Taneční a tzv. experimentální hudba se stále víc a víc proplétají. Ale možná je to jen zbožné přání několika „publicistů“, kteří i v těch nejroztodivnějších beatových kreacích hledají pravidelnost. Přesně těm v sobotu 26. 5. 2007 v Praze na pusu a do noty „zabroukali“ rakouští, ale svým výkonem světoví Bauchklang.
Beatbox, tedy vytváření zvuků nástrojů a rytmů jen na ústa, si přivlastňují především rappeři, podle kterých mu to nejvíce sluší mezi hiphopovými pasážemi. Jenže tento styl dokáže nahradit jak producenty taneční hudby, mnohdy zabíhající do stereotypů ohraničených jediným žánrem, tak laptopové hudebníky, zbytečně zabředlé jen do jediného úkolu: vytvořit „experiment“ nebo underground. Studenou sprchu slin vstříkl přímo do očí adorátorům obou těchto skupin jediný tuzemský koncert kolektivu Bauchklang. Kapely, jež dovedla umění beatboxu k jeho současnému vrcholu. Vytvořili totiž muziku bez nástrojů, kde se hraje jen na bránici a pusu. A mají zasloužený úspěch.
Lidské tělo jako nástroj a médium
Staronová klubová noc Conference, zaměřená především na breakbeat, si dala za cíl přivést vždy jeden live act a DJe, který v současnosti „láme světem“. Při úvodním vydání vyšla řada na pozoruhodného britského producenta funkově zabarvených beatů Kruftyho Kutse a právě rakouskou kapelu Bauchklang.
Ti v počtu pěti mužů nakráčeli na hlavní stage Abatonu čtyřicet minut před sobotní půlnocí. Absolutně přirozený úvod akce, během něhož pětice vstoupila na pódium s mikrofony, ručníky a láhvemi neperlivé bonaquy a bez jakýchkoliv obstrukcí spustila „ústní jam“ Rhythm of Time z aktuální desky Many People, vyloudil nevěřícný úsměv na tvářích nedostatečně zaplněného Abatonu. Kdo nevěřil při poslechu desky, že by elektronicky a tanečně znějící muzika mohla vznikat jen v břiše několika Rakušanů bez pomoci jakýchkoliv mašinek nebo rytmus vyvíjejících perkusí, byl vyveden z omylu.
Vokalista Andreas Fraenzl a jeho pomocník uprostřed, dva jeho silnější kolegové fungující jako beatové spodky po stranách a dlouhovlasý kumpán starající se o efekty jako scratching a zastávající funkci sampleru úplně napravo. V tomto složení Bauchklang předvedli, že taneční party lze udělat i doma. Urychlený drum’n’bass doprovázený rapováním, hutný breakbeat přehoupávající se do hip hopu, ale také house prosekaný řízným technem. A kdyby i tohle bylo málo, přichystali si „orální umělci“ na závěr jam, jenž nedával jinou možnost než permanentně tleskat a držet ruce nahoře. Právě tato půlhodinka odkryla nejsilnější stránky projektu: každý člen tu exhiboval, co hrdlo ráčilo, ale zcela ku prospěchu věci. Jeden předvedl ten nejnižší možný a nejdelší zvuk didgeridoo, koketující s tuvánským hrdelním zpěvem (ne náhodou je jejich myspaceovou přítelkyní první dáma této hlasové disciplíny Sainkho Namtchylak), druhý zase beatovou sekvenci sahající od downtempa až k tranceu anebo třeba skřípání vinylů na gramofonu. Bauchklang si připravili show, která se dá bez rozpaků nazvat živočišnou.
I člověk může fungovat jako stroj, ovšem ve výsledku to má „jen“ ten dopad, že hudba je obecenstvu blíž a z party se najednou stává uzavřený večírek. Právě díky tomu, že se kapela neschovávala za žádné nástroje, stoly s laptopy či DJskými pulty, bezprostředně komunikovala s davem, a otevřela tak podstatu své muziky. Na albech působí Bauchklang jako určitá anomálie, o niž má cenu se zajímat. Jenže až na živém vystoupení se posluchač přesvědčí, že síla je v jednoduchosti přístupu. A fakt, že tyto skladby vznikají jen v lidském těle jako v nástroji i médiu, je sympatickým bonusem na celém pracně vykonstruovaném schématu.
Po koncertu, během něhož si Bauchklang vytáhli na pódium i tři beatboxery z publika, tak návštěvníka napadají kacířské myšlenky. Není celá ta elektronická a rocková a kdovíjaká muzika jen bluf? Set nejlepšího breakbeatového DJe světa pak nezaujme ani z pětiny tak jako Bauchklang. Vždyť vyprávět je tak prosté.
Autor studuje žurnalistiku na FSV UK.