ovšem

Emotikony (emotion icon), které na nás blikají denně z obrazovek počítačů a mobilních telefonů, slavily 19. září výročí. Poprvé se usmívající ikona J objevila před čtvrt stoletím. Vytvořil ji Scott E. Fahlmann v on-line diskusním fóru univerzity Carnegie Mellon. Tento výrazový prostředek napomáhá účastníkům komunikace tam, kde pro upřesnění vysloveného nebo pro snížení napětí v komunikaci tváří v tvář nedokážou či nechtějí využít možností jazyka a používají mimojazykové znaky – gesta, mimiku atd. Jedinečnost emotikonů spočívá v expresivitě a mezinárodní srozumitelnosti; podtrhávají globální aspekt „elektronické kultury“. Rozšíření funkcí interpunkčních znamének a písmen posiluje metaforizaci jazyka, přináší do světových jazyků nové znakové elementy. Na druhé straně podle lingvistů každých čtrnáct dnů vymizí jeden lokální jazyk a s tím i veškeré jeho specifické výrazové prostředky. Reakce? Široká paleta: J :-/ :-o :-I :o) :/

Magda Juránková

Kauza Larse Vilkse, jenž do švédských novin nakreslil hlavu Mohameda nasazenou na psím těle, nahrála do karet promotérům války Západu a islámu. Zejména poté, co hlas z audia připisovaného al-Káidě nabídl za kreslířův život sto tisíc dolarů. Pálení švédské vlajky v Pákistánu zas vyvolalo vzpomínku na případ s dánskými karikaturami Proroka, které před dvěma lety zveřejnil Jyllands-Posten. Střet civilizací i dánská paralela ale pokulhávají. Za prvé, švédské protesty byly velmi klidné. Před redakcí novin demonstrovala stovka muslimů a akce vyvrcholila diskusí se samotným Vilksem. Na pálení vlajky v Pákistánu se zase přišlo podívat sotva dvacet lidí. Mluvit o válce kultur by proto znamenalo jen přijmout obraz, který vyhovuje především samotným fundamentalistům. Švédy v tomto konkrétním případě od Dánů odlišuje obratnost jejich vlády. Na její vyjádření se nečekalo měsíce a premiér Reinfeldt se na rozdíl od svého dánského protějšku nevyhýbal setkání s velvyslanci muslimských zemí. Švédové jsou zkrátka otevřenější: vláda neprosazuje tvrdé antiimigrační zákony a členem kabinetu může být původem Burunďan.

Tomáš Havlín

Chvílemi to připomínalo hru na slepou bábu. Kumulovaný tlak na odvolání ministryně školství Dany Kuchtové měl zdánlivě racionální jádro – špatná příprava na čerpání peněz z EU. Ve skutečnosti měl ministryni upozornit, že má být opatrná u personálních změn ve svém úřadu. Prakticky nikdo nebyl schopen srozumitelně vysvětlit, kde Kuchtová udělala chybu; premiér Topolánek při pokusu o vysvětlení zanechal více otázek než odpovědí. Nahlédneme-li pod slupku skandálu, ukáže se mocenský boj o to, kam miliardy z EU poputují a kdo na to bude mít vliv. Odchod klíčových náměstků z resortu školství v tak složité době, jako je finiš žádostí o miliardy na vzdělávání, samozřejmě není šťastná. Budoucnost ukáže, zda měla Kuchtová nechat na ministerstvu lidi, kteří hrají malé domů, ale dokážou peníze z Bruselu získat, nebo vzít rozhodování do vlastních rukou a modlit se, že časový skluz neohrozí celé dotace. Ať příběh dopadne jakkoliv, černý Petr zůstane v ruce předsedovi zelených Martinu Bursíkovi, který nedokázal v kritické chvíli ministryni podržet.

Oldřich Janeba

Brněnské HaDivadlo čtrnáct dní před ohlašovanou premiérou stáhlo inscenaci Pařeniště E. F. Buriana, kterou s herci již tři týdny připravoval J. A. Pitínský. Jako důvod uvádí umělecký šéf HaDivadla Luboš Balák, že jim jedna z dědiců E. F. Buriana, herečka Národního divadla Kateřina Burianová, neudělila souhlas titul uvádět. Ačkoli Burianová posléze změnila názor, soubor přerušil zkoušení, plánovaná představení byla zrušena a nejbližší možný termín premié­ry je podle vyjádření divadla v únoru. To, že Burianová chtěla uměle zkreslovat obraz velkého avantgardního režiséra a „škrtnout“ z jeho díla hru, která bývá často vnímána jako přitakání justiční vraždě Milady Horákové a Záviše Kalandry, může být zarážející. Ještě víc ovšem zaráží amatérismus Luboše Baláka, který nebyl schopný práva zajistit s dvou- až tříměsíčním předstihem, což odpovídá běžné praxi. Po dvou letech jeho šéfování, kdy se v repertoáru divadla konečně začaly objevovat zajímavější tituly než všemožné Balákovy kabarety a dramatizace, se jeho neschopnost vést divadlo projevila ještě ostudněji. Snad budou z případu vyvozeny důsledky, po čemž už dnes houfně volají diváci na webu divadla.

Jitka Páleníková

Hurá! Vláda navrhla rozpočet na příští rok a resortu kultury chce dát to, co letos (což spolu s penězi z EU vypadá nadějně). Kdyby nejdřív neoznámila, že kultuře škrtne víc než miliardu, asi bychom to tolik neprožívali a ministr Jehlička by asi nezačal tak demonstrativně šetřit na příspěvkových organizacích. Ale patrně dobře zná své vládní kolegy a jeho strategie – šetříme jako mourovatí, tak nás odměňte – vyšla. No budiž. Jediným problémem je, že nám z téhle šarády zbyla komise na transformaci příspěvkovek, v níž jsou zástupci některých z nich (NG, NM). Konzultační firma žádná. Takže to bude o nás s námi některými. Ale aspoň chvíli si nekalme radost.

Jan Kříž