Oboustranné trio

Co v současnosti tvoří nejpevnější spojnici mezi jazzem, ambientem a experimentální elektronikou? Trojice Rakušanů, kteří si říkají Triosk. Jméno, povědomé zatím spíše jen podzemním fanouškům „neoklasické“ hudby, právě vyplouvá se svým aktuálním albem a sérií koncertů na povrch.

Málokdy se stane, aby měl český posluchač šanci vidět kapelu, které zahraniční publicisté právě předvídají velkou budoucnost, a která má navíc v obchodech už několik měsíců adorované album. Podobný kousek se povedl pražské Akropoli a jejímu průběžnému festivalu Music Infinity. V jeho rámci už zde sice hrála i zvučnější jména, jako Apparat, Nils Petter Molvaer nebo třeba Telefon Tel Aviv, ovšem až projektu Triosk se druhé dubnové úterý podařilo vytvořit z žižkovského klubu koncertní síň. Samozřejmě, od tvorby Apparata nemůžeme čekat přehršel klidných sekvencí, jenže rakouské trio předvedlo, že na akustické nástroje doprovázené jen laptopem, fungujícím jako metronom, dokáže zahrát cokoliv. Od biosphereovsky znějících experimentů se swingovými nahrávkami přes jazz prošpikovaný dusnou atmosférou, na kterou mají patent jen černošští velikáni žánru, až po elektronicky vyšinuté skladby, porovnatelné s tvorbou Aphexe Twina. Jako příznačný „Monkey Drummer“ tu po celý večer fungoval frontman-bubeník, který glosoval, bavil, ale především tvořil základní hnací jednotku celého projektu. Údery do bubnů a činelů, zařazené do podivuhodně vystavěné notové osnovy, vytvářely s basovou kytarou a klávesovými nástroji koláž, která se ani s odstupem nejeví jako celistvá skladba. Posluchači navyklému tradičním postupům se živý koncert Triosk jevil jako změť nejrůznějších barev zvuků, případně jako nepodařený experiment. Důvod je jednoduchý: většina koncertu se nesla v beztempovém rytmu, rychlejší beaty si Triosk nechali až na konec.

Nesvěřit mozek laptopu

Nabízejí se tudíž dvě možnosti. Buď jejich tvorbu odbýt „povinným“ potleskem v Akropoli, nebo se snažit jejich hudbu nějak uchopit. A k tomu není lepší pomůcka než studiové album. Triosk mají totiž dvě podoby – na svých deskách působí coby sofistikovaní „neojazzmani“, střídmě koketující s elektronikou a strunnými nástroji, aby se na pódiu mohli převtělit ve tři „jamující“ experimentátory, kteří hrají spíš pro sebe než pro zaplněné sály. I takovéhle věci vás napadnou při poslechu jejich aktuálního počinu The Headlight Serenade, již vyslal do světa britský label Leaf. Deska vám snadno vnutí, že nové jazzové jazyky, kterými se snaží promlouvat Jaga Jazzist, Jazzanova nebo Cinematic Orchestra, nemusí být ty nejlepší. Co trochu ubrat na síle, místo celé bicí soustavy používat jen činely, elektroniku ohlodat na jakési dobarvení muziky a melodii svěřit klávesám a jednoduchým riffům basové kytary? Ještě před pěti lety by většina publicistů, ale i posluchačů ohrnula nos a otočila se zpět k doznívající syrové elektronice a probouzející se kytarové lavině. Jenže situace se už poněkolikáté otáčí; pouze s tím rozdílem, že alternativní punkové a poprockové kapely nevytlačují klasičtí elektroničtí hudební producenti, ale vědci. Triosk jako jedni z mála pochopili. Nesvěřili mozek laptopu. Hlavní sílu své hudby totiž hledají jinde. Jako by se ptali: nakolik originálně a do jaké hloubky lze experimentovat s hudebními nástroji? A tak se posluchač na minimalistickém The Headlight Serenade dočká bubnů znějících jako dopadající železné piliny na plechovou střechu, klavíru experimentujícího jen na pěti tónech a kytary, jež vytváří mikroskopické ruchy. Díky tomuto přístupu zůstává dost místa na další efekty a z neatraktivních popelek vyrůstají hudební princezny. Jako například ve skladbě Intensives Leben, zřejmě největším hitu alba, pokud tedy můžeme takováto slova v souvislosti s Triosk vůbec použít. Breakbeatem zavánějící údery do činelů, podepřené dunivým kontrabasem, který opakuje několikatónový elektronický spodek, a především jednoduché motivy vybroušené klávesami. Jako příklad postačí, jako návnada pro poslech jednoho z nejjemněji produkovaných alb současné středoevropské hudby snad také.

Autor studuje žurnalistiku na FSV UK.