Uvědomil sis, že jsi šampion?

Je jedenáctého září 2007, New York, Manhattan, devět hodin ráno. Na všechna obchodní centra ve městě nalétává armáda pubescentů v širokých riflích s rozkrokem mezi koleny. Majitelé obchodů stihli přes noc zaplnit regály novými alby dvou hiphopových dravců: Kanye Westa a 50 Centa. I když se spolupracovník Eminema těší velké slávě a jeho songy diktují životní styl skrze rádia celému světu, dosud komerčně méně úspěšný West jej překvapivě hned v první den prodeje porazil na hlavu a album Graduation se stalo hudební událostí zvolna přicházejícího podzimu.

Kanye Omarimu Westovi se už několik let daří odolávat útokům showbusinessu a stát trochu opodál, a přesto je jeho rap uvěřitelnější než výkřiky všech okolo. Jeho auru „toho-který-nechce-být-pro-globalizované-niggaz“ nicmé­ně naleštilo účinkování ve zdařilém filmu Block Party a ceněný drum’n’bassový remix skladby Gold Digger. I když jej producent High Contrast vytvořil bez svolení vlastníků práv, o Kanyeho se začala zajímat i početná komunita fanoušků rychlejších beatů. Poslední krok k větší popularitě učinil sám rapper, když si k hostování na albu Graduation přizval Chrise Martina, frontmana úspěšné britské skupiny Coldplay. Od vydání jejich posledního regulérního alba X&Y uplynuly už dva roky (což by u jiných kytarových kapel znamenalo obrovský risk) a fanoušci nyní vezmou zavděk i jednou písničkou s vokálem jejich poloboha Chrise. A fakt, že skladba Homecoming je vkusný popový extrakt toho nejtypičtějšího z Coldplay (rozuměj přiměřeně rozladěného klavíru) a klasické Westovy deklamace opředené kolovrátkovým Martinovým refrénem, jen potvrzuje podstatu hiphoperovy produkce: s vokálem se moc nepředvádět, ale na hudebních podkladech se vyřádit.

Koho maj‘ teď děcka poslouchat?

Kanye West jako by se oprostil od navyklých konvencí a uvažováním se vrátil do dob, kdy svět čekal na jeho debut The College Dropout a publikum nevěřícně koulelo očima nad deskou Late Registration. Tu spoluprodukoval rocker a soundtrackový specialista Jon Brion a oba muzikanti na ní nasvítili rap ze strany, o níž nikdo neměl ani tušení. Psal se rok 2005 a tradiční hiphopeři to vnímali jako ránu pod pás. Jenže Kanye West neustoupil a nároky na kvalitu gradoval až k aktuálnímu albu. Pořád jej sice kryje varovná nálepka Explicit Lyrics, ale ta je tím jediným, co jej spojuje se současným mainstreamem. Svou osamocenou pozici výstižně vysvětluje v hudebně zhuštěné a jednoduchým „oldschoolovým“ samplem obroušené ódě o pěti tónech, nazvané Champion: „Lauryn Hill říká, že je její srdce v ráji. Já bych byl radši, kdyby stále rýmovalo. Protože koho teď mají poslouchat děcka? Hádám, že mě.“

Jako kdyby se zapomnělo na to, že mezi vycizelovaný středozápadní rap a efekty přepráskané r’n’b nepatří rovnítko, a West nám to polopaticky vysvětloval, znovu vyučoval své posluchače. Jednou si na pomoc bere osmdesátkové syntezátory, které v singlu Stronger evokují spíše rozjuchané Daft Punk při svítání pod Eiffelovkou, podruhé kombinuje retro elektrozvuky s pianem a kavárenským zpěvákem z černobílých filmů (viz zřejmě nejpůsobivější hiphopová balada I Wonder). Dalším příkladem může být experimentální Flashing Lights, v níž na sekvencerem roztrhaných plochách exceluje host Dwele, v protikladu k nejstručnější Everything I Am, kde k absolutnímu uspokojení ze zázraku hudby stačí jen klavír a zamlžený scratching. Korunu krále současného hiphopu si West nasazuje v příznačné skladbě The Glory. Fantazii, s níž kombinuje samply a živý výstup, by mu mohla závidět většina producentů elektronické hudby.

Graduation neznamená jen návrat ke kořenům a snahu odlišit se od všudypřítomného r’n’b plebsu. Mezery mezi silným přívalem kvality vyplňují i tradiční rádiové songy. Promyšlenost tohoto kroku potvrzuje fakt, že píseň Good Life začala hrát ihned po vydání desky i jindy zkostnatělá rádia. Kanye West znovu potvrdil svou univerzálnost a zároveň ochotu rapovat za čistý hip hop. Z mapy už smazal 50 Centa, s kým se popere příště?

Autor je student žurnalistiky na FSV UK.