutěže investice do kulturní infrastruktury, do větších kulturních staveb. Významní, kvalitní investoři přijdou jen do míst, kde je vysoká kvalita života: to jest kultury, životního prostředí, sociální stránky,“ vypočítává bez zadrhnutí vstřícný mladý úředník Pelc. V Plzni se s výjimkou července stále odehrává nějaký festival: Divadlo, Finále, mezinárodní folklorní festival, hudební festival Na ulici!, festival outdoorových filmů ad. Na většinu z nich město přispívá, jak potvrzuje Ditta Maříková z odboru kultury na místní radnici. Kulturní nabídku chce město zpřístupnit novým návštěvníkům. Z těch poplyne zisk zase zpátky do kasy města, ale i na daních živnostníků státu. Finanční studii o návratu takto investovaných peněz Plzeňští nemají, pyšní se však už od roku 2001 podrobně zpracovanou Kulturní politikou města a jasně nastaveným grantovým a dotačním systémem. Obojí například pražský magistrát postrádá – a nyní, kdy je obviněn z nerovného přístupu jedním z neúspěšných žadatelů (Ta Fanstatika), na to doplácí.
Velká Bystřice
Možnost přitáhnout turisty, nové obyvatele a investory skrze kulturu – a tedy skrze nový mediální obraz – si velmi dobře uvědomuje i vedení mnohem menšího města na Hané, Velké Bystřice. Obec, povýšená na město Milošem Zemanem v roce 1998, leží asi deset kilometrů východně od Olomouce, nedaleko poutního místa Svatý Kopeček (jejž proslavilo též stejnojmenné pásmo Jiřího Wolkera „Žlutavý kostel vlá na hoře zelené, to je korouhev této krajiny tiché a svěcené, to je Svatý Kopeček u Olomouce, místo pro poutníky a výletníky…“). Starosta Marek Pazdera plánuje oživení centra, opravu amfiteátru, rekonstrukci náměstí, vybudování folklorního muzea, opravu západního křídla místního zámku. Finanční propočet těchto aktivit nemá, ale je prý jasné, že kromě základního cíle podporovat místní dění a zapojovat občany do veřejného života se tyto aktivity finančně zúročí. „Chceme lidem, kteří přijedou do Olomouce, nabídnout zajímavý kulturní zážitek, výlet včetně ubytování v našem hotelu,“ říká starosta. Místostarosta Ivo Slavotínek dokonce k tomu účelu zvažuje projekt pracovně nazvaný Český Stonehenge na Moravě. Šlo by o galerii rozměrných soch pod otevřeným nebem na kopci, kolem nějž vede cyklistická stezka. „Mohli bychom pak změnit vizuální identitu města, tedy logo, i jeho, řekněme, heslo, lidé by měli za čím jezdit a mediálně bychom byli odlišitelní,“ plánuje Slavotínek. „To se vyplatí.“
Rožnov pod Radhoštěm
Valašské muzeum v přírodě (Dřevěné městečko, Mlýnská dolina, Valašská dědina, Pustevny) je jiný případ – příspěvková organizace ministerstva kultury. Jde o rozsáhlý skanzen, kde se kromě starých valašských chalup, stodol a kostela rozkládá i valašský Slavín, památka na slavnější kulturní epochy chudého kraje. Mezi voňavými roubenkami to kulturně žije téměř bez přestávky. Hlavně se tančí a hraje, ale jsou tu i ukázky nových řezbářských prací. Stát financuje Valašské muzeum asi z šedesáti procent; muzeum si na sebe podle slov Václava Mikuška z provozně-ekonomického útvaru muzea vydělává „snad největším podílem mezi státními kulturními institucemi v republice, možná i v Evropě“. „Kromě vstupného a pronájmů skoro každý víkend pořádáme akce: hudební festivaly, výstavy, přednášky, lidé se k nám vracejí, i když už základní expozici znají. Samozřejmě, že někde parkují, něco si kupují a tak.“ Na Valašsku jsou mimořádně důležité též pracovní příležitosti, jež takto koncipované muzeum nabízí. Radnice si to vše uvědomuje, i když jen obecně: „Skanzen přiláká mnoho návštěvníků, Rožnov z toho samozřejmě profit má, ale jaký přesně, nedokážeme vyčíslit,“ říká nejmenovaný pracovník kulturního odboru radnice. Městské investice do muzea se však omezují na pomoc organizace dopravy při festivalech.
Litomyšl
„Financovat kulturu v Litomyšli nám připadá přirozené,“ říká místostarosta města Vladimír Novotný. „Nevím, zda je to hodně nebo málo, ale odbor kultury má v ročním rozpočtu vyčleněno zhruba 4,2 procenta. V podstatě si na podpoře kultury dost zakládáme a je to vlastně i naše povinnost,“ dodává. Stěžejním artiklem kulturního života v Litomyšli není pouze tamní zámecký areál, jenž je na seznamu památek UNESCO, ale i jméno patrně nejslavnějšího rodáka Bedřicha Smetany. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl, který příští rok oslaví své padesáté výročí, do města každoročně přiláká tisíce návštěvníků. „Festival Smetanova Litomyšl samozřejmě podporujeme. Má ale tak vysoký rozpočet, že není v našich silách ho ufinancovat,“ podotýká druhý místostarosta města Jan Janeček. Představitelé města se přesto hrdě hlásí k tomu, že festivalu před padesáti lety pomohli na svět a dodnes ho podporují alespoň po technické stránce a jedním milionem korun.
Podle vedení radnice jsou zdejší památkově chráněné domy a různé kulturní akce přínosem nejen z hlediska propagace v cestovním ruchu, ale i proto, že turisté v městě přenocují a využijí i jiných služeb. „Litomyšl byla k podpoře kultury předurčena už odpradávna. Protože tu nemáme žádný významný průmyslový podnik, museli jsme se zaměřit spíš na terciární oblast a podporovat cestovní ruch. Proto potřebujeme popularitu a známost ve světě,“ míní Janeček.
Připravili Kateřina Bártová, Jaroslava Hulíková a Josef Obruč