Událostmi minulého týdne byla v Rusku výměna premiéra a výbuch nové vakuové bomby. Všechny státní televize ukázaly záběry bombardéru Tu-160 vypouštějícího z útrob bombu na padáku. Následoval mohutný výbuch, záběry rozmetaných staveb a spálené země. Moderátor se spikleneckým úsměvem prohlásil, že bomba je tak tajná, že není známé její jméno ani kódové označení. Současně odborníci z generálního štábu uklidnili obyvatele, že jde o zcela legální zbraň a Rusku se bude hodit v boji proti terorismu. Nezávislí komentátoři spojovali informaci o bombě s jinými důvody než s teroristy. „Všechny události, které se dnes odehrávají v Rusku, je třeba zkoumat prizmatem začátku předvolební kampaně. Říkat, že jde o předvolební PR bývalého ministra obrany, nyní vicepremiéra Sergeje Ivanova, je komplikované. Rusko po únorové Putinově mnichovské řeči udělalo řadu kroků, kterými se snaží přesvědčit Západ, aby s ním počítal,“ řekl Gazetě.ru vědecký pracovník Akademie věd Vladimir Jevsejev. Podle něj se jedná o odvetná opatření. „Žádná zázračná zbraň neexistuje, všechno, co se dělá, je jen zlepšování starých zbraní. Rusko nemůže vytvořit něco exkluzivního. Američané mají mnohonásobně větší vojenský rozpočet“. Gazeta.ru uzavřela článek prorockými slovy. „PR silového bloku ve vládě a vyvyšování figury prvního vice-premiéra Sergeje Ivanova je o nápadnější vzhledem k sílícím pověstem, že bývalý ministr obrany zaujme místo předsedy vlády“. Několik hodin po publikaci článku premiér Fradkov odstoupil. Putin však všechny pozorovatele převezl a premiérem jmenoval fakticky neznámého Viktora Zubkova.
Prvního září slavila Moskva 860 let existence. Jednou z hlavních událostí oslav bylo otevření rekonstruované rezidence v Carycinu. Tu nechala v 18. století postavit Kateřina I. Hotový komplex se jí nelíbil, nechala ho skoro celý přestavět a stejně ho neměla ráda a odmítala tam bydlet. Na přelomu 19. a 20. století přišly caricynské budovy o střechy a park se změnil na romantické ruiny. Na výsledky několikaleté rekonstrukce se přijel podívat s moskevským starostou Jurijem Lužkovem i ruský prezident. Co si pomyslel, není známo. Ale komentátor deníku Kommersant Grigorij Revzin si servítky nebral: „Z hlediska zákona o ochraně památek, který se zatím opírá o vědecké poznatky, se jedná o akt vandalismu. Skutečná památka byla nenávratně zničena a, dovolte mi dodat, triumfálně zničena. Celému ruskému akademickému světu, kunsthistorikům, muzejníkům, tu plivli do tváře.“ Autor v tom vidí tendenci, charakteristickou pro vládu Jurije Lužkova. „Nejdříve podle fotografií postavili v Moskvě kopii Chrámu Krista Spasitele. To odstranilo rozdíl mezi skutečnou věcí a napodobeninou, protože chrám se stal celonárodní svatyní. Potom zbourali hotel Moskva u Rudého náměstí, aby tam znovu postavili stejný hotel Moskva. A teď postavili nový palác z 18. století, který tehdy neexistoval.“ O důkazy v Carycinu není nouze. „Například Trůnní sál, věnovaný carevně Kateřině. Teď je vysoký na dvě patra, a je vybaven zlatými korintskými sloupy. Protože to v původním projektu nebylo, musel se probourat strop mezi přízemím a prvním patrem. Jenže okna přízemí jsou malá, prvního patra velká, přesně naopak, než se tehdy stavělo. Takže sál je jakoby převrácen a normálně by se v něm mělo chodit po stropě a sochu Kateřiny Velké by měli pověsit vzhůru nohama jako lustr.“ Autor končí výzvou. „V Carycinu vymysleli stroj času, který dovoluje vrátit se kamkoli do minulosti a udělat tam pořádek. Jurij Lužkov by to ale nedokázal, kdybychom v určitém smyslu nežili ještě v onom 18. století. Proč říkat, že je to muzeum? Pojmenujme to Lužkovovým palácem, otevřeným veřejnosti.“
Prvního září začal také nový školní rok a s ním se obnovily spory o nový navrhovaný předmět Základy pravoslavné kultury. Dosud odpůrci argumentovali především tím, že Rusko je světský stát, a tudíž se nehodí, aby se na školách vyučovalo náboženství. A také, že v Rusku je mnoho tradičních náboženství a není důvod, proč by se tatarští muslimští žáci nebo malí buddhističtí Burjatové měli vzdělávat zrovna v pravoslaví. Také vědci vystoupili razantně proti náboženství jako takovému. Teoretický fyzik Vitalij Ginzburg napsal velký článek do moskevské Nové gazety. Nešetřil silnými výrazy. „Náboženství vzniklo a je spojeno především se strachem o svůj osud. Lidé hledají ochranu a pomoc od Boha, hledají útěchu, obracejí se k Bohu jako k poslední instanci. Zejména když se blíží smrt. Proto někteří ateisté, jak vím, se na smrtelné posteli vyzpovídávají, hledají oporu v náboženství. Ale Homo sapiens – člověk rozumný, pokud mu ještě pracuje rozum a je přesvědčeným ateistou, nemůže ani v před tváří smrti uvěřit v zázraky a souhlasit s tím, co tvrdí náboženství.“ Laureát Leninovy, Stalinovy a Nobelovy ceny odvrací i útoky proti sobě a dalším signatářům dopisu. „Mimochodem, v této souvislosti jsou bezpředmětná obvinění z nějaké urážky pravoslaví, podněcování etnické nenávisti a podobně. Nikdo mně, podle mého názoru, nemůže z ničeho takového obvinit.“ Zde patrně naráží na incident, kdy se jednou nechal unést zápalem diskuse a nazval své oponenty pravoslavnou svoločí. Přesto Ginzburg nemá pro věřící slova útěchy. „Myslím, že za sto, dvě stě let náboženství, zvláště v archaických formách (deismus a podobně), bude mít stejné postavení jako má dnes astrologie“.
Z ruskojazyčných médií vybíral Ondřej Soukup.