Je s podivem, co dokáže jedna velká literární soutěž udělat s veřejností. Tedy britskou. Publicisté a literární kritici se předhánějí, kdo uhodne finalisty prestižního klání jménem The Man Booker Prize 2007, bookmakeři denně mění kurzy a vyhlašují nové tipy. Porota nejprve nevybrala jasné kandidáty na vítězství v čele s Jonathanem Coem a z klasiků ponechala v semifinálové třináctce pouze Iana McEwana s novelou Na Chesilské pláži, Nicolu Barkerovou (Darkmans) a knihu Petera Ho Davise (The Welsh Girl). Jinak se přiklonila k neznámým jménům. Mezi nominovanými byli čtyři debutanti a několik anglicky píšících autorů žijících mimo území Velké Británie. Bookmakeři odhadli docela přesně, že do užšího seznamu bude vybrána Barkerová, McEwan, zcela neznámý australský autor Lloyd Jones (Mister Pip), Ann Enrightová (The Gathering), Mohsin Hamid (The Reluctant Fundamentalist) a indický autor Indra Sinha (Animal´s People). Po zveřejnění nominací došlo k přehodnocení šancí děl a favoritem číslo jedna je Jones. Outsider s kurzem 20:1 se proměnil v černého koně. Dobrodružství graduje. Jen těžko si lze představit, že by třeba Magnesia Litera probudila stejné vášně jako sázky na fotbal či výroční jackpot Sazky.
Markéta Musilová
Smírčí kříže, tesané z jednoho kusu kamene, bývaly stavěny na místech zlého činu. Kajícníka měly usmířit s lidmi i s Bohem. Etnografové odhadují jejich počet na našem území na půldruhého tisíce a datují je do 15. a 16. století. Pak už doba nebyla smiřování nakloněna. Snad teprve dnes… Nedávno jsem četl kritiku jednoho ze zcela nových smírčích sloupů, postavených na památku jezuity a protestanta: vina klerika, který poslal biřice na luteránskou obec, je prý nesrovnatelná s vinou jednoho z poddaných, kteří se pomstili za násilí a škody napáchané vojskem. Tedy žádné smíření ani po čtyřech staletích. V minulých dnech navrhla Strana maďarské kolice, aby se k 8. květnu 2008 Maďarsko a Slovensko omluvily za trpkosti, které si vzájemně způsobily, a vyjádřily tak ochotu směřovat ke společné evropské budoucnosti bez historických nánosů. Na to předseda slovenské vlády: „Žádat od Slovenska omluvu je drzost.“ A předseda SNS Slota: „Slováci se nemají za co omlouvat.“ Váhy, jimiž obě strany poměřují vzájemné křivdy, nebývají cejchovány stejně, rozhodující je vůle ke smíření. Buď je, nebo není. Od Jana Sokola, před pěti lety prezidentského kandidáta, jsem kdysi slyšel: „Každá facka poletuje po světě, dokud ji někdo nespolkne.“ Pozoruhodný, nad jiné užitečný aforismus.
Jiří Vančura
Televize Nova přišla s novým nápadem, jak oslovit diváky a divačky. Sdělení je prosté a má se nám vlichotit: všichni jsme hvězdy. Televize vyrobila identifikační znělky stanice, kde se střídají tváře hvězd „skutečných“ (moderátorů či hereček) s těmi „obyčejnými z lidu“, jež zazáří až vstupem na obrazovku. Iluze, že se skutečně každý chce a může stát star, je téměř dokonalá; u všech je uvedeno jen křestní jméno, profese a bydliště. A co víc – vidíme muže i ženy, seniory i děti, intelektuály i prosťáčky a možná i zástupce různých etnik. Leč! Můžeme vysledovat společnou charakteristiku všech, která je zjevně podmínkou „zhvězdnění“, a tou je, světe drž se, krása. Podnikatelka Eva, otec na rodičovské Michal, dvojčata Petr a Pavel, herečka Kateřina – všichni jsou nevýslovně krásní. Poněkud problematické jsou sice hvězdy z redakce publicistiky, nicméně správné nasvětlení a postprodukční úpravy dokážou své. Mýtus krásy nás, ženy i muže, znovu dostihl. „Skutečnými“ hvězdami se nestaneme, dokud nebudeme mít líbezné tváře, štíhlá a pevná těla. K pěstění potřebujeme peníze a energii, které bychom mohli vrhnout jinam… A co je ještě nového?
Iva Baslarová
Hlavní budova Městské knihovny Praha na Mariánském náměstí prošla menší úpravou, zejména uspořádáním knihovního fondu. Přibyla police s novými knihami, která tu nepochopitelně chyběla, cizojazyčnou literaturu už nemusíme hledat na dvou místech, fantasy a sci-fi literatura se přestěhovala z dětského oddělení v patře do přízemí a spojila se s knihami detektivního žánru. To všechno jsou kroky správným směrem, přesto si lze ale povzdechnout. Proč se nevyčlenilo jedno oddělení komiksům? Vždyť počet těchto knih se stále zvětšuje a jejich čtenářů přibývá. Problematické je řazení komiksových knih, které znesnadňuje nalezení hledaného titulu. Máme hledat Spidermana pod jménem autora nebo kreslíře, jichž se na tvorbě vystřídalo bezpočet? Logičtější by proto bylo řazení podle jména komiksové postavy. Hrdinů ale bývá víc, jak má tedy čtenář poznat, jakého hrdinu si knihovník v rozmaru vybral? I když budou mít komiksy svůj vlastní kout, tyto problémy neodpadnou. Může to mít i své klady. Čtenář chtivý Batmanových dobrodružství omylem sáhne po vedle ležícím Oku Georgese Bataille – a celý jeho dosavadní, pokleslý hodnotový systém se rázem zboří.
Jiří G. Růžička