Ve své grafické tvorbě vyjadřuje Terry Haassová (nar. 1923 v Českém Těšíně) vztah světla a prostoru metaforicky. Prostor grafického listu je abstraktní, umělkyně v úsilí postihnout reálný fyzikální prostor vytváří jeho obraz, v němž sice zohledňuje vědecké poznatky o něm, ale ve skutečnosti je pouze druhem příměru, metafory. Ta ve fantazii diváka vyvolává asociace, jejichž prostřednictvím si může uvědomit souvislosti. Tak se plocha grafického listu stává součástí přírodního, ale i vesmírného prostoru a konečně také vnitřním průmětnou lidského individua. Osobně si cením jejích prací pro veřejný prostor (např. fontána pro Stadtwerke Bochum, skulptura pro dvoranu bochumské spořitelny a realizace pro knihovnu bochumského muzea) a projektů inspirovaných Einsteinem (bochumská výstava s realizací stěny z plexiskla), Komenským (Via lucis / Cesta světla pro výstavu Labyrinth světa a lusthauz srdce) a Janáčkem (mj. skulptura pro výstavu Pocta Leoši Janáčkovi v Brně). Pařížská přátelská atmosféra znamenala pro její život i tvorbu v exilu mnoho. Světoobčan bez domova žije v diaspoře a jeho pravým domovem jsou přátelské vztahy a možnost pracovat. Při všech úspěších autorky byla její první výstava ve francouzské veřejné instituci až roku 1978 v Centre d’Energie Atomique v Paříži (tedy v neumělecké instituci), také všechny dřívější francouzské výstavy se konaly v soukromých galeriích, zatímco veřejné instituce jiných zemí věnovaly dílu Terry Haassová výstavy dávno před tím. Osoba i dílo Terry Haassové fascinovaly řadu lidí a přátel na celém světě. Osud exulanta není vázán na jednu osobu, obecně se opakuje po staletí.